30. 3. 2001
Čtvrteční hovory o sexu u Maxima měly za jedno z témat styk s jinověrcem. To jeden vzpomínal na jednu katoličku, jak to s ní probíral v noci na hřišti na velkém vápně, podloženi tatínkovým gumákem, po nějakém gestapákovi a jak to bylo vše fajn, dokud jí neřekl, že je komunista. Od té doby od ní nedostal. Tak jsme se dohadovali, zda je to před pánem bohem, tedy v celkovém součtu, větší hřích, když souloží dva katolíci (různého pohlaví samozřejmě), nebo katolík a bezkonfesní (taktéž). A pak došlo na způsoby, jak být získán ke styku s jinověrcem. Mezi jinými způsoby se objevila i možnost - přes vlastní odborné publikace. To si někdo přečte naši knihu, poslechne vystoupení na konferenci, začne diskutovat, diskuse se rozhoří, vy se také rozplameníte a už to nabírá na otáčkách. Jistě by bylo zajímavé pokračovat v dalším popisu, ale napadla nás v této souvislosti jiná věc. Zda by nebylo možné uvádět tento styk při evaluaci odborné činnosti mezi oceněním vědeckou komunitou vedle citací a jiných ohlasů, v případě, že partner/ka je také držitelem nějakých těch vědeckých grádů. A zda by bylo větší ocenění mít styk s členem/členkou protivného ideologického tábora nebo se souvěrcem. Možná by to byla cesta k omlazení vědecké rady a vůbec otitulovaných vědců, jak po tom ostatně volal prof. Zahradník při svém odstupujícím projevu. No, jistě, určitě by se stalo, že by někteří souložili jenom kvůli evaluaci, ale aspoň by se jisté věci mohly nazývat pravými jmény. Teď, když se někteří vzájemně citují jen a pouze z těchto důvodů, můžeme je označit za k...y, ale víme, že je to metafora. Takhle bylo to bylo doslovně.