Mary Poppins - P. L. Travers

Mary Poppinsová - P.L. Traversová

Mary Poppinsová - P. L. Traversová

Harcourt Brace & Company;
First Odyssey Classics edition 1997

Albatros, Praha 1975;
překlad: Jiří a Anna Horákovi

Albatros, Praha 1987;
překlad: Eva Ruxová

CHAPTER THREE

III

Kapitola třetí

Laughing Gas

Chechtavý plyn

CHECHTAVÝ PLYN

”Are you quite sure he will be at home?" said Jane, as they got off the Bus, she and Michael and Mary Poppins.

“VÍTE DOCELA JISTĚ, ŽE BUDE DOMA?" PTALA SE JANA, KDYŽ vystoupila z autobusu spolu s Michalem a s Mary Poppinsovou.

“Víte docela jistě, že bude doma?" ptala se Jana, když s Michalem a s Mary Poppinsovou vystupovala z autobusu.

"Would my Uncle ask me to bring you to tea if he intended to go out. I'd like to know?" said Mary Poppins, who was evidently very offended by the question. She was wearing her blue coat with the silver buttons and the blue hat to match, and on the days when she wore these it was the easiest thing in the world to offend her.

“Ráda bych věděla, jestli by mě strýc zval, abych vás k němu přivedla na čaj, kdyby byl chtěl odejít?" řekla Mary Poppinsová zřejmě velice uražená Janinou otázkou. Měla na sobě modrý plášť se stříbrnými knoflíčky a modrý klobouk, a když byla takhle oblečená vždycky . se velmi snadno urážela.

“Copak by mi strýček říkal, abych vás přivedla na svačinu, kdyby měl v úmyslu odejít? To bych tedy ráda věděla," odpověděla Mary Poppinsová, zřejmě náramně uražená takovou otázkou. Měla na sobě modrý kabát se stříbrnými knoflíky, k tomu modrý klobouk, a když byla takhle oblečená, moc snadno se urazila.

All three of them were on the way to pay a visit to Mary Poppins's uncle, Mr. Wigg, and Jane and Michael had looked forward to the trip for so long that they were more than half afraid that Mr. Wigg might not be in, after all.

Všichni tři se vypravili na návštěvu k panu Wiggovi, strýci Mary Poppinsové. Jana a Michal se už tak dávno těšili na tu vycházku, že se až báli, aby nakonec pan Wigg byl doma.

Všichni tři šli na návštěvu k panu Parukovi, strýčkovi Mary Poppinsové, a Michal s Janou se na tuhle návštěvu tak dlouho těšili, že měli strach, aby nakonec byl pan Paruka doma.

"Why is he called Mr. Wigg-does he wear one?" asked Michael, hurrying along beside Mary Poppins.

“Proč se jmenuje pan Wigg - copak nosí paruku ?" ptal se Michal, rychle vykračuje vedle Mary Poppinsové. Ptal se proto, že anglicky wig znamená paruka.

“Pročpak se jmenuje pan Paruka - to nosí opravdu paruku?" ptal se Michal, který rychle cupal vedle Mary Poppinsové.

"He is called Mr. Wigg because Mr. Wigg is his name. And he doesn't wear one. He is bald," said Mary Poppins, "And if I have any more questions we will just go Back Home." And she sniffed her usual sniff of displeasure.

“Jmenuje se pan Wigg, protože to je jeho jméno. Paruku nenosÍ. je plešatý,” řekla Mary Poppinsová. "A jak budete mít ještě nějaké otázky, vrátíme se rovnou domů.” A zafuněla, což u ní vždycky znamenalo nelibost.

“Jmenuje se pan Paruka, protože pan Paruka je jeho jméno. Paruku žádnou nenosí, je holohlavý," odpověděla Mary Poppinsová. A jestli uslyším ještě nějaké další otázky, vracíme se domů." A zvedla nos, což byl její obvyklý projev nelibosti.

Jane and Michael looked at each other and frowned. And the frown meant: "Don't let's ask her anything else or we'll never get there."

Jana a Michal se na sebe káravě podívali. Pohled znamenal: "Neptej se jí už na nic, nebo se tam vůbec nedostaneme.”

Jana s Michalem se na sebe podívali a zamračili se jeden na druhého. To zamračení znamenalo : "Už se jí na nic neptej, nebo se tam nikdy nedostanem."

Mary Poppins put her hat straight at the Tobacconist's Shop at the corner. It had one of those curious windows where there seem to be three of you instead of one, so that if you look long enough at them you begin to feel you are not yourself but a whole crowd of somebody else. Mary Poppins sighed with pleasure, however, when she saw three of herself each wearing a blue coat with silver buttons and a blue hat to match. She thought it was such a lovely sight that she wished there had been a dozen of her or even thirty. The more Mary Poppins the better.

Mary Poppinsová si narovnala klobouk u okna trafiky na nárožÍ. Bylo to jedno z těch zvláštních oken, která ukazují tři postavy místo jedné, takže máte pocit - díváte-li se tam déle -, že to nejste vy, ale celý zástup jiných lidí. Mary Poppinsová si však s potěšením vydechla, když viděla sebe v trojím vydání a každá postava měla na sobě modrý kabát se stříbrnými knoflíčky a modrý klobouk. Byl to podle jejího mínění tak krásný obraz, že si přála, aby tam bylo tucet Poppinsových, nebo i třicet. Čím více, tím lépe.

Na rohu před trafikou si Mary Poppinsová narovnala klobouk. Trafika měla takovou tu zvláštní výkladní skříň, co jste se v ní viděli třikrát místo jednou, a když jste se na sebe dívali delší dobu, začali jste mít pocit, že to nejste vy, ale celý houf jiných lidí. Mary Poppinsová se však potěšeně usmála, když uviděla tři Mary Poppinsové, každou v modrém kabátě se stříbrnými knoflíky a v klobouku stejné barvy. Myslela si, že vypadá moc krásně, a přála si, aby se ve skle viděla desetkrát, nebo dokonce třicetkrát. Čím víc Mary Poppinsových, tím líp.

"Come along," she said sternly, as though they had kept her waiting. Then they turned the corner and pulled the bell of Number Three, Robertson Road. Jane and Michael could hear it faintly echoing from a long way away and they knew that in one minute, or two at the most, they would be having tea with Mary Poppins's uncle, Mr, Wigg, for the first time ever.

“Pojďte, pojďte," řekla přísně, jako kdyby děti byly zdržely ji. Zahnuli za roh a zatáhli za zvonek u čísla 3 v Robertsonově ulici. Jana a Michal zaslechli zdálky slabou ozvěnu a věděli, že za minutu nebo nejdéle za dvě budou poprvé v životě na čaji u pana Wigga, strýce Mary Poppinsové.

“Tak pojďte," řekla přísně, jako by ji čekat nechávali oni. Zahnuli za roh a zazvonili u domu číslo tři v Robertsonově ulici. Jana s Michalem uslyšeli někde daleko uvnitř domu slabé zacinkání a věděli, že za minutu, nejdéle za dvě budou poprvé v životě na svačině u pana Paruky, strýčka Mary Poppinsové.

"If he's in, of course," Jane said to Michael in a whisper.

“Jen jestli je opravdu doma," pošeptala Jana Michalovi.

“Jen aby byl doma,” zašeptala Jana Michalovi.

At that moment the door flew open and a thin, watery-looking lady appeared.

V tom okamžiku se otevřely dveře a objevila se hubená pobledlá panička.

V tu chvíli se otevřely dveře a v nich se objevila hubená bledá paní.

"Is he in?" said Michael quickly.

“Je doma?" ptal se Michal spěšně.

“Je doma?” zeptal se honem Michal.

"I'll thank you," said Mary Poppins, giving him a terrible glance, "to let me do the talking."

“Dovolíš laskavě, abych mluvila já?" řekla Mary Poppinsová a změřila si ho hrozivým pohledem.

“Snad necháš laskavě mluvit mě," řekla Mary Poppinsová a hrozivě se na něj podívala.

"How do you do, Mrs. Wigg," said Jane politely

“Dobrý den, paní Wiggová," zdvořile řekla Jana.

“Dobrý den, paní Paruková," pozdravila zdvořile Jana.

"Mrs. Wigg!" said the thin lady, in a voice even thinner than herself. "How dare you call me Mrs. Wigg! No, thank you! I'm plain Miss Persimmon and proud of it. Mrs. Wigg indeed!" She seemed to be quite upset, and they thought Mr. Wigg must be a very odd person if Miss Persimmon was so glad not to be Mrs. Wigg.

“Paní Wiggová!" řekla panička hláskem ještě tenčím, než byla sama. Jak se opovažujete říkat mi paní Wiggová? Ne, pěkně děkuju! Já jsem jen a jen slečna Persimmonová a jsem na to hrdá. Paní Wiggová, to je nápad!" Zdálo se, že je nad tím celá zkoprnělá, a děti myslely, že pan Wigg je jistě prapodivná osoba, je-li slečna Persimmonová tak ráda, že není paní Wiggová.

“Paní Paruková!" zvolala hubená žena hláskem, který byl ještě tenčí než ona sama. “Jak se opovažujete říci mi paní Paruková? Ne, děkuju pěkně! Jsem jen slečna Persimmonová a jsem na to hrdá. Pani Paruková, no tohle!" Vypadala náramně rozčileně. takže si pomysleli, že pan Paruka musí být nějaký moc divný člověk, když je slečna Persimmonová tak ráda. že není paní Paruková.

"Straight up and first door on the landing," said Miss Persimmon, and she went hurrying away down the passage saying: "Mrs. Wigg indeed!" to herself in a high, thin, outraged voice.

“Rovnou nahoru, první dveře," řekla slečna Persimmonová a rychle odcházela, opakujíc si sama pro sebe vysokým tenkým, uraženým hlasem: "Pani Wiggová. to je nápad!"

“K panu Parukovi nahoru po schodech a hned první dveře," řekla slečna Persimmonová a pospíchala chodbou pryč; přitom si vysokým tenkým hláskem uraženě říkala: “Paní Paruková, no tohle!"

Jane and Michael followed Mary Poppins upstairs. Mary Poppins knocked at the door.

dveře.

Jana s Michalem šli za Mary Poppinsovou nahoru po schodech. Ta zaklepala na dveře.

"Come in! Come in! And welcome!" called a loud, cheery voice from inside. Jane's heart was pitter-pattering with excitement.

Janě z rozčileni rychle tlouklo srdce.

“Jen pojďte dál! Jen pojďte dál! Pěkně vítám!" volal z pokoje veselý zvučný hlas. Janě se rozčilením rozbušilo srdíčko.

"He is in!" she signalled to michael with a look.

"Je doma!" naznačila Michalovi pohledem.

“Je doma!" říkal její pohled Michalovi.

Mary Poppins opened the door and pushed them in front of her. A large cheerful room lay before them. At one end of it a fire was burning brightly and in the centre stood an enormous table laid for tea-four cups and saucers, piles of bread and butter, crumpets, coconut cakes and a large plum cake with pink icing.

Mary Poppinsová otevřela dveře a postrčila děti před sebe. Objevil se před nimi velký, příjemný pokoj. Na jednom konci plápolal v krbu jasný oheň a uprostřed stál velikánský stůl, kde bylo prostřeno na čaj -čtyři šálky a talířky-, mísa krajíčků chleba s máslem, věnečky, kokosové koláčky a velikánský hrozinkový dort s růžovou polevou.

Mary Poppinsová otevřela dveře a postrčila děti před sebe. Octli se ve velkém útulném pokoji. V rohu vesele plápolal oheň a uprostřed stál velikánský prostřený stůl, kde byly nachystány čtyři šálky s talířky, mísa krajíčků chleba mazaných máslem, lívanečky, kokosové koláčky a obrovský rozinkový dort s růžovou cukrovou polevou.

"Well, this is indeed a Pleasure,” a huge voice greeted them, and Jane and Michael looked round for its owner. He was nowhere to be seen. The room appeared to be quite empty. Then they heard Mary Poppins saying crossly:

“No, to mám opravdu radost," vítal je hřmotný hlas a Jana i Michal se rozhlíželi, kdo to mluví. Nikde nikoho neviděli. Zdálo se, že pokoj je úplně prázdný. Potom slyšeli, jak Mary Poppinsová říká mrzutě:

“To mám opravdu radost, že jste přišli," vítal je mohutný hlas a Jana s Michalem se rozhlíželi, kdo to mluví, ale nikoho neviděli. Zdálo se, že pokoj je úplně prázdný. Pak uslyšeli, jak Mary Poppinsová nazlobeně říká:

"Oh, Uncle Albert-not again? It's not your birthday, is it?"

"Ach strýčku Alberte - už zase? Vždyť nemáte narozeniny. nebo snad ano?"

“Ale strýčku Alberte - to už zase? Dneska přece nemáš narozeniny?"

And as she spoke she looked up at the ceiling. Jane and Michael looked up too and to their surprise saw a round, fat, bald man who was hanging in the air without holding on to anything. Indeed, he appeared to be sitting on the air, for his legs were crossed and he had just put down the newspaper which he had been reading when they came in.

A jak mluvila, dívala se vzhůru na strop. Jana s Michalem se tam podívali také a s překvapením uviděli nahoře kulaťoučkého tlustého, plešatého pána, který visel ve vzduchu a ničeho se nedržel, Vlastně to vypadalo tak, jako by na vzduch u seděl, protože měl nohy křížem,. jednu přes druhou, a právě odložil noviny, které četl, když vstoupili.

Při těch slovech se podívala ke stropu. Jana a Michal se podívali také a k svému překvapení uviděli u stropu holohlavého kulaťoučkého tlouštíka; visel ve vzduchu a ničeho se nedržel. Vypadalo to, jako by na vzduchu odložil noviny, které četl, když vešli.

"My dear," said Mr. Wigg, smiling down at the children, and looking apologetically at Mary Poppins, "I’m very sorry, but I'm afraid it is my birthday."

“Má drahá,” odpověděl pan Wigg, usmívaje se dolů na děti a dívaje se na Mary Poppinsovou, jako by se omlouval, "je mi velice líto, ale obávám se, že mám narozeniny."

“Je mi líto, má milá, ale přece jen mám dnes narozeniny," řekl pan Paruka: usmíval se přitom na děti a díval se omluvně na Mary Poppinsovou.

"Tch, tch, tch!" said Mary Poppins.

“Pch, pch, pch!" řekla Mary Poppinsová nespokojeně.

“Pchá!" udělala Mary Poppinsová.

"I only remembered last night and there was no time then to send you a postcard asking you to come another day. Very distressing, isn't it?" he said, looking down at Jane and Michael.

“Teprve včera večer jsem si na to vzpomněl a to už nebyl čas poslat vám lístek a poprosit vás, abyste přišli jiný den. Velmi mrzuté, že?" řekl. Díval se stále dolů na Janu a na Michala.

“Vzpomněl jsem si na to teprve včera večer a to už jsem neměl čas poslat ti lístek. abyste přišli jindy. To je velice mrzuté, že?”, řekl a podíval se dolů na Janu a Michala.

"I can see you‘re rather surprised," said Mr. Wigg. And, indeed, their mouths were so wide open with astonishment that Mr. Wigg, if he had been a little smaller, might almost have fallen into one of them.

“Vidím, že jste trochu překvapeni,” dodal pan Wigg. A vskutku, děti měly údivem pusu dokořán, a pan Wigg by byl málem do jedné spadl, kdyby byl býval menší.

“Vidím, že jste dost překvapeni," dodal pan Paruka. A děti opravdu měly pusy úžasem tak otevřené, že by se jim tam pan Paruka málem vešel, kdyby spadl.

"I'd better explain, I think," Mr. Wigg went on calmly. "You see, it's this way. I‘m a cheerful sort of man and very disposed to laughter. You wouldn't believe, either of you, the number of things that strike me as being funny. I can laugh at pretty nearly everything, I can."

“Myslím, že bude lépe, když to vysvětlím," klidně pokračoval pan Wigg. “Víte, to je tak. Já jsem veselá kopa a strašně rád se směju. Nevěřili byste, co všechno na mne působí směšně. Mohu se smát skoro všemu. opravdu!"

“Abych vám to radši vysvětlil," pokračoval klidně pan Paruka. “Víte, děti, to je tak. Já jsem veselý člověk a hrozně rád se směju. To byste oba nevěřili, kolik věcí je mi k smíchu. Já se prakticky směju všemu, na mou věru."

And with that Mr. Wigg began to bob up and down, shaking with laughter at the thought of his own cheerfulness.

A nato se pan Wigg začal komíhat sem tam a otřásal se smíchem. že je tak veselý.

A při pomyšlení na svou veselost pan Paruka začal nadskakovat a otřásat se smíchem.

"Uncle Albert!" said Mary Poppins, and Mr. Wigg stopped laughing with a jerk.

“Strýčku Alberte!" řekla Mary Poppinsová a pan Wigg sebou trhl a rázem se přestal smát.

“Strýčku Alberte!" zavolala Mary Poppinsová a pan Paruka se rázem přestal smát.

"Oh, beg pardon" my dear. Where was I? Oh, yes. Well, the funny thing about me is-all right, Mary, I won't laugh if I can help it!-that whenever my birthday falls on a Friday, well, it's all up with me. Absolutely U.P.,” said Mr. Wigg.

“0dpusť, má drahá. Kdepak jsem přestal? Aha, ano. Tedy na mně je směšné to - víš, Mary, já bych se nesmál, kdybych se mohl zdržet -, že kdykoliv mé narozeniny připadnou na pátek, tak to jde se mnou nahoru. Přímo na-ho-ru," řekl pan Wigg.

“Promiň, má milá. Kdepak jsem to přestal? Tak tedy, je to zvláštní, ale se mnou je to tak - dobrá, Mary, budu se snažit, abych se nesmál -, kdykoliv moje narozeniny připadnou na pátek, je se mnou konec a jdu nahoru. Zkrátka a dobře, letím nahoru," řekl pan Paruka.

"But how--?" began Michael.

“Ale jak?" začal Michal.

“Ale jak -?" zeptal se Michal.

"Well, you see, if I laugh on that particular day I become so filled with Laughing Gas that I simply can't keep on the ground. Even if I smile it happens. The first funny thought, and I'm up like a balloon. And until I can think of something serious I can't get down again." Mr. Wigg began to chuckle at that, but he caught sight of Mary Poppinsts face and stopped the chuckle, and continued:

“Vidíte, dám-li se do smíchu v tenhle zvláštní den, naplním se chechtavým plynem tak, že se vůbec neudržím na zemi. Stačí jen se usmát! Jediná směšná myšlenka, a už jsem nahoře jako balón. A dokud nepomyslím na něco vážného, nemohu se dostat dolů." Pan Wigg se přitom zase začal chechtat, ale zachytil pohled Mary Poppinsové, přestal se smát a pokračoval:

“To máte tak, když se ten den zasměju, naplním se tak chechtavým plynem, že se prostě neudržím na zemi. Stačí, když se jen usměju. Něco směšného mě napadne a hned se nafouknu jako balón a jsem nahoře. A dokud si nevzpomenu na něco vážného, nemůžu dolů.” Pan Paruka se po těch slovech začal pochechtávat, ale podíval se na Mary Poppinsovou a hned přestal.

"It's awkward, of course, but not unpleasant. Never happens to either of you, I suppose?"

“Je to nejapné, jistě, ale není to nepříjemné. Myslím, že vám se to nestává."

“Je to ovšem trapné. ale není to nepříjemné. Vám se to asi žádnému nestává,že?”

Jane and Michael shook their heads.

Jana a Michal zavrtěli hlavami.

Jana s Michalem zavrtěli hlavou.

Not I thought not. It seems to be my own special habit. Once, after I'd been to the Circus the night before, I laughed so much that-would you believe it?-I was up here for a whole twelve hours. and couldn't get down till the last stroke of Midnight. Then, of course, I came down with a flop because it was Saturday and not my birthday any more. It's rather odd, isn't it? Not to say funny?

“Tedy ne. Myslel jsem si to. Bude to asi můj zvláštní zvyk. Jednou jsem byl večer předtím v cirkuse a tak jsem se smál - věřili byste? -, že jsem byl nahoře plných dvanáct hodin a nemohl jsem dolů, dokud neodbila půlnoc. Potom jsem sebou žuchl na zem jako žok. protože už byla sobota po mých narozeninách. Je to divné, že? Nehledě na to, že to je směšné.

“Tak ne, myslel jsem si, že ne. Je to asi zvláštní vlastnost. Jednou, to jsem byl večer předtím v cirkusu, jsem se tak smál. že jsem byl ve vzduchu celých dvanáct hodin a teprve o půlnoci jsem se dostal dolů - věřili byste tomu? Pak jsem sebou ovšem plácnul na podlahu, protože to už byla sobota a přestaly být moje narozeniny. Je to hodně zvláštní, co? A taky legrační.

"And now here it is Friday again and my birthday and you two and Mary P. to visit me. Oh, Lordy, Lordy, don't make me laugh, I beg of you—” But although Jane and Michael had done nothing very amusing, except to stare at him in astonishment, Mr Wigg began to laugh again loudly, and as he laughed he went bouncing and bobbing about in the air with the newspaper rattling in his hand and his spectacles half on and half off his nose.

A tak dnes je zase pátek, mám narozeniny a vy dva s Mary jste u mne na návštěvě. Propánakrále, nerozesmějte mě, prosím vás..." Ale ačkoli Jana ani Michal nedělali nic zvlášt směšného, ledaže na něj vyvalovali oči údivem, pan Wigg se zase začal hlasitě smát, a jak se smál, házel sebou, komíhal se ve vzduchu, šustil novinami, které držel v ruce~ a brejle měl hned na nose. hned dole.

A dnes mám zase narozeniny a je pátek a vy dva jste s Mary přišli ke mně na návštěVU. Ach propáníčka, nechtějte mě, prosím vás, rozesmát -" Ale třebaže Jana a Michal neudělali nic, co by bylo k smíchu, až na to, že na něj užasle kulili oči, pan Paruka se znova začal hlasitě smát. Smál se a přitom ve vzduchu nadskakoval a pohupoval se, až mu noviny šustily v rukou a brýle padaly z nosu.

He looked so comic, floundering in the air like a great human bubble, clutching at the ceiling sometimes and sometimes at the gas-bracket as he passed it, that Jane and Michael, though they were trying hard to be polite, just couldn't help doing what they did. They laughed. And they laughed. They shut their mouths tight to prevent the laughter escaping, but that didn't do any good. And presently they were rolling over and over on the floor squealing and shrieking with laughter.

Chvílemi narážel hlavou o strop, chvílemi o plynovou rourku u lustru, když se k němu přiblížil. Jana a Michal se sice všemožně snažili, aby byli zdvořilí, ale nemohli si pomoci a začali se - smát. A smáli se a smáli. Pevně sevřeli ústa, aby smích zadrželi, ale nic to nepomohlo. A najednou se začali válet po zemi a řehtat se tak, že až ječeli a vřískali.

Vypadal tak směšně,když se ve vzduchu kolébal jako veliká lidská bublina, tu se dotkl stropu, tu plynového raménka, když se vznášel kolem lustru - až to Jana s Michalem přes usilovnou snahu zachovat zdvořilost nevydrželi a rozesmáli se. Smáli se a smáli. Zavřeli pevně ústa, aby smích zadrželi, ale nebylo to nic platné. A najednou se smíchy váleli po zemi, kvičeli a pištěli.

”Really!” said Mary Poppins. ”Really, such behaviour!"

“Opravdu!" řekla Mary Poppinsová, “opravdu, to je krásné chování!"

“No tohle! To je mi ale chování!" zvolala Mary Poppinsová.

”I can‘t help it. I can‘t help it,” shrieked Michael as he rolled into the fender. “It‘s so terribly funny. Oh, Jane, isn't it funny?"

“Já za to nemůžu, já za to nemůžu!" vřískal Michal a válel se až ke mřížce před krbem. "Je to tak strašně směšné. Jano, že to je směšné?"

“Já za to nemůžu, já za to nemůžu!" vřískal Michal a svalil se na mřížku u krbu. "Je to tak strašně legrační. Jano, Jano. to je legrace, viď?"

Jane did not reply, for a curious thing was happening to her. As she laughed she felt herself growing lighter and lighter, just as though she were being pumped full of air. It was a curious and delicious feeling and it made her want to laugh all the more. And then suddenly with a bouncing bound, she felt herself jumping through the air. Michael, to his astonishment, saw her go soaring up through the room. With a little bump her head touched the ceiling and then she went bouncing along it till she reached Mr.Wigg.

Jana neodpověděla, protože se s ní dála podivná věc. Jak se smála, cítila, že je stále lehčí a lehčí, jako kdyby do ní byli napumpovali vzduch. Byl to zvláštní, příjemný pocit a nutil ji ještě víc do smíchu. A potom se najednou vymrštila jakoby skokem a cítila, že se třepe ve vzduchu. Michal s úžasem viděl, jak se Jana vznáší po pokoji. Malým drcnutím se dotkla stropu a potom se kymácela, až se dostala k panu Wiggovi.

Jana neodpověděla, protože se s ní dělo něco podivného. Jak se smála, cítila, že se stává lehčí a lehčí, jako by někdo do ní nahustil vzduch. Byl to zvláštní, velice příjemný pocit a jí se tím víc chtělo smát. A pak najednou nadskočila a už cítila, že se mrská ve vzduchu. Michal celý užaslý koukal, jak se vznáší nahoru. Uhodila se trochu do hlavy, jak narazila do stropu, a pak poskakovala ve vzduchu, až se dostala k panu Parukovi.

“Well!” said Mr. Wigg, looking very surprised indeed. Don't tell me it's your birthday too?” Jane shook her head.

“No ne!" vykřikl pan Wigg s nelíčeným překvapením. “Snad nemáte dnes také narozeniny?" Jana záporně zavrtěla hlavou.

“No ne!" řekl pan Paruka a vypadal opravdu náramně překvapeně. “Neříkej, že máš taky narozeniny"' Jana zavrtěla hlavou.

"It’s not? Then this Laughing Gas must be catching! Hi-whoa there, look out for the mantelpiece!" This was to Michael, who had suddenly risen from the floor and was swooping through the air roaring with laughter and just grazing the china ornaments on the mantelpiece as he passed. He landed with a bounce right on Mr. Wigg's knee.

“Nemáte? Tak to je asi ten chechtavý plyn chytlavý! Hahaha...podívejte se nad krb!" Tam se právě zdvihl z podlahy Michal, vymrštil se do vzduchu a smíchy až zaječel; málem by byl zavadil o čínské ozdoby nad krbem. Zastavil se nárazem právě u kolenou pana Wigga.

“Nemáš? Pak ten chechtavý plyn musí být nakažlivý! Hej ty tam - pozor na krb!" To platilo Michalovi, který se najednou zdvihl z podlahy, stoupal vzduchem nahoru, řval smíchy a málem zavadil o porcelánové figurky na krbu, když letěl kolem. Dopadl s žuchnutím panu Parukovi zrovna na koleno.

”How do you do,” said Mr. Wigg, heartily, shaking Michael by the hand. ”I call this really friendly of you-bless my soul, I do! To come up to me since I couldn’t come down to you-eh? ” And then he and Michael looked at each other and flung back their heads and simply howled with laughter.

“Jak se daří?" řekl pan Wigg a srdečně potřásl Michalovi rukou. "Tomuhle se říká pravé přátelství, namouvěru! Vy jste přišli ke mně nahoru, když já nemohu k vám dolů." Potom se s Michalem na sebe podívali, škubli hlavami dozadu a skoro řvali smíchy.

“Pěkně vítám," řekl pan Paruka a srdečně potřásl Michalovi rukou. “Tomu říkám opravdové přátelství, na mou věru. Přišli jste ke mně nahoru, když já nemůžu k vám dolů - co?" A pak se s Michalem na sebe podívali, zaklonili hlavy a zrovna řičeli smíchy.

"I say,” said Mr. Wigg to Jane, as he wiped his eyes. "You'll be thinking I have the worst manners in the world. You're standing and you ought to be sitting-a nice young lady like you. I'm afraid I can't offer you a chair up here, but I think you'll find the air quite comfortable to sit on. I do."

“Tak se mi zdá," řekl pan Wigg Janě utíraje si oči, "že si o mně pomyslíte, že jsem ten nejnevychovanější člověk na světě. Stojíte, a měla byste sedět - taková milá mladá dáma! Obávám se sice, že vám tu nahoře nemohu nabídnout židli, ale myslím, že se vám ve vzduchu bude sedět právě tak pohodlně jako mně."

“Tak co, ty si asi myslíš, že jsem hrozně nevychovaný," řekl pan Paruka Janě a otíral si od smíchu zaslzené oči. “Taková hezká mladá dáma jako ty a musí stát, místo aby seděla. Bohužel ti tady nahoře nemůžu nabídnout židli, ale snad se ti na vzduchu bude taky dobře sedět. Mne se aspoň sedí moc dobře."

Jane tried it and found she could sit down quite comfortably on the air. She took off her hat and laid it down beside her and it hung there in space without any support at all.

Jana to zkusila a shledala, že může sedět celkem pohodlně. Sundala si klobouk, položila si jej vedle sebe a klobouk visel ve vzduchu bez jakékoliv opory.

Jana to zkusila a zjistila, že se jí na vzduchu sedí docela pohodlně. Sundala si klobouk a položila ho vedle sebe a klobouk visel v prostoru bez jakékoli opory.

"That's right," said Mr. Wigg. Then he turned and looked down at Mary Poppins.

“Tak je to dobře," řekl pan Wigg. Potom se obrátil a podíval se dolů na Mary Poppinsovou.

“Tak je to dobře," pochválil ji pan Paruka. Pak se otočil a pohlédl dolů na Mary Poppinsovou.

"Well, Mary, we're fixed. And now I can enquire about you, my dear. I must say, I am very glad to welcome you and my two young friends here today why, Mary, you're frowning. I'm afraid you don't approve of-er-all this."

“Tak, Mary, my už sedíme. A teď se mohu věnovat tobě, má drahá. Jsem opravdu velmi rád, že mohu dnes uvítat tebe a tvé dva mladé přátele - ale Mary, ty se mračíš? Obávám se, že - s tímhle nesouhlasíš."

“Tak, Mary, už jsme se usadili. A teď se tě konečně můžu zeptat, jak se ti daří, má milá. jsem moc rád, že vás, tebe a tvé mladé přátele, můžu dnes u sebe uvítat - ale Mary, ty se mračíš. Obávám se, že - že tohle všechno neschvaluješ."

"I apologise, Mary, my dear. But you know how it is with me. Still I must say I never thought my two young friends here would catch it, really I didn't. Mary! I suppose I should have asked them for another day or tried to think of something sad or something—”

Ukázal rukou na Janu a na Michala a chvatně dodal: "Omlouvám se, drahá Mary, ale ty víš, jak je to se mnou. Musím však říci, že mě nikdy ani nenapadlo, že by se to mohlo chytit také mých dvou mladých přátel, opravdu ne, Mary! Snad jsem je měl pozvat na jiný den, anebo se snažit, abych myslel na něco smutného..."

“Omlouvám se ti, milá Mary. Ty přece víš, jak to se mnou je. Ale mě opravdu nenapadlo, že to tvoji dva mladí přátelé chytnou, na mou věru, že mě to nenapadlo, Mary. Asi jsem je měl pozvat na jiný den nebo se snažit myslet na něco smutného nebo něco -"

"Well, I must say," said Mary Poppins primly, "that I have never in my life seen such a sight, And at your age, Uncle--"

“Opravdu, musím říci," odpověděla odměřeně Mary Poppinsová, “že jsem něco takového ještě v životě neviděla. A ve vašem věku, strýčku..."

“Musím říct, že jsem v životě něco takového neviděla," řekla káravě Mary Poppinsová. “A v tvém věku, strýčku - "

"Mary Poppins, Mary Poppins. do come up!” interrupted Michael. "Think of something funny and you'll find it's quite easy."

“Mary Poppinsová, Mary Poppinsová, pojďte sem nahoru!" přerušil ji Michal. “Myslete na něco směšného a půjde vám to docela lehce."

“Mary Poppinsová, Mary Poppinsová, pojďte taky nahoru," vskočil jí do řeči Michal. “Myslete si na něco legračního, a uvidíte, že vám to hned půjde."

"Ah, now do, Mary!" said Mr. Wigg persuasively.

“Ale ano, udělej to, Mary," přemlouval ji pan Wigg.

“Udělej to, Mary ", přemlouval ji pan Paruka.

”We're lonely up here without you!" said Jane, and held out her arms towards Mary Poppins. "Do think of something funny!"

“Nám se tu nahoře bez vás stýská!" volala Jana a vztahovala ruce směrem k Mary Poppinsové. “Myslete na něco směšného!"

“Je nám tady bez vás smutno," volala Jana na Mary Poppinsovou. “Myslete si na něco legračního!"

"Ah, she doesn't need to," said Mr. Wigg sighing. "She can come up if she wants to, even without laughing-and she knows it." And he looked mysteriously and secretly at Mary Poppins as she stood down there on the hearth-rug.

“To Mary ani nemusí," řekl pan Wigg a vzdychl si. "Může vyjít sem nahoru, kdy se jí zachce, a nemusí se ani smát - ona to dobře ví." A potají se podíval záhadným pohledem na Mary Poppinsovou, která stála dole na koberci před krbem.

“Ale to Mary nemá ani zapotřebí," řekl pan Paruka a vzdychl. “Dokáže se dostat nahoru i bez smíchu, když bude chtít - a dobře to ví." A podíval se záhadně a tajemně na Mary Poppinsovou, která stála dole na rohoži před krbem.

"Well," said Mary Poppins, "it's all very silly and undignified, but, since you're all up there and don't seem able to get down, I suppose I'd better come up, too.”

“Dobrá," řekla Mary Poppinsová, "je to všecko velmi pošetilé a nedůstojné, ale když jste všichni tam nahoře, a jak se zdá, nemůžete se dostat dolů, myslím, že bude lépe, vyjdu-li také nahoru."

“No dobrá," řekla Mary Poppinsová, “je to sice velice pošetilé a nedůstojné, ale když už jste tam nahoře všichni, a jak se zdá, nemůžete dolů, bude asi lepší, když půjdu taky nahoru."

With that, to the surprise of Jane and Michael, she put her hands down at her sides and without a laugh, without even the faintest glimmer of a smile. she shot up through the air and sat down beside Jane.

Sotva to dořekla, Jana a Michal viděli s největším překvapením, že připažila ruce k bokům a beze smíchu, bez nejmenšího úsměvu vyjela vzduchem nahoru a sedla si vedle Jany.

Jana a Michal k svému velkému překvapení viděli, jak po těch slovech dala ruce podle těla a bez úsměvu, ba dokonce bez sebemenšího náznaku úsměvu prolétla vzduchem a posadila se vedle Jany.

"How many times, I should like to know," she said snappily, "have I told you to take off your coat when you come into a hot room?" And she unbuttoned Jane's coat and laid it neatly on the air beside the hat.

“Ráda bych věděla," řekla ostře, "kolikrát jsem ti už povídala, že si máš svléknout kabát. když vejdeš do vytopeného pokoje!" Rozepla Janě kabát a úhledně ho složila vedle klobouku.

“Ráda bych věděla, kolikrát jsem ti už říkala, že si máš sundat kabát, když vejdeš do vytopené místnosti?” řekla ostře a rozepla Janě kabátek a položila jej pěkně na vzduch vedle kloboučku.

"That's right, Mary, that's right," said Mr. Wigg contentedly, as he leant down and put his spectacles on the mantelpiece. "Now we're all comfortable--"

“Tak je to v pořádku, Mary, v pořádku," řekl pan Wigg spokojeně, sklonil se a položil si brýle na krbovou římsu. “Ted máme všichni pohodlíčko ..."

“Tak je to správně, Mary, tak je to správně," řekl pan Paruka spokojeně, sklonil se a položil brýle na krbovou římsu. "A teď když tu všichni tak pohodlně sedíme -"

"There's comfort and comfort," sniffed Mary Poppins.

“Je pohodlí a pohodlí." zafuněla Mary Poppinsová.

“Tomuhle ty říkáš pohodlně," zvedla nos Mary Poppinsová.

"And we can have tea," Mr. Wigg went on. apparently not noticing her remark. And then a startled look came over his face.

“A můžeme se napít čaje," pokračoval pan Wigg, který zřejmě nevzal na vědomí její poznámku. Ale vtom se na jeho tváři objevil polekaný výraz.

“- můžeme si dát čaj," pokračoval pan Paruka. jako by si její poznámky nevšiml. Ale najednou se mu na tváři objevil úlek.

"My goodness!" he said. "How dreadful! I've just realised-that table's down there and we're up here. What are we going to do2. We're here and it's there. It's an awful tragedy-awful! But oh, it's terribly comic!" And he hid his face in his handkerchief and laughed loudly into it. Jane and Michael, though they did not want to miss the crumpets and the cakes, couldn't help laughing too, because Mr. Wigg's mirth was so infectious.

“Propánakrále!" zvolal. “To je hrůza! Až teď jsem si uvědomil, že stůl je dole. To je strašná tragédie - strašná! Ale je to i hrozně směšné!" Skryl si tvář do kapesníku a začal se do něho hlasitě smát. Jana a Michal sice nechtěli přijít o koláčky a o věnečky, ale nemohli si pomoci a dali se do smíchu také, protože veselost pana Wigga byla nakažlivá.

“Propánakrále!” zvolal. “To je nadělení! Teprve teď si uvědomuju, že stůl je dole, a my tady nahoře. Co budeme dělat? My tady, stůl tam. To je hrozná tragédie - hrozná. Ale je to taky strašně legrační!" Schoval tvář do kapesníku a hlasitě se do něj smál. Jana a Michal nechtěli sice přijít o lívanečky a koláčky, ale neubránili se smíchu, protože veselí pana Paruky bylo nakažlivé.

Mr. Wigg dried his eyes.

Pan Wigg si utřel oči.

Pan Paruka si utřel oči.

"There's only one thing for it," he said. "We must think of something serious. Something sad. very sad. And then we shall be able to get down. Now-one, two, three! Something very sad. mind you!”

“Na tohle je jen jediná pomoc," řekl. "Musíme myslet na něco vážného. Na něco smutného, velmi smutného. A potom se budeme moci dostat dolů. Tak tedy - raz, dva, tři! Něco velmi smutného, vzpomínejte!”

“Můžeme udělat jen jedinou věc." řekl. “Musíme myslet na něco vážného. Na něco moc a moc smutného. Pak budeme moct dolů. Tak teď - jedna, dvě, tři. Pozor, na něco moc smutného."

They thought and thought, with their chins on their hands.

Opřeli si brady o dlaně a přemýšleli a přemýšleli.

Složili brady do dlaní a přemýšleli a přemýšleli.

Michael thought of school. and that one day he would have to go there. But even that seemed funny today and he had to laugh.

Michal myslel na školu, na den, kdy tam bude muset jít. Ale i to se mu ještě v té chvíli zdálo veselé a smál se tomu.

Michal myslel na to, že jednou bude muset chodit do školy. Ale i to se mu teď zdálo legrační a musel se smát.

Jane thought: "I shall be grown up in another fourteen years!" But that didn't sound sad at all but quite nice and rather funny. She could not help smiling at the thought of herself grown up, with long skirts and a hand-bag.

Jana se zamyslela: “Za nějakých čtrnáct let budu dospělá!" Ale vůbec to neznělo smutně, naopak pěkně a spíše vesele. Nemohla se zdržet úsměvu, když si sebe představila jako dospělou, v dlouhé sukni a s kabelkou v ruce.

Jana si myslela: Za čtrnáct let už budu dospělá. Ale nepřipadalo jí to nijak smutné. ale docela hezké a veselé. Při pomyšlení, že bude dospělá. že bude mít dlouhé sukně a dámskou kabelku, se neubránila úsměvu.

"There was my poor old Aunt Emily," thought Mr. Wigg out loud. "She was run over by an omnibus. Sad. Very sad. Unbearably sad. Poor Aunt Emily. But they saved her umbrella. That was funny, wasn't it?" And before he knew where he was, he was heaving and trembling and bursting with laughter at the thought of Aunt Emily's umbrella.

“Chudák moje stará teta Emílie," hlasitě přemýšlel pan Wigg. "Přejel ji autobus. Smutné. Velmi smutné. Hrozně smutné. Chudák teta Emílie. Ale zachránili její deštník. To bylo směšné, co ?" A dříve než si uvědomil, kam až došel, nadul tváře a roztřásl se smíchy, div nepraskl při vzpomínce na deštník tety Emílie.

“Chudák stará tetička Emílie. přejel ji autobus," myslel nahlas pan Paruka. “To je smutné, moc smutné. Je to strašně smutné. Chudák tetička. Ale jejímu deštníku se nic nestalo. To je přece legrační, ne ?" A než si uvědomil, co dělá, už se smál, až se za břicho popadal, jak si vzpomněl na deštník tetičky Emílie.

"It's no good," he said, blowing his nose. "I give it young friends here seem to be no better up. And my young friends here seem to be no better at sadness than I am. Mary, can't you do something? We want our tea."

“Nejde to,” řekl utíraje si nos. “Nechám toho. Zdá se, že moji mladí přátelé na tom nejsou s tím smutkem o nic lépe než já. Mary, nemohla bys něco udělat ty? Chceme čaj."

“Nedá se nic dělat," řekl a utřel si nos. “Nechám toho. Moji mladí přátelé také nedokážou být smutní. Mary, nemůžeš něco udělat? Chtěli bychom svůj čaj."

To this day Jane and Michael cannot be sure of what happened then. All they know for certain is that, as soon as Mr. Wigg had appealed to Mary Poppins, the table below began to wriggle on its legs. Presently it was swaying dangerously, and then with a rattle of china and with cakes lurching off their plates on to the cloth, the table came soaring through the room, gave one graceful turn, and landed beside them so that Mr. Wigg was at its head.

Až do dnešního dne Jana ani Michal nevědí, co se dálo potom. Vědí bezpečně jen to. že jakmile se pan Wigg obrátil na Mary Poppinsovou, stůl dole se začal vrtět na nohách. Najednou se nebezpečně zakymácel, porcelán zařinčel, koláčky padaly z mís na ubrus, ale stůl se vznášel ke stropu, půvabně se zatočil a zastavil se tak, že pan Wigg se ocitl právě v jeho čele.

Jana a Michal nemůžou dodnes říct, co se pak stalo. Vědí s jistotou jen to, že stůl dole se začal natřásat, jakmile pan Paruka požádal Mary Poppinsovou o pomoc. Pak se nebezpečně rozhoupal a stoupal pokojem vzhůru, až porcelánové nádobí řinčelo a koláčky padaly z talířů na ubrus. Nahoře se půvabně otočil a zastavil se u milé společnosti, takže pan Paruka seděl v jeho čele.

"Good girl!" said Mr. Wigg, smiling proudly upon her. "I knew you'd fix something. Now, will you take the foot of the table and pour out, Mary? And the guests on either side of me. That's the idea," he said, as Michael ran bobbing through the air and sat down on Mr Wigg's right. Jane was at his left hand. There they were, all together, up in the air and the table between them. Not a single piece of bread-and-butter or a lump of sugar had been left behind.

“Hodné děvče!" řekl pan Wigg a usmál se na ni s výrazem rodinné pýchy. “Věděl jsem, že to zařídíš. Tak, a teď si, Mary, laskavě sedni naproti a nalévej. A hosté sem ke mně, napravo a nalevo. Tak je to dobře," řekl, když se Michal ve spěchu kymácel vzduchem a sedl si po pravici pana Wigga. Jana se usadila po levé straně. Tak tam byli všichni pospolu nahoře ve vzduchu a stůl mezi nimi. Ani krajíček chleba s máslem, ani kostička cukru nezůstaly dole.

“Hodná Mary!" pochválil ji pan Paruka a pln hrdosti se na ni usmál. “Já věděl, že už to nějak zařídíš. A teď se, Mary, laskavě posaď na druhý konec stolu a nalej mi čaj, ano? A hosté se posadí každý z jedné strany vedle mě. Tak je to správně," dodal, když Michal proplul vzduchem a posadil se po jeho pravé straně. Jana seděla z levé strany. Tak byli nahoře ve vzduchu všichni pěkně pohromadě kolem stolu. Ani krajíček chleba s máslem, ani kostka cukru nespadly, když stůl stoupal nahoru.

Mr, Wigg smiled contentedly. "It is usual, I think, to begin with bread-and-butter," he said to Jane and Michael,” but as it’s my birthday we will begin the wrong way-which I always think is the right way-with the Cake!"

Pan Wigg se spokojeně usmíval. “Myslím, že se obyčejně začíná chlebem s máslem," řekl Janě a Michalovi, “ale protože mám dnes narozeniny, začneme tak, jak se to dělat nemá, totiž dortem. A já se domnívám, že to je vlastně způsob správný!"

“Obvykle se sice začíná chlebem s máslem," řekl Janě a Michalovi, “ale protože jsou mé narozeniny, začneme obráceně - podle mého názoru je tohle správný začátek a mělo by se tak začínat vždycky - začneme dortem!”

And he cut a large slice for everybody.

A každému ukrojil velký kus.

A ukrojil každému pořádný kus.

"More tea?" he said to Jane. But before she had time to reply there was a quick, sharp knock at the door.

“Ještě čaj?" ptal se Jany. Ale dříve, než stačila odpovědět, někdo rychle a ostře zaklepal na dveře.

“Mám ti dolít čaj?" zeptal se Jany. Ale než měla Jana čas odpovědět, ozvalo se rychlé a ostré zaklepání na dveře.

"Come in!" called Mr. Wigg.

“Dále!" zavolal pan Wigg.

“Dále!" řekl pan Paruka.

The door opened, and there stood Miss Persimmon with a jug of hot water on a tray.

Dveře se otevřely a stála v nich slečna Persimmonová s podnosem, na němž byla konvice vřelé vody.

Dveře se otevřely a v nich stála slečna Persimmonová s konvicí horké vody na podnose.

"I thought, Mr. Wigg," she began, looking searchingly round the room, "you'd be wanting some more hot-- Well, I never! I simply never!" she said, as she caught sight of them all seated on the air round the table. "Such goings on I never did see. In all my born days I never saw such. I'm sure. Mr. Wigg, I always knew you were a bit odd. But I've closed my eyes to it-being as how you paid your rent regular. But such behaviour as this-having tea in the air with your guests-Mr. Wigg, sir, I'm astonished at you. It's that undignified, and for a gentleman of your age-I never did--"

“Myslela jsem, pane Wiggu," začala a pátravě se rozhlížela po pokoji, “že budete potřebovat ještě trochu vřelé...Co je to? Opravdu, něco takového jsem ještě nikdy neviděla, nikdy!" řekla, když zpozorovala, že všichni sedí ve vzduchu kolem stolu. “Jakživa jsem něco takového neviděla. Namouvěru, pane Wiggu, já jsem vždycky věděla, že jste trochu podivín. ale zamhouřila jsem oči, protože jste řádně platil nájemné. Ale takovéhle chování - pít čaj ve vzduchu se svými hosty - ne, pane Wiggu, to mě ohromuje. Je to nedůstojné a na pána ve vašem věku je to - ne, nikdy jsem to...”

“Napadlo mě, pane Paruko," začala a rozhlížela se pátravě po pokoji, “že budete potřebovat ještě trochu horké - No tohle. To snad není možné," řekla, když je všecky uviděla sedět ve vzduchu kolem stolu. “Něco takového jsem v životě neviděla! Vždycky jsem samozřejmě věděla, že jste trochu podivín, pane Paruko. Ale přivírala jsem nad tím oči, protože jste řádně platil činži. Ale takovéhle chování - pít čaj s hosty ve vzduchu, pane Paruko, já se vám opravdu divím! Něco tak nedůstojného - pán ve vašich letech - v životě jsem -"

Miss Persimmon flung back her head scornfully.

Slečna Persimmonová pohrdavě pohodila hlavou.

Slečna Persimmonová opovržlivě pohodila hlavou.

"I hope young man,” she retorted, ”I have more respect for myself than to go bouncing about in the air like a rubber ball on the end of a bat. I'll stay on my own feet, thank you, or my name's not Amy Persimmon, and-oh dear, oh dear my goodness, oh DEAR-what is the matter? I can't walk. I'm going, I-oh, help, HELP!"

“Doufám, mladý pane," odsekla. “že mám více sebeúcty, než abych vyskakovala do vzduchu jako gumový míč. Pěkně děkuju, já zůstanu stát na vlastních nohou, jako že se jmenuju Anny Persimmonová, ach - propánakrále, můj ty světe, ó, co se to děje? Nemohu jít, já se vznáším, pomóc, pomóÓÓc!"

“Doufám, mladý pane," odsekla, “že mám tolik sebeúcty, abych neposkakovala ve vzduchu jako gumový míč. Pěkně děkuju, ale já zůstanu stát na vlastních nohou, jako že se jmenuju Amy Persimmonová, a – ale jemináčku, jemináčku, propánakrále - co se to se mnou děje? Nemůžu chodit, já letím - já, pomóc, pomóc!"

For Miss Persimmon, quite against her will, was, off the ground I and was stumbling through the air, rolling from side to side like a very thin barrel, balancing the tray in her hand. She was almost weeping with distress as she arrived at the table and put down her jug of hot water.

Slečna Persimmonová se totiž úplně proti své vůli zdvihla ze země a už se kymácela ve vzduchu, klátíc se ze strany na stranu jako úzký válec, a na ruce udržovala v rovnováze podnos. Když se dostala ke stolu a postavila na něj konvici s horkou vodou, úzkostí se div nerozplakala.

Slečna Persimmonová se totiž zcela proti své vůli odloupla 0d země, mávala nohama ve vzduchu, kolébala se jako hubený soudek a snažila se udržet podnos v rovnováze. Skoro se žalostí rozplakala, když dolétla ke stolu a postavila na něj konvici s horkou vodou.

"Thank you," said Mary Poppins in a calm, very polite voice.

“Děkuju vám,” řekla klidně a velice zdvořile Mary Poppinsová.

Then Miss Persimmon turned and went wafting down again, murmuring as she went: ”So undignified-and me a well-behaved, steady-going woman. I must see a doctor—”

Potom se slečna Persimmonová obrátila, lehce se opět snesla na zem a zabručela: “Jak nedůstojné - a já taková slušná, vážná osoba. Musím jít k doktorovi..."

Pak se slečna Persimmonová obrátila a snášela se zase dolů a přitom si bručela. “Něco tak nedůstojného - a já taková slušná usedlá osoba. Budu muset jít k doktorovi - "

When she touched the floor she ran hurriedly out of the room, wringing her hands, and not giving a single glance backwards.

Sotva se dotkla podlahy, rychle vyběhla z pokoje, lomila rukama a ani jednou se neohlédla.

Sotva se dotkla podlahy, rychle vyběhla z pokoje, ani se neohlédla a lomila rukama.

"So undignified!" they heard her moaning as she shut the door behind her.

“Jak nedůstojné!" slyšeli ji ještě naříkat, když za sebou zavřela dveře.

“Něco tak nedůstojného!" slyšeli ji ještě naříkat, když za sebou zavřela dveře.

”Her name can't be Amy Persimmon, because she didn't stay on her own feet!" whispered Jane to Michael.

“Teď se nemůže jmenovat Amy Persimmonová, poněvadž nezůstala stát na vlastních nohou!" šeptala Jana Michalovi.

But Mr. Wigg was looking at Mary Poppins-a curious look, half-amused, half-accusing.

Ale pan Wigg se podíval na Mary Poppinsovou - zvláštním pohledem, napůl veselým, napůl káravým.

Ale pan Paruka upíral pohled na Mary Poppinsovou - pohled napolo pobavený, napolo vyčítavý.

"Mary, Mary, you shouldn't-bless my soul, you shouldn't, Mary. The poor old body will never get over it. But, oh, my Goodness, didn't she look funny waddling through the air-my Gracious Goodness, but didn't she?"

“Mary, Mary, to jsi neměla, namouvěru, to jsi neměla! Ta chuděra stará to jakživa nezapomene. Ale vypadala směšně, když se tak kolébala ve vzduchu, hrozně směšně, že ?"

“Mary, Mary, to jsi neměla dělat ~ propánakrále, to jsi neměla dělat, Mary. Ta na to, chudák stará, do smrti nezapomene. Ale jemináčku, ta vypadala legračně, jak se ve vzduchu kolébala, ta ale vypadala!"

And he and Jane and Michael were off again, rolling about the air clutching their sides and gasping with laughter at the thought of how funny Miss Persimmon had looked.

A pan Wigg a Jana s Michalem se dali zase do smíchu, až se váleli ve vzduchu, popadali se za boky a div se nezalkli při vzpomínce na to, jak směšně vypadala slečna Persimmonová.

A pan Paruka, Jana a Michal se už zase rozesmáli, až se smíchy váleli ve vzduchu, popadali se za břicho a zalykali se, když si vzpomněli, jak legračně vypadala slečna Persimmonová.

”Oh dear!" said Michael. "Don't make me laugh any more, I can't stand it! I shall break!"

“Jéje, pěkně vás prosím," volal Michal, “už mě nerozesmávejte. Já to nevydržím, já puknu!"

“Jemináčku!" křičel Michal. “Už dost, už dost. Já to nevydržím. Já smíchy prasknu!"

”Oh, oh, oh!" cried Jane, as she gasped for breath, with her hand over her heart.

“Ach, ach!" křičela Jana; sotva dechu popadala a tiskla si ruku na srdce.

“O jé, ó jé!" křičela Jana, držela si ruku na srdci a nemohla popadnout dech.

”Oh, my Gracious, Glorious, Galumphing Goodness!" roared Mr Wigg, dabbing his eyes with the tail of his coat because he couldn't find his handkerchief.

“I ty můj světe!" řval pan Wigg a utíral si oči šosem kabátu, protože nemohl najít kapesník.

“Panenko skákavá!" řval pan Paruka a utíral si oči šosem kabátu, protože nemohl najít kapesník.

"IT IS TIME TO GO HOME." Many Poppins's voice sounded above the roars of laughter like a trumpet.

“Už je čas, abychom šli domů!" hlas Mary Poppinsové zazněl do toho smíchu a řevu jako polnice.

“JE ČAS JÍT DOMŮ." Hlas Mary Poppinsové zazněl do toho bouřlivého smíchu jako polnice.

And suddenly, with a rush, Jane and Michael and Mr. Wigg came down. They landed on the floor with a huge bump, all together. The thought that they would have to go home was the first sad thought of the afternoon, and the moment it was in their minds the Laughing Gas went out of them.

A najednou se Jana i Michal a pan Wigg horempádem snesli dolů. Přistáli na podlaze všichni najednou, až to žuchlo. Myšlenka, že mají jít domů, byla první smutná myšlenka za celé odpoledne, a jakmile je napadla, chechtavý plyn z nich vyprchal.

S pořádným žuchnutím přistáli všichni najednou na podlaze. Pomyšlení, že budou muset jít domů, bylo první smutnou myšlenkou za celé odpoledne. a sotva na to pomysleli, chechtavý plyn z nich vyprchal.

Jane and Michael sighed as they watched Mary Poppins come slowly down the air, carrying Jane's coat and hat.

Jana a Michal si vzdychli, když pozorovali Mary Poppinsovou, jak pomalu sestupuje shora s Janiným kabátem a kloboukem v ruce.

Jana s Michalem si vzdychli, když viděli, jak se Mary Poppinsová pomalu snáší dolů a nese Janin kabátek a klobouk.

Mr. Wigg sighed, too. A great, long, heavy sigh.

Pan Wigg vzdychl taky a byl to hluboký, dlouhý, těžký vzdech.

Pan Paruka také vzdychl. Byl to hluboký, dlouhý. těžký povzdech.

”Well, isn't that a pity?" he said soberly. ”It's very sad that you've got to go home. I never enjoyed an afternoon so much-did you?"

“Tak co, není to škoda?" řekl zasmušile. “Je to velice smutné, že musíte domů. Nikdy jsem neměl tak zábavné odpoledne - a vy?"

“To je ale škoda," řekl posmutněle. “Je to moc smutné, že už musíte domů. Nikdy jsem neměl zábavnější odpoledne - vy taky ne?"

"Never" said Michael sadly, feeling how dull it was to be down on the earth again with no Laughing Gas inside him.

“Nikdy," řekl smutně Michal a cítil, jak je to hloupé, být dole na zemi a nemít v sobě chechtavý plyn.

“Já taky ne,” smutně odpověděl Michal. Cítil, jaká je to nuda, být znova dole na zemi a nemít v sobě chechtavý plyn.

"Never, never," said Jane, as she stood on tiptoe and kissed Mr. Wigg's withered-apple cheeks. "Never, never, never, never ...!”

“Nikdy, nikdy," opakovala Jana; postavila se na špičky a políbila pana Wigga na tváře, které byly jako scvrklá jablka. “Nikdy, nikdy, nikdy...!”

“Já taky ne,” řekla Jana¨: stoupla si na špičky a políbila pana Paruku na tváře podobné scvrklým jablíčkům. “Já taky ne, já taky ne ..."

They sat on either side of Mary Poppins going home in the Bus. They were both very quiet, thinking over the lovely afternoon. Presently Michael said sleepily to Mary Poppins: ”How often does your Uncle get like that?”

Vraceli se domů autobusem a seděli vedle Mary Poppinsové každý po jedné straně. Oba byli tiše jako pěna a mysleli na to krásné odpoledne. Najednou se Michal ospalým hlasem zeptal Mary Poppinsové: “Mívá to váš strýček často?"

V autobuse seděli každý z jedné strany vedle Mary Poppinsové. Oba byli velmi tiše a vzpomínali na to krásné odpoledne. Po chvilce se Michal ospalým hláskem zeptal Mary Poppinsové: “Jak často váš strýček tohle dělá?"

"Like what?" said Mary Poppins sharply, as though Michael had deliberately said something to offend her.

“A co?" ostře se zeptala Mary Poppinsová, jako by byl Michal úmyslně řekl něco, aby ji urazil.

“Cože dělá?" vyjela Mary Poppinsová, jako by ji Michal chtěl urazit.

”Well-all bouncy and boundy and laughing and going up in the air."

“Ale to, že se kymácí, vyskakuje, směje se a pak se vznese vzhůru do vzduchu."

“No že poskakuje, natřásá se, směje se a lítá ve vzduchu."

”Up in the air?" Mary Poppins's voice was high and angry. "What do you mean, pray, up in the air?”

“Vzhůru do vzduchu?" hlas Mary Poppinsové zněl pronikavě a hněvivě. “Co tím myslíš, prosím tě, že se vznese vzhůru do vzduchu?"

“Lítá ve vzduchu?" hlas Mary Poppinsové byl ostrý a hněvivý. “To bych ráda věděla, co tím myslíš, že lítá ve vzduchu?"

Jane tried to explain.

Jana se pokusila o vysvětlení.

Jana se pokusila to vysvětlit.

"Michael means-is your Uncle often full of Laughing Gas, and does he often go rolling and bobbing about on the ceiling when--"

“Michal chtěl říct, jestli bývá váš strýček často naplněn tím chechtavým plynem, jestli se často válí a točí u stropu, když..."

“Michal myslí - jestli je váš strýček často plný chechtavého plynu a jestli se často válí a skáče u stropu, když -"

”Rolling and bobbing! What an idea! Rolling and bobbing on the ceiling! You'll be telling me next he's a balloon!" Mary Poppins gave an offended sniff.

“Válí se a točí! To je nápad! Že se válí a točí u stropu! Stydím se za vás, že vás může napadnout taková věc!" Mary Poppinsová byla zřejmě velmi uražená.

“Válí a skáče! To jsou mi nápady! Válí a skáče u stropu. Ještě mi řekněte, že je balón!" Mary Poppinsová uraženě zvedla nos.

”But he did!," said Michael. "We saw him."

“Ale vždyť to dělal!" řekl Michal. “My jsme ho viděli!"

“Ale vždyť se válel a skákal u stropu," řekl Michal, “viděli jsme to."

"What, roll and bob? How dare you! I'll have you know that my uncle is a sober honest, hard-working man, and you'll be kind enough to speak of him respectfully. And don't bite your Bus ticket! Roll and bob, indeed-the idea!"

“Co, že se válel a točil? Co si to dovolujete? Pamatujte si, že můj strýc je střízlivý, čestný, pracovitý muž, a přeji si, abyste o něm mluvili s úctou. A nekousej ten autobusový lístek! Že se válí a točí, opravdu, to je nápad!"

“Že se válel a skákal u stropu? Jak se opovažuješ takhle mluvit! Pamatujte si, že můj strýček je rozumný, počestný a pracovitý člověk a vy budete tak laskaví a budete o něm mluvit uctivě. A nekousej tu jízdenku! Válí se a skáče u stropu - to je mi nápad!”

Michael and Jane looked across Mary Poppins at each other. They said nothing, for they had learnt that it was better not to argue with Mary Poppins, no matter how odd anything seemed.

Michal a Jana se podívali přes Mary Poppinsovou jeden na druhého. Neříkali nic, protože se už naučili, že je lépe nepřít se s Mary Poppinsovou, i když se jim něco zdá sebepodivnější.

Michal a Jana se přes Mary Poppinsovou na sebe podívali. Neřekli nic, protože už poznali, že je lepší Mary Poppinsové neodporovat, ať už říká sebepodivnější věci.

But the look that passed between them said: ”Is it true or isn't it? About Mr. Wigg. Is Mary Poppins right or are we?"

Ale pohled, který spolu vyměnili, říkal: “Je to pravda, nebo ne? To o panu Wiggovi. Má pravdu Mary Poppinsová, nebo my?"

Ale pohled, který mezi sebou vyměnili, pravil: “Je to o panu Parukovi pravda, nebo ne ? Má pravdu Mary Poppinsová, nebo my?"

But there was nobody to give them the right answer.

Nebyl tu však nikdo, kdo by jim správně odpověděl.

Ale nebyl tu nikdo, kdo by jim dal správnou odpověď.

The Bus roared on, wildly lurching and bounding.

Autobus hrčel, prudce se nahýbal na bok a kymácel se.

Autobus rachotil, prudce se nakláněl a nadskakoval.

Mary Poppins sat between them, offended and silent, and presently, because they were very tired, they crept closer to her and leant up against her sides and fell asleep, still wondering ....

Mary Poppinsová seděla mezi nimi uražená a zamlklá. A najednou, protože byli velmi unavení, přitiskli se k ní blíž, opřeli se o ni a usnuli, ale ještě ve spaní se divili…

Mary Poppinsová seděla uraženě a mlčky mezi nimi, a děti, protože byly moc unavené, se k ní za chvilku přitulily, opřely se o ni každé z jedné strany, a jak tak přemýšlely o panu Parukovi, usnuly.