Od 12. března začal platit nouzový stav. Co to pro pracovníky technické podpory znamenalo?

Ludmila Horáková: Zrušení prezenční výuky přišlo ze dne na den a všechny nás překvapilo. Nastalou situaci jsme se však rozhodli pojmout jako výzvu. Předně jsme vypracovali přehledy a návody k tomu, jaké nástroje se hodí pro distanční výuku. Hodně nám přitom pomohlo, že jsme se mohli opřít o již existující fakultní i univerzitní infrastrukturu. Pro většinu scénářů, které vyučující po zrušení výuky řešili, jsme již měli připravené vhodné nástroje a zpravidla i podrobné návody. Svým způsobem jsme tak v krizovém období zúročili to, že se na fakultě podpoře informačních technologií ve vzdělávání věnujeme dlouhodobě. Výsledná informační stránka phil.muni.cz/online-vyuka následně fungovala jako vzor i pro některé další fakulty. 

Petra Mejzlíková: Za uživatelskou podporu IS MU mohu říct, že tento semestr byl náročný. Do různých forem online či distanční výuky se pouštěli i vyučující, kteří je předtím nikdy nepotřebovali. Všechny naše konzultace probíhaly telefonicky, videokonferenčně nebo přes e-maily, úplně vypadla osobní forma, na kterou jsem zvyklá. S kolegy jsme dělali vše pro to, abychom pomohli co největšímu počtu vyučujících. Po nocích jsme natáčeli videa a návody, sbírali zkušenosti a tipy přímo od vyučujících a poskytovali je ostatním pro inspiraci. Také jsme testovali jsme různé možnosti zkoušení, prostě jsme byli učitelům k dispozici. Snažili jsme se jim dodat sebedůvěru v ovládání videokonferenčního softwaru, před první výukou či zkoušením jsme jim hráli nanečisto studenty, upozorňovali je, na co si mají dávat pozor.

Webové stránky na podporu online výuky jste spustili 12. března. Jak projekt vznikal? Měli jste nějakou strategii, nebo jste vše utvářeli za pochodu?

Ludmila Horáková: Na webu jsme začali pracovat okamžitě, jakmile byla zveřejněna zpráva o zrušení prezenční výuky. Věděli jsme, že naše reakce musí být pohotová, ihned jsme proto začali pracovat na první verzi webu. Tomu předcházela porada s kolegy a proděkanem pro IT, na které jsme si vytyčili základní přehled scénářů, které bychom měli vyučujícím nabídnout, a nástrojů, pomocí kterých šly realizovat. Nedalo se očekávat, že vyučující budou mít prostor pro hledání potřebných odpovědí. První stránka tedy sloužila primárně jako přehledný rozcestník. V dalších týdnech jsme přidávali další obsah na základě toho, jaké zásadní problémy se začaly objevovat. Nedá se říct, že bychom od začátku měli nějakou promyšlenou strategii, na to byl vývoj situace příliš nepředvídatelný. Obecně jsme se snažili cílit na vyučující, kteří zatím s technologiemi ve výuce neměli mnoho zkušeností, a zkušenější uživatele směřovat na již existující návody. Materiály jsme se snažili vytvářet tak, aby je bylo možné využívat i po skončení krizové výuky.

Petra Mejzlíková: Už 12. března jsme spustili celouniverzitní web o možnostech distanční výuky, kde měli vyučující k dispozici první rychlé návody, jak reagovat na nastalou situaci, a inspiraci, co zkoušet. Právě vyučující filozofické fakulty byli jedni z prvních, kteří sepisovali své zkušenosti a nápady, jak řešit distanční výuku, a inspirovali tak vyučující nejen z FF, ale z dalších fakult. Strategie byla jasná – postupovat podle potřeb vyučujících MU. Jako první tedy web naplnily rychlé videonávody a nápady pro domácí improvizaci při natáčení přednášek, aby učitelé i z domu mohli pokračovat ve své výuce. Jedním ze stěžejních prvků se stala i tak obyčejná věc, jakou je poskytnutí čísla mobilního telefonu na mě či kolegy. Následovaly návody na online výuku a na různé způsoby, jak vést cvičení a semináře, včetně konkrétních tipů a zkušeností samotných vyučujících, kteří se do toho neváhali pustit a online výuku vyzkoušeli. V tomto na nás velmi dobře navázaly CIT FF a Kancelář e-learningu stránkou Online výuka na FF MU a dále svými webináři a školeními zaměřenými na kvalitu online výukových hodin a podporu spolupráce a komunikace mezi studenty. S postupujícím semestrem jsme se potom soustředili na metodiku, návody i nejčastější dotazy k distančnímu zkoušení.

CIT FF také pořádalo školení o zajištění online výuky určené vyučujícím. Byl o ně zájem?

Ludmila Horáková: Školení jsme připravili ve spolupráci s naším bývalým kolegou Petrem Sudickým, který v té době pořádal obdobné webináře pro širší veřejnost. Společně jsme koncept rozvedli a konkretizovali témata, která nám podle dosavadní zpětné vazby vyučujících připadala nejdůležitější. Velký zájem byl především o úvodní shrnující webinář –⁠ k události se připojilo 177 účastníků včetně několika vyučujících z jiných fakult. U dalších událostí, které jednotlivá témata rozvíjely podrobněji a byly také koncipovány více interaktivně, již byla návštěvnost nižší, pohybovala se mezi 15 a 40 účastníky. Každé z nich ale předcházelo asi 20minutové výukové video k tématu a z každé byl také pořízen záznam, takže ani vyučující, kteří se dané akce nemohli přímo zúčastnit, nepřišli zkrátka. Všechny tyto materiály jsou k dispozici na webu Online výuky. I v tomto případě bylo naším cílem, aby všechny informace byly relevantní a užitečné i po obnovení prezenční výuky. Unikátním projektem, který CIT FF v době krize dále inicioval, jsou počítačoví ambasadoři. Cílem bylo proškolit jednoho člověka za každé fakultní pracoviště, který bude poskytovat technickou podporu během zkoušek konaných distanční formou. Toto se povedlo a pouze s jednou výjimkou je nyní na každém fakultním pracovišti alespoň jeden takto proškolený pomocník, který je ostatním k dispozici.

Petra Mejzlíková: Ano, CIT FF pořádal pravidelná setkání vyučujících a webináře, které zaujaly nejen vyučující z FF, ale i z jiných fakult. My z ISu jsme se soustředili na individuální konzultace a školení. Ze zkušenosti víme, že ne všichni vyučující se osmělí zeptat se na něco ke své výuce v průběhu hromadného školení, navíc při starostech o děti a domácnost bylo pro některé náročné strefit se do přesného času školení. S kolegy jsme se spíš soustředili na rychlou pomoc s konkrétními problémy, byli jsme k dispozici prostřednictvím telefonu, e-mailu nebo videokonference. Kontaktovalo nás hodně učitelů.

Jak se podle vás s tímto semestrem popasovali vyučující? Byly zde nějaké oblasti či technologické prostředky, jejichž zvládnutí činilo problémy?

Ludmila Horáková: Učitelé při přechodu na distanční výuku naráželi na nejrůznější překážky. Vedle očekávatelných technických obtíží to byl často i ostych z neznámých nástrojů a nutnosti učit se s nimi pracovat za běhu, mnohdy i přímo během výuky. Ti, kteří technologie do výuky začleňovali, naráželi na to, že jim příprava zabírá více času než při prezenční výuce. A všeobecným palčivým problémem bylo, jak překlenout větší sociální distanci v online prostoru, navázat osobnější kontakt se studenty a aktivizovat je. Celkově lze říci, že vyučující na FF MU se k náhlé změně koncepce výuky postavili čelem. My jsme jim v čase krize poskytli jak technickou, tak didaktickou podporu a doufáme, že jsme jim jejich práci ulehčili.

Petra Mejzlíková: Byla jsem velmi překvapená, jak se k tomu vyučující postavili. Alespoň ti, kteří mi telefonovali nebo psali, k tomu většinově přistupovali s respektem, ale pozitivně. Chtěli se naučit něco nového s tím, že to třeba použijí i v budoucnu. Byli samozřejmě i tací, kteří chtěli jen vytvořit test s tím, že už ho pravděpodobně v době běžné výuky nepoužijí, protože pro výstup předmětu je kontaktní zkouška vhodnějším nástrojem. Z technologického hlediska konkrétní aplikace nebo nástroje se žádné hromadné problémy neobjevovaly. Ze začátku občas býval přetížený MS Teams, takže bylo doporučováno, aby vyučující učili v méně frekventovaných časech, ale jinak technologie nezklamaly.

Přes šedesát procent studentů ve fakultní anketě vyjádřilo spokojenost s tím, jak byla nastalá situace zvládnuta. Jaké je vaše hodnocení? Přistupovali byste dnes k něčemu odlišně?

Ludmila Horáková: I pro nás to byla ve všech ohledech unikátní situace, jakou jsme dříve nezažili. Během krize jsme reagovali na aktuální vývoj situace, takže je těžké si představit, že bychom postupovali výrazně odlišně. Spousta věcí se určitě mohla odehrát jinak. Souhlasíme s názorem některých kolegů, že přechod na distanční výuku nemusel proběhnout ze dne na den, překlenovací doba mohla všem poskytnout alespoň základní prostor k tomu, aby si distanční výuku promysleli a připravili se na ni. U některých projektů jsme zpětně vyhodnotili, že jsme jim věnovali zbytečně velký prostor – to byl například případ otevřených online konzultací, které jsme se několik týdnů snažili držet. Co nás také mrzí, je, že se nepodařilo vytvořit silnější komunikační prostor, kde by vyučující mohli sdílet svoje zkušenosti a problémy nejen s námi, ale i mezi sebou navzájem.

Petra Mejzlíková: Takhle zpětně mohu říct, že jsem vlastně docela pyšná, jak to Masarykova univerzita zvládla. Mám pár kamarádů na jiných univerzitách, kde nemají zdaleka tolik propracovanou IT podporu jako u nás a bylo to pro ně těžší se dostat k informacím o dostupných nástrojích. Navíc mám pocit, že jsme se tak pěkně semkli, každý, kdo mohl, tak nějak pomáhal.

Není vyloučeno, že situace, která nastala tento semestr, se bude opakovat i v tom následujícím. Připravujete se nějak na tuto eventualitu? Chystá CIT FF v tomto ohledu nějaké novinky?

Ludmila Horáková: Bez ohledu na to, jak bude vypadat situace na podzim, chceme zkušenosti posledních měsíců zúročit. Primárně to pro nás znamená zpřehlednit a doplnit web Online výuky, aby byl pro vyučující přívětivější, a udělat si lepší obrázek o tom, jak vlastně výuka v jarním semestru vypadala, s jakými problémy se uživatelé potýkali a jak využívali fakultní nástroje. Na základě toho pak budeme hledat cesty, jak našim uživatelům lépe pomáhat v případě další krize, ale také jak jim usnadnit využívání technologií v běžné výuce.

Petra Mejzlíková: Průběžně sbíráme podněty od vyučujících a na jejich základě aplikace vylepšujeme a inovujeme. Během covidového období začaly být některé aplikace užívány častěji než doposud, a tak vyvstala i řada podnětů na vylepšení. Aktuálně budeme přes léto od vyučujících získávat zpětnou vazbu k ukončenému semestru a sbírat zajímavé tipy a nápady. Velmi se nám osvědčilo zprostředkovat vyučujícím inspiraci, jak se vlastně se situací poprali jejich kolegové –⁠ pro případnou druhou vlnu chceme právě na těchto zkušenostech stavět.

Myslíte, že to, jak probíhal tento semestr, ovlivní způsoby výuky v budoucnu? Můžeme očekávat například více záznamů přednášek či interaktivních osnov?

Ludmila Horáková: Toto je obtížné odhadovat; FF je velmi rozmanitá, pokud jde o obsah i formy výuky. Nárok na takřka okamžité přepnutí do distanční/online výuky, která může mít potenciálně mnoho forem, byl pro mnohé pedagogy velkou výzvou. Mohl také přinést (a zřejmě i přinesl) nemalou frustraci z toho, jak některé postupy fungující v běžné prezenční výuce v distanční nefungují. Určitě to naprostou většinu vyučujících stálo čas navíc: museli si osvojit ovládání konkrétních technologií, a navíc vstupovali na nový terén, kde se většina z nich nevyhnutelně učila metodou pokus-omyl. Příležitost vidíme v tom i tyto „nezdary“ proměnit v poznání potřeb našich uživatelů, tj. vyučujících FF, a pak snad i v nabídku konkrétních kroků, jak postoupit vpřed a příště být v nasazení distanční/online formy učení úspěšnější.

Petra Mejzlíková: Věřím, že ano, a to v mnoha směrech. Zaprvé si myslím, že více vyučujících si nechá přednášky natáčet a elektronizovat studijní materiály. Za druhé budou částečně používat to, co si teď vytvořili nebo připravili. Někteří vyučující si zvykli na krátké videokonzultace a nebojí se ozvat častěji, než tomu bylo dříve. Díky funkci sdílení obrazovky je mohu rovnou navést, jak mají správně vytvořit třeba odpovědníky, nebo jim pomůžu s kontrolou nastavení. Šetří jim to čas, můžeme snadno konzultovat, i když zrovna pracují z domu a nejsou na fakultě.