Letos u nás už po několikáté vyšel "Medvídek Pú" A. A. Milna v překladu Hany Skoumalové. Není divu, že si obliba tohoto díla, které se už i v mnoha jiných zemích stalo součástí klasické dětské literatury, vyžádala jeho nové vydání. Zarážející je spíše fakt, že zde už po několikáté vychází překlad ve své původní podobě bez jakýchkoliv úprav a oprav. Mohlo by tedy dojít k mylnému dojmu, že se vyhnul všem závažnějším chybám a blíží se k dokonalosti. Cílem této práce tedy nebude ani tak ocenit klady tohoto překladu, ty jsou ceněny poněkud automaticky jeho opětovným vydáváním, ale spíše poukázat na jeho stinné stránky - překladatelské nedostatky, omyly a přehmaty. Není ovšem sporu, že právě velmi dobrá kvalita překladu některých pasáží často přímo vzbuzuje výhrady na jiných místech, která překladatelka nezdolala tak bravurně nebo jim nevěnovala tolik pozornosti.

Skutečnost, že překlad byl už tolikrát vydán v nezměněné podobě, je ještě podivuhodnější, uvážíme-li, že se nejedná o překlad úplný. Překladatelka zasahuje do původního textu na několika místech. U obou dílů vypouští jak věnování, tak úvod. Tento zásah je ovšem pochopitelný, protože úvod první části se jednak odvolává na Milnova předchozí díla, která do češtiny nebyla přeložena, a jednak vysvětluje původ prakticky nepřeložitelného jména Winnie-the-Pooh, předmluva k části "Púovo zátiší" pak na tento úvod navazuje. Je jen škoda, že se alespoň některé z informací obsažených v těchto dvou vynechaných úvodech nedostaly k českému čtenáři třeba na záložce.

Naprosto nepochopitelné ale zůstává, proč překladatelka vypouští na několika místech samotné básničky, někdy se jedná jen o jednu sloku[1], jindy o celé básně[2]. Nejrušivěji působí, když musí být v Kapitole 2 druhé části kvůli vynechanému dvouverší vypuštěn i kousek textu, ve kterém se o něm postavičky baví[3], nebo když překladatelka v Kapitole 8 druhé části vkládá Púovi místo nepřeložené básničky do úst větu: "Ale už jsem to zase zapomněl"[4]. Tyto zásahy jsou neodůvodněné a jistě Medvídka Pú" ochuzují.

Naopak k silným stránkám překladu patří stránka jazyková. Překladatelka ponechává knize její hravost, lehkost a přirozenost. Čeština jejího překladu není šedivá, ale vynalézavá a hravá. Citlivě a nápaditě je přeložena většina básniček a písniček (o to překvapivěji působí skutečnost, že překladatelka některé vypouští) a mnoho jmen a názvů, např. Ijáček (Eeyore), Mrně (Small), Kolčavice a Kolasice (Woozle and Weezle), Stokorcový les (Hundred Acre Wood) atd.

Haně Skoumalové bývá někdy vyčítána přílišná expresivnost, která nemá v originále opodstatnění. V "Medvídkovi Pú" je to ale jinak, expresivní jako "břinknul" nebo "svištěl" či různá citoslovce odpovídají nebo alespoň nejsou v rozporu s hravým a lehce ironickým laděním původního textu. Avšak i v tomto díle můžeme najít několik míst, kdy prosté výrazy originálu překládá příliš květnatě. Tato lexikální bohatost není na místě obzvláště tam, kde má opakování určitých výrazů svou funkci, jak o tom bude řeč dále.

A.A.Milne si ve svém díle hraje s velkými písmeny. Vybírá si slova a slovní spojení , označuje je velkými písmeny a tím z nich vytváří pojmy. Tyto pojmy nacházíme v původním "Medvídkovi Pú" téměř na každé druhé straně a mnohé z nich se opakují. Překladatelka s autorem tuto hru nehraje. V tom je s ní možné souhlasit, tak časté použití velkých písmen či jinak zdůrazněných slov by v češtině působilo nepřirozeně a pateticky. Není ale možné souhlasit s tím, že překladatelka úplně opomíjí, že se autor něčím takovým vůbec zabývá. Použití velkých písmen přece není samoúčelné, autor jimi jednak představuje čtenáři pojmy dospělého světa a jednak zdůrazňuje slova a pasáže, nad kterými by se měl čtenář hlouběji zamyslet.

Jiným slovem, které se v knize opakuje a u kterého by bylo lepší prosazovat jednotu než lexikální bohatost, je zvolání "Bother".Tady by bylo vhodné zachovat alespoň formu zaklení (možností je mnoho - "zatroleně", "zatraceně", "hrom do toho") a nepřekládat jej jako konstatování "to je hloupé". Zvlášt' směšně to působí v situaci, kdy Králíček vrazí do Ijáčka a reaguje na to slovy: "To je hloupé"[5].

Co se týče důslednosti a jednotnosti má překlad zásadní nedostatky. Druhou část knihy "The House at Pooh Corner" překládá Skoumalová skvěle jako "Púovo zátiší", proč ale toto pojmenování nedodržuje v názvu Kapitoly 1, kde se z něj stává Medvídkovo zátiší?" Zvíře označované anglicky "Woozle" překládá opět výborně jako "Kolčavice", proč ale o ní později mluví jako Lasici[6]?

Na jiném místě jsou kontrastována slovesa "push" a "bounce", která překládá jako "strčit" a "skočit". Překladatelka ovšem asi nepochopila, že když postavičky věnují takovou pozornost rozdílu mezi těmi dvěma slovy, nemůže už pak překládat "bounced" jako "skočil", protože by celá situace ztratila logiku[7]. Jinde zas překládá "factors" volně a nikoliv nezdařile jako "přechodníky", ale pak z nich najednou dělá doslovní "činitelé" a návaznost se opět ztrácí[8]. A tyto nesrovnalosti, které jsou výsledkem obyčejné nepozornosti, se opakují v tolika vydáních!

Ačkoliv se překladatelka s mnoha obtížnými pasážemi vyrovnala bravurně, přece se mnohdy nevyhnula neporozumění nebo podsouvání jiných významů na základě subjektivního porozumění. Zřejmě nejzjevnější a také poněkud zarážející je překladatelčin přehmat, když překládá Ijáčkovu větu: "They haven't got Brains, any of them, only grey fluff that's blown into their heads by mistake" [9] velmi naturalisticky jako: " Nemají žádný mozek, jenom nějaký šedý rosol, který se jim do hlavy dostal nedopatřením."[10] Už dříve jsme se zmiňovali o slově "Brain", toto slovo v originále často používáno jako narážka na skutečnost, že postavičky této knihy nemají "rozum", nebo chcete-li "mozek", protože jejich předlohami jsou plyšové hračky autorova syna. Slovem "fluff` se tedy myslí vycpávka plyšových hraček - nabízí se zde řešení "mají v hlavě slámu". Zajímavé ovšem je, že na jiném místě Skoumalová překládá "fluff" jako "sláma"[11].

Podobných omylů zapříčiněných nedostatečnou představou popisované skutečnosti je více. Překladatelka si například neuvědomuje, že když napíše, že z pod ubrousku se vystrčily růžky, nebude pod ním nikdo hledat Prasátko (v původním textu je totiž "ears"[12]). Ušlo jí také, že nemůže větu "(Piglet) rolled the rest of the way home, so as to get his own nice comfortable colour again ..." větou "zbývající kus cesty domů se válelo v prachu (atd.)"[13], protože za prvé nedává mnoho smyslu a za druhé je příliš citově zabarvena. České "válet se v prachu" rozhodně nenavazuje představu pohybu směrem vpřed - lepší by bylo "kutálet se" nebo i "válet sudy".

V překladu je také několik chyb zaviněných neporozuměním anglickým výrazům, např. "they left him in it" neznamená "nechali ho tam", ale "nechali ho při tom - nevysvětlovali mu to"[14].

Na několika místech je také patrný vliv angličtiny, např. "dobrý přítel Tygrův" = "Great friend of Tigger's"[17], nebo "Mám nápad. /... / A tady je" = "I've got an idea. /... / And here it is", či "Co jsi právě řeklo, nám vydatně pomůže" = "What you have just said ... "[19] Bylo by také vhodné změnit anglické stopy jako měrovou jednotku na evropské metry.[20]

Tato tendence vycházet čtenáří vstříc se nejvíce projevuje zjednodušováním slovních hříček. Překladatelka nesnese pocit, že by hříčka mohla stát přesně na hranici mezi porozuměním a nepochopením, a činí alespoň malý krůček na pomoc čtenáři. Přílišnou zřetelností trpí některé cedule a nápisy, poměrně nesrozumitelné PLEZ CNOCKE IF RNSR IS REQID" je přeloženo poměrně srozumitelným " PROSIM KELEPEJTE DYŠ NEČEKATÉ OTPOVĚŤ"[21]. Dlouhá a cizí slova, z kterých autor s takovou oblibou dělá zkomoleniny, nekomolí český překlad buď vůbec ("Missage" = "poselství"[22], "Rissolution"[23] = "Usnesení", "organdized" = "organizovaný"[24], atd.), nebo nedůsledně, např. "Expedition - Expotition" jako "Expedice - expudice", ale zkomolený tvar se v překladu neobjeví v názvu kapitoly[25]. Milne svého čtenáře klidně nechá tápat, přemýšlet, ptát se po tom správném slovu, po správném řešení; český překlad ale neponechává nic náhodě.

Jednou z hříček, která v překladu zřejmě musí zůstat ztracená, jsou jména dvou nerozlučných postaviček "Kanga and Baby Roo" - česky pouze "Klokanice a Klokáneček". Jinou téměř nepřeložitelnou hříčkou jsou tužky v Púově pouzdře, které jsou podle tvrdosti označeny B, HB, BB. Pú si tato písmenka mylně vykládá jako zkratky slov "Bear", "Helping Bear" a "Brave Bear", český překlad hovoří o "Medvědu", "Medvědu Zachránci" a "Statečném Medvědu" (M, MZ, SM), ale vtip s označením tužek se vytrácí [27].

Nepravděpodobně také působí, že by malý chlapec napsal vzkaz "MOC PRÁCE. HNET TU BUDEM" a mluvil o sobě jako o první osobě množného čísla. Skoumalová volí toto řešení, aby se zvířátka mohla domnívat, že odešel s Hnetubudem (skvrnitým), ale proč by nemohl odejít s Hnetusem (taktéž skvrnitým)[29]?

Ke každému překladu patří i grafická úprava. Mezi největší vady českého překladu patří skutečnost, že nepoužívá kurzívu jinde než v básničkách a písničkách. Tato zdánlivá maličkost způsobuje, že některá místa působí zmateně nebo téměř nesrozumitelně. Například v Kapitole 1 první části mají být dva paralelní příběhy od sebe odděleny kurzívou, ale v českému překladu si nikdo (a už vůbec ne dítě) nemůže být úplně jist, kdo právě mluví. Matoucí jsou také místa, ve kterých postavičky citují z písní, což je v originále odlišeno kurzívou. Zajímavé je, že tato jednoduchá skutečnost překladu uniká, ačkoliv jinde usiluje o srozumitelnost.

A ještě jednu poznámku téměř na okraj. S vydáním z roku 1970 jsem pracovala mimo jiné proto, že ho doprovázejí vynikající ilustrace E. H. Sheparda. Toto vydání sice ignoruje fakt, že se v originále mnohdy text a ilustrace vzájemně a zcela cílevědomě doplňují, a ochuzuje ho tak o jednu z jeho úrovní, ostatní vydání, tj. od roku 1973, jsou ale ochuzena o víc, protože je doprovázejí nepůvodní ilustrace Jaromíra Zápala. Shepardovy ilustrace jsou natolik spojeny s postavičkou Medvídka Pú, natolik trefné a něžné, že nevidím důvod, proč je nahrazovat kresbami českého ilustrátora.