Kauzální horizont

za omezený čas se signál rozšíří v omezeném okruhu pouze v tomto okruhu je možná výměna informací, pouze zde mohou existovat příčinné souvislosti limit kauzálního horizontu

Pozorovaná místa ve vesmíru jsou stejných vlastností, přestože jejich vzájemná vzdálenost je větší, než ta, kterou signál mohl urazit za omezenou dobu existence vesmíru.

???????

• náhoda
• je to zákonité uspořádání
• neexistuje jiná možnost
• je to důsledek zákonitostí, které neznáme

Inflační modely vesmíru

(o souvislostech fyziky, poznatelnosti a představ o hmotě)

Počáteční stav: teplota 10²⁸ K, čas t = 10^-35s

Současnost: teplota 3 K, t = 10¹⁷s, poloměr r = 10²⁵m

velikost vesmíru v uvažovaném počátečním stavu  r =  3mm

vzdálenost, kterou stačí v tomto vesmíru urazit světlo

(při rychlosti 3.10⁸ms^-1 a stáří vesmíru 10^-35s)   = 3.10^-27m   = rozměr oblasti B = kauzální horizont

Oblast A je 10²⁴ x větší než oblast B

problém monopólů

(v původní oblasti A s mnoha kauzálními oblastmi uvnitř se objevuje nesoulad orientací energetických polí. Každý nesoulad směrů má za následek vytvoření energetického uzlu — monopólu. Pouze v kauzální oblasti mohou být tyto směry nějak jednotně orientovány a monopóly tam nevzniknou. Vesmír vzniklý z oblasti A by měl obsahovat velké množství těchto částic. V našem vesmíru však nic takového nepozorujeme.)

podle standardního modelu expanze by dnes po 10¹⁷s měla oblast B velikost stovky kilometrů

řešením je inflační fáze vývoje = rychlé (10³⁵–10³³s) rozfouknutí oblasti B do velikosti srovnatelné s dnešními rozměry pozorovatelného vesmíru  > žádné monopóly, nerovnoměrnosti mohou být, ale až za naším horizontem.

Možné změny našich představ o formách hmoty  Antigravitace

1.

Ve standardním modelu se expanze vlivem gravitace zpomaluje, v inflačním se expanze zrychluje

nad gravitačnímu účinky musí dočasně převážit jiná síla působící opačně, tj. odpudivě, hmota musí mít v této fázi antigravitační účinky.

2.

Bez inflační fáze — rychlá (po několika zlomcích vteřiny) kontrakce zpět k singulárnímu stavu.

Inflace katapultuje vesmír do blízkosti kritické hranice mezi otevřenými a uzavřenými vesmíry

To ovšem předpokládá i blízkost kritické hustoty látky ve vesmíru
Zářící látky je 10x méně než kritické množství nutnost existence nezářící "temné" hmoty s vysokou hmotností, která se neúčastní jaderných reakcí

1. Neutrina

2. WIMPy (Weakly Interacting Massive Particles)

by tvořily až 90 % látky vesmíru a podle nich by se rozhodovalo o reálnosti otevřeného či uzavřeného vesmíru
(+ další rána lidskému centrismu — člověk není uprostřed  a dokonce není ani z látky, z níž je většina vesmíru)