Ocenění za realizaci nástroje Opravidlo.cz získala Dana Hlaváčková a kolektiv. Opravidlo nabízí automatický korektor textů psaných českým jazykem, který je schopen pokrývat nejen kontrolu překlepů, ale také pravopisných, gramatických a typografických chyb. Je unikátní rozsahem toho, co je schopen opravit, ale také možností seznámit se s podrobnějším vysvětlením, proč byla daná sekvence textu označena jako chybná. A kde všude mohou zájemci nástroj Opravidlo využít? „Cílenou propagaci teprve plánujeme a chystáme se oslovit uživatele od žáků a studentů přes novináře a překladatele až po firmy a vlastně všechny, kteří píšou česky. Momentálně Opravidlo užívá menší okruh lidí, kteří se podíleli na jeho vývoji nebo se dostali do kontaktu s někým z týmu Opravidla,“ upřesnila Hana Žižková z Ústavu českého jazyka.

Ocenění získala Dana Hlaváčková také společně s Richardem Holajem za vytvoření aplikace CzechME. CzechME je nejrozsáhlejší a nejkomplexnější aplikace pro výuku češtiny pro nerodilé mluvčí. Vznikla na základě spolupráce Ústavu českého jazyka FF MU a IT firmy EVE Technologies. „Na aplikaci je unikátní modul pro nácvik výslovnosti. Už i to, že se jedná o mobilní aplikaci, je pro uživatele výhoda, může si procvičovat češtinu kdekoli a není vázán na žádnou učebnici nebo kurz. Předpokládáme, že aplikace bude doplňkem pro ty, kteří se učí česky,“ podotkla Žižková.

Jana Horáková ocenění získala za soubor aplikovaných výstupů interdisciplinárního výzkumného projektu Media Art Live Archive: Intelligent Interface for Interactive Mediation of Cultural Heritage. „Je zaměřený na vývoj inteligentního rozhraní pro interaktivní zprostředkování kulturního dědictví a byl částečně podpořen Technologickou agenturou České republiky v rámci programu ÉTA. Interdisciplinární tým tvořený uměnovědci a softwarovými inženýry z Vysokého učení technického v Brně aplikoval metodu strojového učení, tedy umělou inteligenci, na digitalizovaný, ale v té době neuspořádaný archiv uměleckých videí Steiny a Woody Vašulkových, významných představitelů raného videa se vztahem k Brnu. Tento archiv získal do péče spolek Vašulka Kitchen Brno sídlící v Domě umění města Brna. Obě instituce byly aplikačními partnery projektu,“ vysvětlila Jana Horáková.

Hlavním výstupem projektu je web VasulkaLiveArchive.net. “V něm jsou integrovány dvě umělé neuronové sítě, které jsme speciálně natrénovali pro využití při obsahově orientované analýze zvukových a obrazových objektů ve videích uložených v archivu. Spojením těchto dvou softwarů v jediném rozhraní se nám podařilo vytvořit unikátní epistemologický nástroj pro studium obrazových a zvukových motivů v audiovizuálních dílech. Tento je volně dostupný online a kdokoli se zájmem o tvorbu Vašulkových jej může využívat ve svém vlastním výzkumu,“ doplnila Horáková.

Dalším jedinečným rysem dosažených výsledků je podle Horákové to, že oba inteligentní softwary byly vytrénovány pro specifický účel – strukturální a obsahovou analýzu videí Vašulkových. „Zvukové a vizuální objekty, které jsou tyto softwary schopné ve videích rozpoznávat, byly definovány na základě studia díla Vašulkových a teoretických spisů o uměleckém videu obecně. S tagováním videí pro strojové učení pomáhali studentky a studenti programu Teorie interaktivních médií, jejichž jména jsou k dohledání na webu projektu. Uživatelé mohou napříč videi vyhledávat jeden či několik zvukových a obrazových objektů najednou. Mezi tyto objekty patří například tváře Steiny a Woodyho Vašulkových, zvuk i obraz přírodních živlů či houslí, obraz manipulovaný syntetizátorem Rutt/Etra nebo třeba obrazy Machine Vision (strojového vidění), které Vašulkovi znázorňovali prostřednictvím záběrů tzv. rybího oka či s pomocí opticko-kinetických aparátů z pohyblivých kamer se zrcadlovou koulí uprostřed,“ doplnila Horáková.

Tématem AI v historiografii umění se Jana Horáková zabývá čtvrtým rokem. „S praktickým využitím strojového učení – umělé inteligence jsem se poprvé setkala až v tomto projektu. Umělou inteligenci můžeme chápat jako novou etapu počítači generovaného umění nebo také robotického umění, kterým se teoreticky věnuji již řadu let. Aplikace metody strojového učení je mnohem snazší v případě starších uměleckých epoch. V oblasti experimentálního a konceptuálního umění, jako je třeba i umění videa, je však její využití z mnoha důvodů velkou výzvou, kterou bych chtěla v budoucnu dále zkoumat. Práce s archivem Vašulkových byla prvním krůčkem tímto směrem,“ dodala Horáková s tím, že využití umělé inteligence v umění se uplatní hlavně v projektech zaměřených na vyhledávání sdílených vzorců v našem kolektivním nevědomí. „V tomto ohledu máme možná poprvé příležitost vytvářet obrazy, které nám dovolí nahlédnout do zrcadla, v němž uvidíme autoportrét nejen jedné osoby, ale celé naší civilizace. Joanna Zylinska nazvala tyto obrazy ,crowdsourced beauty‘,“ dodala Horáková.

O potenciálu využití strojového učení v kurátorské praxi se podle Horákové lze dočíst v několika kapitolách zařazených do dalšího z výstupů tohoto projektu, v kolektivní monografii The Black Box Book jež je dostupná volně online. „Osobně se domnívám, že umělá inteligence v kurátorské praxi, ať již ve vztahu ke zpracování digitalizovaných uměleckých sbírek starších období nebo v experimentálních výstavách současného umění, má dosud neobjevený potenciál. Příklady, o nichž v knize pojednáváme, ukazují, jak různorodé a produktivní mohou tyto aplikace být,“ dodala.

Součástí projektu Jany Horákové bylo také experimentování s různými interaktivními rozhraními pro zprostředkování výsledků výzkumu – videomapping interagující s fasádou Domu umění; i merzivní virtuální realita, do které byl přenesen obsah a funkcionality webu nebo videa znázorňující proces rozkládání obrazu při analytické práci inteligentních softwarů (tak zvané snění či halucinování strojů).

Uvedené výstupy byly prezentovány formou výstavy v Domě umění, ve výstavních prostorech Vašulka Kitchen Brno (2022), a tytéž exponáty byly vystaveny také na mezinárodním festivalu Ars Electronica v rakouském Linci (2022). Projekt byl na festivalu prezentován jako příklad dobré praxe z hlediska ekologicky šetrného přístupu k uchování kulturního dědictví.