Vaše přednáška na filozofické fakultě bude na téma Ekvádor a Galapágy. Kdy poprvé jste se do těchto lokací dostala a jak dlouho jste v Ekvádoru žila?

V Jižní Americe jsem poprvé byla v roce 2006 a do Ekvádoru jsem odešla pracovat o pět let později jako projektová manažerka v překladatelské agentuře. Původní plán byl šest měsíců. Nakonec jsem zůstala tři roky, protože mně tamější krajina doslova učarovala a stala se mým druhým domovem.

Co vás na životě v Ekvádoru tolik fascinovalo?

Ekvádor patří mezi 18 zemí světa s nejširší biodiverzitou. Příroda, usměvaví lidé a všudypřítomná latino hudba z této země dělají velmi krásné místo na Zemi. S povzdychem ale vzpomínám na byrokratické záležitosti a nebezpečí, která s sebou přináší život ve velkých jihoamerických městech. Dá se na to časem zvyknout, ale cestování je hlavně o svobodě pohybu, a tyto hrozby velkoměst mohou být omezující. Ekvádorský venkov a malá města jsou bezpečné.

Je to právě souostroví Galapágy ležící západně od Ekvádoru, které je proslulé jedinečnými druhy zvířat a obřími suchozemskými želvami. Jak blízko jste se k vzácným druhům dostala? A které období je pro návštěvu Galapág podle vás nejvhodnější?

Galapágy doporučuji navštívit právě v tomto období, kdy jezdí turistů méně. Všude okolo vás budou lachtani, tuleni, tučňáci, obří suchozemské a vodní želvy, žraloci, delfíni, suchozemští a mořští leguáni, kteří mají jedinečnou schopnost žít ve vodě. Z ptáků jsou nejzajímavější terejové modronozí a fregatky, ale i kormoráni a pěnkavky Darwinovy. Zvlášť lachtani a leguáni jsou velmi odvážní a „procházejí se“ po přístavu. Zvědavě vás doprovázejí při potápění, leží s vámi na pláži, sedí na lavičce a jasně dávají najevo, kdo je tam doma. Důležité je držet si odstup alespoň na vzdálenost dvou metrů, protože například leguáni nemají imunitu proti našim nemocem. Je současně důležité, aby si zvířata uchovala svoji svobodu a divokost. Turisti by měli odolat a dotyk s jejich kůží si raději jen představit.

Mluvila jste před příjezdem do Jižní Ameriky španělsky?

Ne, španělsky jsem neuměla, ale už při návštěvě Kuby jsem si všimla, že mám pro tento jazyk silně vyvinutý cit, hlavně po pár kubánských rumech, kterým se říká stimulos (smích). Umím francouzsky a spoléhala jsem na to, že mi to půjde rychle. První měsíc jsem se učila každý den tři hodiny se soukromým učitelem a poté ještě dvě hodiny denně sama doma. Každý víkend ještě dalších 16 hodin, abych si zopakovala učivo z celého týdne. Velmi mi pomohlo dívat se na sladké latino telenovely. Za měsíc jsem v práci začala mluvit španělsky. Ve studijním tempu jsem pokračovala dalších pět měsíců, ale víkendy jsem vyměnila za cestování po okolí a zajímavé rozhovory s místními lidmi. Provázelo to i dost vtipných situací, například při seznamování se s naším firemním účetním jsem zaměnila výraz mucho gusto (těší mě) za me gustas mucho (líbíš se mi). Kolegyně byly u vytržení (smích).

Při svých cestách se snažíte minimalizovat náklady. Často přespáváte v improvizovaných podmínkách a snažíte se lokace poznat z pohledu těch, kteří v dané zemi žijí. Je těžké „splynout“ a vymanit se z role turisty?

Pokud se rozhodnete cestovat nízkonákladově, je ubytování jednou z věcí, kterou můžete mít pod kontrolou. Já na ubytování na cestách nemám vysoké nároky. Doma mám svůj komfort a mé cesty nejsou dovolené, ale dobrodružství. Jedna z věcí, kterou ale neakceptuji, je plíseň a smrad v místnosti, v níž spím. O to větší je pak moje radost, když najdu fajn podmínky za dobrou cenu. Nebráním se ani společným noclehárnám, ale tam jedině se špunty v uších. Rezervace předem nedělám, vzalo by mi to svobodu pohybu. Ano, párkrát se stalo, že mi někdo, s kým jsem se dala do řeči, nabídl, že mohu přespat, ale přespávání zdarma u domácích jsem využívala hlavně přes platformu Couchsurfing. Hostitelé zde mají ověřené reference a je to bezpečnější. Tato forma ubytování je fantastický způsob, jak poznat místní lidi a dostat se na místa, kam by se běžný turista nedostal. Nejde však jen o to, přespat u někoho zadarmo. Podstatou je zajímat se o jeho život a komunitu. Já kontakt s místními lidmi přímo miluji a tím, že už umím jazyk a tančím salsu, jsem dokázala v Jižní Americe splynout.

Setkávala jste se v některých zemích coby cestovatelka – žena s nějakými nevýhodami? Nebo naopak výhodami?

Jako žena cestující sama jsem se na cestách cítila ochraňovaná. Lidé se o mě chtěli postarat, chtěli mi poradit, něco mě naučit, dát mi něco ochutnat. Nechápali, proč cestuji sama. Byla i místa, kde mě chtěli oklamat, ale to určitě zkoušejí i na muže. V oblastech, kde je silná „macho kultura“, jsem cítila, že to, co říkám, nemá absolutně žádnou váhu. Případně jsem dostávala nevhodné komplimenty od úředníků či celníků, kteří si rádi zpestří rutinu svých dní.

Co je podle vás při cestování nejdůležitější?

Při cestování s minimem peněz je důležité umět se přizpůsobit, improvizovat a komunikovat, třeba i neverbálně, úsměvem. Pokud umíte jazyk, je to lepší, o to intenzivnější bude váš zážitek. Samozřejmě je důležité hodně si toho o dané lokaci předem nastudovat, abyste jejich kulturu ničím neurazili. Někdy to, co my považujeme za samozřejmé, může být v rámci jiné kultury trestný čin. Cení se i organizační schopnosti a důležité je též nemít velká očekávání a těšit se z maličkostí. Zvědavost je nejlepší pohon!

Cestujete už téměř dvacet let. Jak vás cestování změnilo, o co vás obohatilo?

Cestování je moje komfortní zóna. Když necestuji, jsem mimo ni. Cestování mě naučilo toleranci a akceptování jinakosti. Je to škola jednoduchosti bytí. Při cestách na vlastní pěst člověk řeší základní věci: co budu jíst, pít, kde budu spát, jak se budu přemisťovat, a toto vše je někdy v lehčích, jindy v těžších podmínkách. Záleží na oblasti. A potom přijde zasloužená zábava v podobě nádherných přírodních úkazů, historických památek, adrenalinových zážitků, a hlavně milých rozhovorů s místními lidmi. Naučila jsem se sbalit minimalisticky, předvídat, nebát se, otevřít oči, nastražit uši, zacpat si nos, plánovat, měnit plány, vystačit si s rozpočtem, poslouchat rady jiných, nevšímat si rad jiných, rozpoznávat rizikové jídlo, pokračovat v cestě, pokud to jen trochu jde.

Spolu s knihami jste sepsala také e-knihu Ubytování za babku – 11 triků cestovatelky. Prozradíte pár tipů, jak se levně ubytovat? Co je při hledání levného, a současně bezpečného ubytování nejdůležitější?

Intuice. Pokud nemáte silnou intuici, anebo ji máte, ale neposloucháte ji a chcete se ubytovat mimo klasické backpackerské možnosti, jako jsou například hostely, můžete na to doplatit. Ve zmíněné e-knize, kterou si lze stáhnout zdarma na mém webu Latina na cestách, jsem shrnula 11 triků, včetně možnosti ubytovat se zdarma u místních lidí díky platformě Couchsurfing. Dokázala jsem tak během své cesty po Jižní Americe udržet rozpočet pod kontrolou. Ale hlavně: nikdy bych nevěřila, jaká úžasná přátelství a zážitky mi to přinese. Několik z nich popisuji v e-knize o ubytování za babku. Když si vybíráte ubytování přes klasické rezervační systémy jako booking.com, je potřeba ověřit si zónu, ve které se ubytování nachází. To je nejrychlejší přes knižního či elektronického průvodce, kde najdete mapy míst a označení turistických zón. Noční autobusy, přespávání v houpací síti nebo na sedadlech na letišti při pozdním příletu či časném odletu jsou také dobré způsoby, jak občas ubytování vyřešit.

Vytvořila jste seznam Jak cestovat nalehko jen s příručním batohem, k němuž se mimo jiné váže váš úsměvný zážitek s podprsenkou...

Ano, moje první sólo cesta do exotiky byla v roce 2006. Nemohla jsem sehnat vhodného parťáka, tak jsem poslechla rady svého kamaráda cestovatele, abych sama vyrazila do jihovýchodní Asie a sbalila se nalehko, protože v Asii je všechno levné, a právě z Asie se k nám vše dováží. Vzala jsem si jeho rady k srdci a dobrodružně jsem do batohu hodila jen jednu podprsenku, vždyť si tam za babku koupím novou. Nepočítala jsem však s tím, že Asiatky mají jiné velikosti, a tak jsem tam dva měsíce stále dokola prala tu svoji jednu jedinou podprsenku. Od té doby jsem svůj seznam vhodný do teplých oblastí vyladila a batoh se vejde do příručního zavazadla. Seznam lze najít na mém webu.

Navštívila jste přes 80 zemí. Je ještě místo, které vás láká a nebyla možnost jej navštívit?

Na světě je ještě přes 100 oblastí, v nichž jsem nebyla. Seznam je dlouhý. Ráda bych navštívila Kyrgyzstán, Kazachstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán a našetřila si na Austrálii a Nový Zéland. Věřím, že budu moct navštívit i další země. Počkám si na svobodný Tibet, svobodnou Severní Koreu, svobodný a bezpečný Afghánistán, Pákistán, Irán, Sýrii.

Která z cest pro vás byla nejvýznamnější?

Nejsilnější vzpomínky mám na svoji sólo cestu po Jižní Americe, o které právě píšu třetí knihu ze série Úsměvné pocitopisy. Byl to splněný sen, který se kvůli nedoléčeným potrhaným šlachám na noze a tromboembolii téměř nesplnil. Ráda vzpomínám na Mongolsko a přespávání v kočovných jurtách a také na hledání horských goril v Ugandě, jízdu na motorce mezi baobaby na Madagaskaru, pozorování orangutanů na Borneu, návštěvu šamana v Ekvádoru.

Na co se po příjezdu domů nejvíc těšíte?

Na to, že začnu plánovat další cestu.