Pohádka o kachně Jemimě
Jak legrační je pohled na řadu kachňátek s matkou!
Poslechněte si příběh o Kachně Jemimě, která se zlobila, protože farmářova žena ji nenechala vysedět svá vlastní kachňata.
Její švagrová, paní Kachna Rebeka, byla naprosto ochotná přenechat sezení na vejcích někomu jinému - "Já nemám tu trpělivost, abych seděla v hnízdě dvacet osum dní, a ty jí nemáš o nic víc, Jemimo. Vychladla by ti, to víš že by ti vychladla."
"Chci vysedět svá vlastní kachňátka, chci je vysedět úplně sama," kvákla Kachna Jemima.
Pokoušela se svá vejce ukrýt, ale vždycky jí je našli a odnesli.
Kachna Jemima si začala docela zoufat. Rozhodla se tedy, že si udělá hnízdo úplně mimo farmu.
Jednoho pěkného jarního odpoledne vyrazila po vozové cestě, vedoucí přes kopec.
Měla na sobě vlňák a kokrhel.
Když dorazila na vrchol kopce, uviděla v dálce les.
Zdálo se jí, že to je bezpečné a klidné místo.
Kachna Jemima nelétala zrovna často. Běžela několik yardů s kopce a pak vyskočila do vzduchu.
Když se jí začátek podařil, letěla pak už nádherně.
Klouzala vzduchem nad vrcholky stromů, až uviděla uprostřed lesa volné místo, kde nerostly stromy ani podrost.
Jemima trochu ztěžka přistála a kolébavou chůzí se vydala hledat pohodlné a suché místo pro hnízdo. Představovala si nějaký pahýl stromu mezi vysokými pampeliškami.
Ale - když se na pahýl usadila, s úlekem uviděla elegantě oblečeného gentlemana, jak si čte noviny.
Měl špičaté černé uši a nazrzlé vousy.
"Kvá?" řekla Kachna Jemima a hlavu s čepcem naklonila na stranu - "Kvá?"
Gentleman pozdvihnul obočí nad noviny a zvědavě se na Jemimu podíval -
"Madam, zabloudila jste snad?" řekl. Měl dlouhý huňatý ocas, na kterém seděl, protože jeho pařez byl poněkud vlhký.
Jemimě se zdál velmi zdvořilý a pohledný. Vysvětlila mu, že nezabloudila, ale že se snaží najít pohodlné a suché místo pro hnízdo.
"Ach! tak? skutečně!" pravil gentleman s nazrzlými vousy a zvědavě se na Jemimu díval. Složil noviny a dal je do kapsy u kabátu.
Jemima si stěžovala na výstřední švagrovou.
"Opravdu! jak zajímavé! Přál bych si tu kačenu potkat. Naučil bych ji hledět si svého!"
"Ale co se týče hnízda - není v tom žádná potíž : mám ve svém dřevníku spoustu peří. Ne, drahá dámo, nebudete nikomu překážet. Můžete tam sedět tak dlouho, jak budete chtít," řekl ten gentleman s dlouhým huňatým ocasem.
Vedl ji pak k velmi odlehlé, neutěšeně vyhlížející chatrči uprostřed moře pampelišek.
Byla postavená z otýpek a drnů a dva rozbité kbelíky, jeden na druhém, sloužily jako komín.
"To je má letní rezidence, asi by se vám moje hlína - můj zimní dům - tolik nelíbil," řekl ten pohostinný gentleman.
Vzadu za domem byla kůlna na spadnutí, postavená ze starých krabic od mýdla. Gentleman otevřel dveře a zavedl Jemimu dovnitř.
Kůlna byla skoro plná peří - málem by to jednoho dusilo, ale bylo tam pohodlně a velmi měkko.
Kachnu Jemimu trochu překvapilo takové ohromné množství peří. Ale bylo to velmi pohodlné, a úplně bezstarostně si tam tedy udělala hnízdo.
Když vyšla ven, gentleman s nazrzlými vousy seděl na kládě a četl noviny - přinejmenším je měl otevřené, ale rozhlížel se přes jejich horní konec.
Byl tak zdvořilý, až se zdálo, že je mu skoro líto nechat Jemimu jít na noc domů. Slíbil, že se bude o její hnízdo velmi pečlivě starat, dokud zase nepřijde druhého dne zpátky.
Říkal, že miluje vejce a kachňátka, prý je hrdý, že má ve své kůlně takové pěkné plné hnízdo.
Kachna Jemima přicházela každé odpoledne, nakladla do hnízda devět vajec. Byla bílá s odstínem zelené a velmi velká. Zrzavý gentleman je hluboce obdivoval. Chodil je obracet a přepočítávat, když tam Jemima nebyla.
Konečně mu Jemima sdělila, že druhého dne chce začít vysedávat - "a přinesu si s sebou pytel obilí, abych nemusela vůbec opustit hnízdo, dokud nebudou vejce vysezená. Mohla by nachladnout," řekla svědomitá Jemima.
"Madam, neobtěžujte se prosím s pytlem, ovsa mám dostatek. Ale než zahájíte to úmorné vysedávání, měl jsem v úmyslu pozvat vás na hostinu. Udělejme si večeři jen pro nás dva!
Mohu vás požádat, abyste přinesla z vaší zahrady několik rostlin na pikantní omeletku? Šalvěj a tymián, mátu a dvě cibule, a trochu petržele. Já obstarám sádlo na tu hmotu - sádlo na tu pikantní omeletu," řekl ten pohostinný gentleman s nazrzlými vousy.
Kachna Jemima byla prosťáček : ani zmínka o tymiánu a cibuli v ní nevzbudila podezření.
Obcházela zahradu na farmě a uštipovala kousky všech možných rostlin, které se používají k nadívání pečené kachny.
A kolébala se do kuchyně a vzala tam z košíku dvě cibule.
Ovčák Kep ji potkal, když vycházela. "Kam jdeš s těmi cibulemi? Kam to chodíš každé odpoledne docela sama, Kachno Jemimo?"
Jemima měla z ovčáka docela strach a všechno mu tedy pověděla.
Ovčák poslouchal s moudrou hlavou nakloněnou na stranu a když popisovala zdvořilého gentlemana s nazrzlými vousy, vycenil zuby.
Položil jí několik otázek, ptal se na les a na přesnou polohu chatrče a kůlny. Pak vyšel ven a běžel do vesnice. Šel hledat dvě štěňata, cvičená k honu na lišku, která byla na procházce s řezníkem.
Kachna Jemima toho slunečného odpoledne naposledy šla po vozové cestě. Nesla svazečky rostlin a dvě cibule v tašce, bylo to docela těžké.
Přeletěla les a přistála před domem gentlemana s dlouhým huňatým ocasem.
Seděl na kládě, čenichal ve vzduchu a pořád se neklidně rozhlížel kolem dokola po lese. Když Jemima přistála, úplně vyskočil.
"Přijď do domu, hned jak se podíváš na svoje vejce. Dej mi ty rostliny na omeletu. Pospěš si!"
Byl dost příkrý. Kachna Jemima ho nikdy neslyšela takhle mluvit.
Cítila se překvapená a znepokojená.
Zatímco byla vevnitř, slyšela ťapání kolem zadní stěny kůlny. Někdo s černým nosem čenichal u dveří, a pak je zamknul.
Jemima byla velice vyděšená.
Vzápětí slyšela strašně ošklivé zvuky - štěkání, vrčení, vytí a skučení, nářek a sténání.
A toho gentlemana s liščími vousy už nikdo nikdy víckrát nespatřil.
Pak Kep otevřel dveře kůlny a pustil Kachnu Jemimu ven.
Naneštěstí štěňata vběhla dovnitř a schramstla všechny vejce, ještě než je mohl zastavit.
Měl pokousané ucho a obě štěňata kulhala.
Kachnu Jemimu přivedli domů, plakala kvůli těm vejcům.
V červnu nakladla několik dalších a bylo jí dovoleno nechat si je pro sebe, ale vylíhla se jenom čtyři.
Kachna Jemima říkala, že to je kvůli nervům, ale vysedávání jí nikdy příliš nešlo.
Commentary
As in almost any literature for children, also in Potter´s books the illustrations are very important. Every second page of "The Tale of Jemima Puddle-Duck" is a picture, and it corresponds with the text on the opposite side. Therefore, I decided to divide the text so that each paragraph corresponds to one page in the book.
"The Tale of Jemima Puddle-Duck" uses several typical fairy tale cliches. There is the stupid and stubborn duck, deceived by a clever and dangerous fox, and saved by a third central character - wise, brave, protecting dog. The reader is led to guess or find himself that the "gentleman" is in fact a fox, going to cause harm to Jemima. At first, he is seen through Jemima´s eyes, labelled a gentleman and described as "civil and handsome". But he has black prick ears and whiskers (so that the child may start to suspect him). Also, as we learn later, he has a long bushy tail; other clues are his slips of the tongue ("you would not find my earth - my winter house - so convenient"; " I will provide lard for the stuff - lard for the omelette"), his woodshed sackful of feathers, the fact he obviously just pretends reading his newspaper, the things he asks Jemima to bring ("sorts of herbs that are used for stuffing roast duck"), and also fox-gloves that grow around his place, which function mainly as a clue.
So, there is the basic tension of the story - the children know or at least have a presentiment of what is actually going on, whereas the duck does not have a slightest suspicion. The story as a whole can provide them with the feeling that they are not that stupid, and perhaps a protective feeling towards the simple duck (they can identify with the dog Kep). Also, the knowledge obtained from this book is : be careful about hypocrisis, not everybody who seems to be polite must be so, the kind may grow rough (perhaps even a kind of warning about people like pedophiles). And the story may also furnish the trust in the wise adults - even when it does not please Jemima (children) that she is given restrictions, it is only for her good.
The translation faces several smaller problems. I decided to
- simplify puddle-duck as just kachna, because kachna bahenní or some more familiar version (such as kačka blátotlačka - to keep the element of "puddle") would rather complicate the word order, and neither of them quite reflects the English original (kachna bahenní seems to be too expert, kačka too familiar).
- to translate "bonnet" as kokrhel even though no child probably knows the word. First, there is the picture (or should be), and also the children need to meet some element outside their knowledge.
- to use a czech equivalent of gentleman, because I didn´t find any suitable word, although it may seem as anglicanization of culture. I suppose the children know or might learn the word, and it is very useful for the neccesary tension of the tale (differece between what he seems to be - slušný pán would not do - and what he is). Also, "the foxy gentleman" is impossible to translate, because it suggests the real nature of the gentleman but it also means simply zrzavý. I decided for a hint, but less obvious one.
- to use tykání in the place that the fox grows rough. This is something that English cannot and in my view it functions very well.
- to use pampelišky as a functional equivalent of "fox-gloves". I am afraid that náprstníky červené would completely mislead the reader; what is important is the "foxy" element of it, it is a hint. Lišky, mushrooms, would be perhaps too obvious; lišejníky would be perhaps also possible. A translator might also use vlčí máky and use a wolf instead of a fox (the fox is not identified directly at any place of the tale!); such a story would perhaps remind one very much Pohádku o Červené Karkulce, which may help the children to identify the "gentleman" as a villain.