Pražská bible je jedinou inkunábulí ve sbírce FF MU. „Je považována za první tištěnou bibli ve slovanských jazycích. Textově jde o tzv. čtvrtou redakci staročeského překladu Bible, provedenou za vlády Vladislava Jagellonského. Tato bible vychází roku 1488, necelých 40 let po vynalezení knihtisku, má tedy charakter prvotisku a naše fakulta na ni může být pyšná,“ zdůraznil profesor Tomáš Knoz z Historického ústavu FF MU.

Pražská bible byla silně poškozená. Z původních 609 listů se jich dochovalo 524 a většina z nich z knihy vypadávala. „Náš zásah byl v maximální míře citlivý. Snažili jsme se zachovat co nejvíce původních prvků a neudělat z výtisku jinou knihu. Desky jsme doplnili analogickým (bukovým) dřevem, ztráty papíru tónovaným japonským papírem, který vyniká svou vysokou pevností, a chybějící listy prázdnými křidélky, abychom dodrželi skladbu složek a původní systém vyšití bloku,“ uvedl vedoucí Ateliéru restaurování Univerzity Pardubice Ivan Kopáčik. Bibli pod jeho dohledem restaurovala studentka bakalářského studia jako svoji závěrečnou práci. „Po vstupním průzkumu a konzultacích provedla velice pečlivý a citlivý zásah, který reflektuje aktuální trendy v restaurování,“ dodal Kopáčik.

Spolu s česky psaným textem lomeným do dvou sloupců kniha obsahuje iluminované iniciály se zlacenými detaily, malované jednobarevné iniciálky a rubrikace, tedy názvy kapitol odlišené barevným inkoustem. „Začátek bible je zdobený bohatě, poté už méně, některé části byly dokonce vystřiženy. Možným vysvětlením je, že ten, kdo ji vlastnil, přišel v průběhu života o peníze,“ dodala knihovnice filozofické fakulty Marcela Venhauerová, která má fond starých tisků na starosti.

Záměrné ponechání některých nedostatků, jako byly například vystřižené iluminace, považuje Kopáčik za žádoucí. „Je na tom vidět život knihy. Jedná se o citlivý přístup k objektu, kde se doplňují pouze části, které jsou nejnutnější pro fungování knihy a její ochranu,“ dodal Kopáčik. Součástí restaurátorského zásahu bylo i vyhotovení ochranného obalu knihy "na míru". Všechny drobné fragmenty nalezené v knize byly rovněž odborně ošetřeny a uloženy v ochranném obalu společně s knihou. Mezi 500 let starými nečistotami a fragmenty byly nejen záložky, kovová sponka či stébla trávy, ale i hmyz či peříčka.

Spolu s Pražskou biblí patří k unikátním položkám v depozitáři filozofické fakulty také Melantrichova bible, Islandský slovník či kuchařka datovaná v rozmezí let 1780–1800. Byla vytištěná v Olomouci a v Brně. „Recepty z ní lze číst i dnes. Kuchařské knihy se většinou nedochovaly, dědily se z matky na dceru a nevydržely,“ podotkla knihovnice. Melantrichova bible je nejvýznamnějším vydáním bible v renesančních Čechách. „Díky vysokému nákladu byla celkem rozšířená, měla vysokou uměleckou a typografickou úroveň. Ta naše obsahuje dobové poznámky sedláků, z tohoto hlediska je velmi cenná,“ dodala Venhauerová.

Všechny staré tisky jsou na filozofické fakultě uloženy ve speciální místnosti s hlídanou teplotou a vlhkostí. Přístupné jsou u příležitosti speciálních exkurzí nebo po předchozí domluvě s Ústřední knihovnou FF MU.