Historik umění Aleš Filip fotografuje Santiniho architekturu

Hvězda, koruna, želva. Název aktuální výstavy Aleše Filipa odkazuje k Santiniho tvorbě a symbolům, které jsou pro tohoto barokního architekta typické. „Symbol směřuje od toho, co je nám známé, k vznešenému a tajemnému, proto je tak přitažlivý,” říká Aleš Filip, jehož výstavu si lze prohlédnout v hlavní budově Knihovny Jiřího Mahena v Kobližné ulici.

15. 10. 2024 Markéta Stulírová Události

Jako autor Filip touto výstavou debutuje a aktivně vstupuje do výstavní praxe, v níž se dosud pohyboval hlavně jako teoretik umění. „Nový zážitek jsem ocenil. Je to zase jiná možnost vyjádření než třeba v článcích a knihách. O tom, že se z ranku teoretika přesouvám mezi výkonné umělce, jsem mluvil vždy jen v žertu, charakter mých fotografií je převážně dokumentační,” poznamenal Filip s tím, že výstava mu mimo jiné umožnila uspořádat si snímky podle významových a kompozičních vazeb.

Architektura Jana Blažeje Santiniho-Aichela přesahuje estetické formy doby svého vzniku. A lze bezpochyby říct, že svoji dobu dokonce předběhla. Jak při fotografování Aleš Filip pracuje s obsahem a formou? „U tohoto architekta je skvělé, jak se všechno navzájem propojuje. Nakonec možná právě tento aspekt nás na něm nejvíce přitahuje. Santini originálním způsobem pracoval s prostorem, konstrukcí, světlem, symbolikou, dekorací... Nejvíc nás pochopitelně vtáhnou jeho interiéry, vždyť pro některé, jako třeba pro klášterní kostel v Kladrubech, navrhl i schéma výzdoby a mobiliář, ale stejnou péči věnoval též exteriérům: své stavby zasazoval do krajiny takovým způsobem, aby se v ní skvěly jako dominanty korunované vysokými báněmi. Často však později doznaly změn, vždyť stačilo, aby uhodil blesk a při obnově se už nevrátili k původní formě,” uvedl Filip.

Výstava Hvězda, koruna, želva přestavuje Filipovy snímky z posledních dvaceti let. Je v podstatě obměněnou reprízou loňské prezentace v Knihovně Jiřího Mahena v Brně-Komíně. Aleš Filip zde výstavu uvedl u příležitosti 300. výročí Santiniho smrti. „Bylo to přesně 7. prosince 2023, což byl výroční den Santiniho odchodu na věčnost. Vnímal jsem to jako jakési časové okénko, které se nám v ten podvečer otevřelo. Ve zcela zaplněném sále jsme to prožívali s vnitřním pohnutím,” připomněl Filip.

Aktuální výběr fotografií z devatenácti lokalit obsáhl stavby z Prahy a středních, západních i východních Čech, z české i moravské strany Vysočiny i z okolí Brna. „Staveb je ještě o něco více, třeba ve Žďáru nad Sázavou pět. Zkoumal jsem je čistě ze zájmu, pro jejich jedinečnost. Ale ‘santinimánie‘ zasáhla i mé blízké, takže jsme třeba na rodinné dovolené týden bydleli v domku v Kladrubech, kde rána začínala ‘zjevováním‘ kupole tamního klášterního kostela. Ta pokaždé vypadala trochu jinak, když se rozplývala v mlhách, tak téměř pohádkově,” zavzpomínal Aleš Filip.