To byla sláva, Dies Academicus. Spousta oceněných, přiměřeně řečí, no a já taky dostal medaili. Nijak bych se tím nemachroval, ale protože to bylo ocenění za léta proděkanovaní a děkanování, nechci to nechat všechno na sobě. Je sice pravda, že už jako malé dítě jsem postupně chtěl být zedníkem, řiditelem autobusu a nakonec učitel a v době působení ve vedení fakulty se mi tak trochu všechno spojilo. Ale...
ale - a teď pozor, přijde takové kliše, ale nemohu to přejít, protože to tak skutečně bylo - „zedničení“, „řiditelování“ a učení současně bych nikdy nemohl zvládnout, kdybych neměl šťastnou ruku při výběru lidí, kteří se se mnou celá léta na všem podíleli. A fakt to není fráze. Jenom to asi nedokážu dostatečně neotřele vyjádřit. Proděkani z obou dvou funkčních období, pan tajemník, obě dvě paní sekretářky, pánové z CIT, dámy z personálního a ekonomického, přijímací a studijní oddělení. Bez tohoto fungujícího zázemí je děkan bezmocný. Takže i jim všem patří kus toho ocenění, které jsem dnes dostal.
