V neděli večer jste dostal nejprestižnější české vědecké vyznamenání, Cenu Česká hlava, konkrétně Cenu společnosti ABB – Cenu Invence. Za co jste ji získal a s jakými pocity jste ji přebíral?

Udělení Ceny Invence, která je součástí projektu Česká hlava, chápu především jako cestu k popularizaci a zviditelnění výsledků archeologického bádání na Masarykově univerzitě. Výzkumný tým našeho Ústavu archeologie a muzeologie urazil v posledních letech ohromný kus cesty, a to právě díky své invenci a inovacím, jež nás posunují na evropskou úroveň. Je to viditelné například v oblasti publikování článků – kolegové a kolegyně běžně umisťují své texty v prestižních světových časopisech. Při přebírání ceny tak převažoval pocit hrdosti na práci, kterou archeologové na Masarykově univerzitě odvádějí.

Jaké další významné osobnosti cenu v letošním ročníku získaly? Je to první Česká hlava pro vědce z FF MU?

Ocenění obdrželi začínající badatelé především z přírodních a technických věd – mezi nimi i náš kolega z Masarykovy univerzity Martin Toul, který se na Recetoxu zabývá výzkumem proteinů a jejich využitím při léčbě mozkové mrtvice. Nejdůležitější ocenění – Národní cenu Česká hlava – však získala profesorka Zuzana Moťovská, vynikající kardioložka z Univerzity Karlovy, a to jako první žena ve dvaadvacetileté historii této soutěže. To je na jednu stranu skvělé, na stranu druhou je však poněkud zarážející, proč takové prestižní ocenění získala žena až nyní. Bohužel i v akademickém prostředí stále přežívají genderové stereotypy a existují zde různé překážky pro plnohodnotné zapojení žen do výzkumu.

S cenou je provázána mediální publicita, což popularizaci vaší vědecké práce napomáhá. Jste za to rád?

Ano, protože popularizace je nezbytnou součástí vědecké práce. Máme povinnost ukazovat, k čemu naše práce slouží a proč má smysl vědu a vědce podporovat. Popularizační strategie a způsoby, jak o našich výsledcích informovat širokou veřejnost, by se měly systematicky vyučovat i na univerzitách.

Uspěl jste nedávno se svým týmem v Operačním programu Jan Amos Komenský ve výzvě Špičkový výzkum. Váš projekt Připraveni na budoucnost: porozumění dlouhodobé odolnosti lidské kultury se zaměří na objasnění základních principů odolnosti lidské společnosti v historické perspektivě s využitím dlouhých časových řad a na přenos získaných poznatků do společenské praxe. Proč jste zvolili právě toto téma?

Resilience čili odolnost lidské společnosti patří v poslední době k nejdůležitějším výzkumným tématům humanitních i sociálních věd. Lidé, kteří si stále více uvědomují, jak je dnešní civilizace křehká a zranitelná, chtějí od vědců slyšet, jakým směrem se naše společnost ubírá a co ji v jejím rozvoji ohrožuje. Dosáhli jsme vysokého stupně společenské komplexity, která na jednu stranu přináší značné benefity v podobě vysokého životního standardu, skvělé zdravotní péče, rozvoje vzdělání a kultury, na stranu druhou se kvůli ní náš společenský systém stal natolik komplikovaným a energeticky náročným, že ho jen s obtížemi udržujeme v chodu. Hledají se proto způsoby, jak ho upevnit a jak eliminovat důsledky různých otřesů, které by ho mohly v budoucnosti destabilizovat.

Většina odborníků se ve svých výzkumech zaměřuje na současné fenomény, vy se obracíte do minulosti. Proč?

Sociální vědci, sdružení například ve výzkumném hubu SYRI (Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik, pozn. red.), se věnují aktuálním rizikovým situacím a snaží se zmírňovat problémy, například výzkumem dnešních socioekonomických nerovností. Náš projekt RES-HUM, založený na spolupráci humanitních a přírodovědných oborů, hledí oproti tomu do minulosti. Neznamená to však, že by nebyl aktuální. Při našem výzkumu vycházíme z předpokladu, že většina, či dokonce všechny problémy a krize, kterým dnes čelíme, již v minulosti lidstvo muselo řešit – a také vyřešilo. Ať už jsou to ekologické krize, dopady masivních migrací, epidemie, negativní vliv disruptivních technologií nebo lokální přelidnění, je zřejmé, že civilizační problémy dnešní doby mají své počátky v hluboké minulosti. Archeologie, která stojí v centru našeho projektu, nabízí jako jediná věda relevantní empirická data o společenských a přírodních procesech ovlivňujících lidstvo od jeho úplného počátku až dodnes. Archeologie dokáže díky své unikátní metodologii integrovat poznatky z humanitních i přírodovědných disciplín, které jsou nezbytné pro zhodnocení lidského potenciálu vypořádávat se s nepříznivými okolnostmi v různých dějinných epochách. Projekt se navíc zajímá i o vytváření dnešních kulturních identit na lokální i globální úrovni, které působí na společnost nejen pozitivně, ale i negativně, zvláště pokud generují celospolečenské problémy, jakými je třeba latentní rasismus či politický, respektive kulturní imperialismus. Získané poznatky budou aplikovatelné i reálně při snižování rizik a zvyšování odolnosti společnosti v řadě oblastí – od územního plánování, tvorby krajiny a zvyšování udržitelnosti sousedství (Neighbourhood Social Sustainability) přes adaptaci na klimatické změny až po ochranu před zneužitím archeogenetických a genomických analýz pseudovědeckým biologickým determinismem či extrémním nacionalismem.

Výzkum zahájíte v lednu 2024. S jakými institucemi či vědeckými týmy navážete spolupráci?

Projekt potrvá čtyři a půl roku a vznikne pět výzkumných záměrů, respektive pět výzkumných center. Tato centra propojí široké spektrum plánovaných aktivit, na nichž se budou spolupodílet čtyři špičkové a úzce spolupracující vědecké instituce se svými součástmi: Masarykova univerzita (filozofická fakulta, přírodovědecká fakulta, CEITEC), Archeologický ústav Akademie věd ČR, Národní muzeum a Ústav jaderné fyziky Akademie věd ČR. Do řešení projektu se zapojí jak stávající výzkumné infrastruktury, jakými je například laboratoř AMS/RAMSES pro radiouhlíkové datování v archeologii a paleoekologii, archeologické terénní výzkumné stanice Masarykovy univerzity či Centrum raně středověkých studií (CRSS), tak i nově modernizované a pořízené infrastruktury, tedy například archeogenetická laboratoř ArcheoGen Brno.

Čím projekt odstartuje a jak máte rozplánovány jednotlivé fáze?

Projekt je transdisciplinární, což znamená, že v metodologické i teoretické rovině spojuje humanitní a přírodní vědy při řešení otázek týkajících se resilience lidské společnosti v dlouhé historické perspektivě. Hlavním oborem je archeologie a ta ve svém vědeckém diskurzu přirozeně integruje poznatky z různých vědních disciplín. Ve výzkumném záměru číslo jedna se budeme soustředit na resilienci lidských sídel, propojení archeologie s geofyzikou, botanikou, klimatologií, geologií a dalšími vědami o zemi. Druhý výzkumný záměr integruje biomolekulární, tedy archeogenetický, proteomický a izotopový výzkum s historickou a archeologickou interpretací za účelem výzkumu lidských populací žijících na území střední Evropy, zvláště z hlediska jejich identit, zdravotního stavu a subsistenčních strategií. Náš třetí výzkumný záměr studuje technologické inovace a adaptace v minulosti z hlediska archeologického, traseologického, mineralogického, chemického a materiálového. Výzkumný záměr číslo čtyři zaměříme na diachronní aspekt vývoje lidské společnosti, přičemž bude kombinovat metody archeologie i atomové fyziky a využívat radiouhlíkové datování s pomocí urychlovačů AMS. Výzkumný záměr číslo pět rozvíjí roli humanitních věd při řešení společenských krizí a nabízí nová řešení založená na moderních metodách „digital humanities“, „public history“ a transdisciplinární kooperaci. Tento výzkumný záměr též umožní zjištěné poznatky integrovat a díky nově vyvíjeným diseminačním strategiím je efektivně vnést do společnosti.

Jakou částku se vám podařilo získat a na co ji využijete?

Celková výše finanční podpory je okolo 426 milionů korun, přičemž rozpočet výběrová komise, na rozdíl od jiných projektů, nekrátila. Přepokládá se také finanční spoluúčast zapojených vědeckých institucí. Peníze využijeme především na modernizaci a dobudování stávajících laboratoří, například centra archeogenetického výzkumu, které vznikne jako součást Centra molekulární medicíny, a to v prostorách nově budované výzkumné infrastruktury Masarykovy univerzity BioPharma Hub, jež poskytuje zázemí pro biomedicínský výzkum a podobně jako náš projekt slouží ke zvýšení odolnosti české společnosti, především v oblasti prevence, diagnostiky a léčby chronických onemocnění. Genetická data o historických populacích z území střední Evropy můžou tento výzkum významným způsobem doplnit a podpořit.

Můžete k centru archeogenetického výzkumu říct něco bližšího, prosím? Čím bude centrum výjimečné?

V rámci infrastruktury BioPharma Hub má vzniknout i nová laboratoř archeogenetiky, kde bude pracovat výzkumná skupina Zuzany Hofmanové. Tato vynikající mladá vědkyně nyní pracuje na Max Planck Institutu v Lipsku, který vede Svante Pääbo, držitel Nobelovy ceny za rok 2022, a současně i na Masarykově univerzitě v rámci projektu FORMOR financovaném z programu GA ČR EXPRO. Doufáme, že v rámci našeho nového projektu OP JAK vybuduje ve spolupráci s kolegy z CEITECu, lékařské a přírodovědecké fakulty konkurenceschopné centrum, které se stane lídrem archeogenetického výzkumu v naší části Evropy.

A další část peněz?

Ta poputuje například do Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR v Řeži u Prahy, kde již funguje vůbec první laboratoř urychlovačové hmotnostní spektrometrie v České republice. Tato metoda (Accelerator Mass Spectrometry – AMS) se využívá například k určování stáří archeologických předmětů či sledování vývoje klimatu. Pro náš Ústav archeologie a muzeologie je velice důležité, že z projektu budeme moci dovybavit a udržet v chodu naše terénní stanice, které jsou zaměřeny na výzkum nejstarších neolitických zemědělců v Těšeticích-Kyjovicích, raně středověké velkomoravské společnosti na Pohansku u Břeclavi či vrcholně středověkého hradu a jeho zázemí na Rokštejně u Jihlavy. Zde získáváme primární empirická data, která se následně vyhodnocují ve specializovaných laboratořích. Významná část finančních prostředků projektu je určena k internacionalizaci našeho výzkumu a podpoře nadějných doktorandů a postdoců.

S jak velkým týmem se do projektu pouštíte a co bude 30. června v roce 2028 jeho hlavním výstupem?

Tým, který se připravuje, je opravdu velký. Zapojí se do něj stovka pracovníků na různých pozicích od doktorandů až po administrativu, kteří jsou afilováni k různým institucím. Hlavními výstupy mají být nejen špičkové publikace v mezinárodních časopisech, ale například i multimediální časopis, který má experimentální formou testovat metody diseminace výsledků humanitně orientovaného výzkumu směrem k široké veřejnosti. Součástí týmu mají být proto i profesionální novináři specializovaní na vědeckou problematiku.

Ze 74 žádostí uspělo 15 projektů, váš jako jediný za Masarykovu univerzitu. Co to pro vás znamená a jakou zodpovědnost s tímto úspěchem nyní nesete?

To, že jsme získali tento vysoce prestižní projekt v pozici koordinátora, a to jako jediní na Masarykově univerzitě, je pro nás obrovským úspěchem. Nebyli bychom toho nikdy dosáhli, pokud bychom nezískali plnou podporu filozofické fakulty, a především vedení celé univerzity, které si dobře uvědomuje, že v oblasti humanitních věd patříme k absolutní špičce a v řadě ohledů překonáváme jinak zaměřená pracoviště naší univerzity. Věřím, že i v budoucnosti bude vedení Masarykovy univerzity humanitně orientovanému výzkumu nakloněno, a doufám, že výsledky našeho projektu mu k tomu dodají pádné argumenty.

Můžete projekt vsadit do mezinárodního kontextu? Ať už svým zaměřením či dosahem.

Náš projekt je ambiciózní a výsledky by měly být mezinárodně vysoce konkurenceschopné. Svým zaměřením reaguje nejen na Národní výzkumnou a inovační strategii pro inteligentní specializaci České republiky 2021–2027, ale také na mezinárodní vědecké iniciativy, jejichž cílem je řešení globálních i lokálních problémů lidstva. Jedná se například o deklaraci EAA 2021 Kiel Statement on Archaeology and Climate Change, přijatou Evropskou archeologickou asociací v roce 2021, v níž se jasně uvádí, že archeologové mohou pomoci pochopit změnu klimatu v lokálním i globálním měřítku. V obecné rovině archeologie významným způsobem napomáhá k naplňování cílů udržitelného rozvoje, jak je formulovalo UNESCO, a to především v oblasti kultury a vzdělávání, potravinové bezpečnosti, bezpečnosti a spravedlnosti, ochrany klimatu, zdraví a „well-being“.