Dnešní povídání se odehrálo v netradičním prostředí, neb jsme využili laskavého
pozvání nyní již prof. J. H., který s námi takto oslavil svůj svátek, narozeniny a
hlavně převzetí jmenovacího dekretu, který ho povýšil do kategorie profesorů. Ale
aby nedošlo proboha k mýlce, J. H. neztratil o S (sexu) ani slovo (s). Přítomni tak
ale byli i jiní, kteří se běžně hovorů S neúčastní, například J. P., který se
snažil hovor uspíšit již ve fázi, kdy byla řeč o něčem jiném, totiž o mýtu a
snažil se nenápadně podsunout téma mýtus sexu. Nějak mu to nevyšlo, ale nakonec se
řeč stejně zvrtla samozřejmě k S, ale tentokráte opravdu k velmi zprostředkované
podobě. Na tapetě totiž byly kurvy. Ale ještě před tím, další jeden
logický prohřešek notorického logického hřešitele: na otázku, zda si dá koňak
nebo víno, odpověděl: NE. Dej mi koňak. Ale zpět ke kurvám. Nešlo o nějaké pouliční
šlapky nebo pracovnice bordelu, ale zejména o mravní kurvy. Nejdříve šlo
samozřejmě o definici: jsou mravní kurvy kurvy? Aby to nebylo tak žinantní,
převedl to logik na otázku: je zakázaný východ východ? Na to hned další z účastníků
posloužil příkladem, který rozšířil klasifikační spektrum kurev. Nejdříve ten příklad.
Osoba A se ptá: prší venku? Osoba B odpovídá. Všichni lidé, které vidím, mají deštník.
Osoba A usoudí, že venku prší. Osoba B z toho má radost, protože přestože mluvila
pravdu, ono neprší, prostě proto, že nikoho v daném okamžiku neviděla a tudíž výrok,
kterým odpověděla byl pravdivý a přesto neinformativní. To jest, ono rozšíření
kategorizace spočívalo ve skupině logických kurev. K tomu ovšem další opáčil,
že to vlastně není logické kurevstí, když je to přece logicky správně,
že se mnohem spíše jedná o psychologickou záležitost - B ví, na co se A ptá, odpoví
správně, ale ví, že tu bude jinak interpretováno, jedná se tedy o psychologické
kurevství. K tomu jiný přidal další interpretaci, že se jedná spíše o pozici
sémantickou... pragmatickou ... a nacházeli jsme další a další stránky
tohoto dialogu. Ten nejslušnější (zdánlivě) se obrátil k proponentovi logiky (osoba
B) a sdělil mu svůj právě nabyvší poznatek: ty jsi vlastně kurva ze všech
hledisek. (Prosím, zapamatujte si tento výrok jako výrok (1).)
Pak se to trochu zvrhlo k lascivním záležitostem v okamžiku, kdy jsem musel vyřešit
technický problém, totiž to, že někdo ve vedlejší místnosti vyrval z počítače
konektor od monitoru a ve snaze napravit svou chybu, jej chtěl narvat zpět, ale nevěda
kam, zkurvil jeho nožičky, které jsou umístěny ve třech řadách, protože
je cpal do samice disponující dírkami o dvou řadách. Takže řeč se přirozeně stočila
na lehce pubertální téma kompatibility kolíků a dírek a odtud (mne) asociace vedla k
jedné básni G. Apollinaira Devět bran tvé lásky a otázka zněla, zda skutečně devět
nebo sedm. To jsme nevyřešili, ale zůstali jsme u symbolismu a u toho, co je to vlastně
symbol. Logik (osoba B) vysvětloval a ve chvíli, kdy došlo na písmena abecedy (pravda,
nepravda, výrok p, q
atd.) zkusil to jeden s přímým výpadem, že by vlastně mohl říci (obraceje se k
osobě B): ty jsi velká p. (Toto je výrok (2).) [Zde jeden z
účastníku podotkl: A toto tam napiš]. Přestože se nabízela řada interpretací v
tomto okamžiku již proměnné p, osoba B si vybrala právě tu intuitivní (laskavému
čtenáři zůstávají stále dvě možnosti, správná je ta o něco více sexuálnější,
alespoň z hlediska masculiního pisatele) a odvětila: Výroky (1) a (2) a mé setrvání
v této diskusi jsou důkazem, že mne nelze ničím urazit. A já jen dodávám, že v
akademické diskusi a mezi těmi, kdo si opravdu nemusí podsouvat nic ošklivého, nelze
mluvit o sprostých věcech, byť se zmiňuje cokoliv. A na závěr se to jaksi zase vrátilo
k počátečnímu tématu mravních kurev s otázkou, zda to nejsem třeba právě já,
který jako referující o těchto diskusích odhaluji ostatní a sám zůstávám údajně
lehce v pozadí. Došli jsme ke dvěma typům reportérů-pozorovatelů: nezúčastněný
pozorovatel (klasická mechanika) a reportér-účastník (kvantová mechanika), ovšem k
jednoznačnému hodnocení autora těchto řádek jsme naštěstí nedospěli.