Antinomie čistého rozmyslu

První rozpor transcendentálních idejí

 

Thesis

Svět má počátek v čase a jest také prostorově ohraničen.

 

Antithesis.

Svět nemá počátku ani hranic v prostoře, nýbrž jest i časově i prostorově nekonečný.

 

Důkaz.

Neboť dejme tomu: že svět nemá počátku v čase: tož uběhla až k danému každému okamžiku věčnost a tudíž uplynula nekonečná řada po sobě následujících stavů věcí ve světě. Než nekonečnost řady záleží právě v tom, že nikdy nemůže býtí ukončena sukcesivní syntesou. Tedy jest nekonečná uplynulá řada světová nemožná: tudíž, počátek světa nutnou podmínkou její jsoucnosti, což bylo nejprve dokázati.

Zřetelem k druhému vezměme opět opak za daný: pak bude svět nekonečně daný celek najednou eksistujících věcí. Nyní nemůžeme velikost nějakého kvanta, nedaného v určitých hranicích při každém názoru,l) představiti si jinak nežli syntesou jeho částí a totalitu takového kvanta jen úplnou syntesou anebo opětovným přidáváním jednoty sobě samému2). Tudíž za účelem pochopení světa, všechny prostory vyplňujícího, jako celku musila by syntesa částí nekonečného světa býti pokládána za dokonanou, t. j. nekonečný čas musel by vypočítáváním všech koeksistujících věcí považován býti za uplynulý, což je nemožnost. Proto nekonečný agregát skutečných věcí nemůže býti za daný celek a s tím zároveň ani za najednou daný považován.

 

Důkaz.

Neboť dejme tomu: že má počátek. Poněvadž počátek znamená jsoucno, před nimž ušel čas, v němž věc nebyla, musel předcházeti čas, v niž světa nebylo, t.j. prázdný čas. Ale v prázdném čase není vznik nějaké věci možný, poněvadž žádný díl tohoto času nemá na sobě rozeznávací podmínku jsoucna před známkou nejsoucna (at si třeba přijmeme, že povstal sám sebou nebo z jiné příčiny). Může tudíž ve světě počnouti mnoho řad věcí, ale svět sám nemůže míti počátek a jest vzhledem k minulosti nekonečný.

Co se týče toho druhého,. přijměme zase nejdřív opak: že totiž svět prostorově jest konečný a obmezený: pak se nachází v prázdném prostoře neobmezeném. Tedy by zde musel býti nejen poměr věcí: v prostoře, nýbrž také věcí. ku prostoru.

Poněvadž pak svět jest absolutní celek, mimo nějž žádný předmět názoru ' a proto ani korelát světa, se nenajde, k němuž by se vztahoval, tu by poměr světa k prázdnému prostoru byl poměrem k žádnému předmětu. Takový však poměr, tudíž i ohraničení světa prázdným prostorem, není nic ; není tedy svět prostorově nikterak ohraničený, t. j. jest vzhledem k rozlehlosti nekonečný.

 

 Zpět