26. 4. 2001
Hovory S se vedly tak trochu, alespoň zpočátku, ještě pod vlivem pondělních řečí o čase, konkrétně šlo o to, jak některé věci rychle pomíjejí a že by bylo žádoucí je trochu pozdržet a zpomalit, aby ta radost trvala déle. No to by jeden ani nevěřil, na co jsou někteří jiní schopni přijít. Hlavní návrh na prodloužení doby kontaktu spočíval v nahrazení lubrikátu vteřinovým lepidlem... Jinak jsem já sám neustále odváděl pozornost k jiným tématům, neb jsem si (celé) odpoledne připravoval páteční scifistickou přednášku a obtěžoval jsem své okolí malým průzkumem s jedním dotazem, co kdo považuje za největší zlo v člověku. I když pánové spolupracovali a zcela vážně jsem o tom vedli řeči, vraceli se neustále nevážným způsobem k tématu S, dokonce jednu chvíli oprášili již jednou probrané téma ústeckého sexu, tentokráte v souvislosti s úlohou jazyka. Někteří ochotně uvažovali o tom, zde je lepší pružný či spíše křečovitý, jiný zase - bral to příliš osobně -, pokaždé když něco řekl, to doprovodil šťouchem do mých žeber se slovy "tohle tam nepiš, já nic neříkám, já tady snad ani nejsem, oni to pak čtou lidi..." No tak to sem nepíši. Takže toto téma také dlouho nevydrželo, a když já se pořád tak ptal na to zlo, tak došlo i na znásilnění a na to, že jedna z položek proč je to násilí, spočívá i v té fyziologické stránce, tedy v tom, že ten násilník se vlastně chová jako začínající fyzik, totiž nebere v úvahu tření (relata refero) a jeho důsledky. Na to jeden navrhoval, že by se tento nedostatek dal eliminovat znásilňováním ve vaně (napuštěné) nebo alespoň tak, že by se k hlavnímu násilí přistoupilo až po protažení vlhkou trávou. A na tyto hovadiny přišel opět ten zdánlivě slušnější :-) a ještě se tomu smál.