My pak, kteří hodláme promlouvati o všem
jsoucnu, jaký jest jeho počátek nebo snad jak jest bez začátku, jednali bychom
zcela bez rozumu, kdybychom nevzývali bohů a bohyní a nemodlili se, abychom
všechno pověděli ve shodě s rozumem především jejich, vedle toho pak se svým. To
budiž mé vzývání bohů; vyzývejme pak i sebe, vy, abyste co nejsnáze pochopili, a
já, abych o svém předmětu co nejlépe vyložil tak, jak o něm soudím.
Platon, Timaios,
Praha 1996, překlad
František Novotný, s. 26.