Čím lepší komunikační nástroje máme k dispozici, tím bezobsažnější komunikaci provozujeme.
Když měl člověk zvednout zadek ujít pár desítek metrů či dokonce kilometrů, aby mohl druhému sdělit, co chtěl, tak si to dobře rozmyslel, zda mu to všechno stojí za vynaložené úsilí. S postupným získáváním způsobů a prostředků snadné a rychlé komunikace si mohl dlouhé přemýšlení o vynaloženém úsilí ušetřit a neotálet s rychlou odpovědí.
Jenže šetření jde dál. Už se mnohdy ani nic nesděluje, posílají se jen memy, odkazuje na profláknuté hlášky a všechny ty perfektní nástroje slouží akorát k výměně předem dohodnutých obrázků, hesel, animací. Jako v tom vtipu, kdy si pánové očíslovali sprosté vtipy a pak už si jen říkali jejich čísla. Ještě nedávno stačilo, abych se prošel poslední tvíty a věděl jsem, co je v novinách. Teď si musím projít noviny, abych pochopil, na co se naráží v tvítech. A pokud neznám ty správné kultovní filmy, hlášky, ksichty a gesta, tak stejně nevím. Nebo znáte někoho, kdo by se zvedl ze židle a udělal pár kroků, aby o kus dál pronesl: „LOL, miliardář radí, jak být šťastný bez peněz“?
Ale možná to není tak zlé, třeba je jen výběrem info zdrojů, třeba to máte jinak. Nebo je to jen optický klam, způsobený množstvím balastu, ve kterém informace je, jen je težší ji objevit.