Zemřel prof. Dušan Šlosar

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že dne 18. srpna 2020 zemřel ve věku nedožitých 90 let prof. PhDr. Dušan Šlosar, CSc., emeritní profesor Ústavu českého jazyka, vědecký pracovník a bývalý vedoucí Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty MU, bývalý člen Vědecké rady Filozofické fakulty MU, první polistopadový předseda Akademického senátu FF MU, externí a hostující profesor a člen vědeckých i oborových rad domácích i zahraničních univerzit, nositel Zlaté medaile Masarykovy univerzity, Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně za zásluhy, laureát Ceny města Brna v oblasti společenských věd a držitel dalších ocenění.

V profesoru Dušanu Šlosarovi ztrácí Ústav českého jazyka, Filozofická fakulta a Masarykova univerzita vynikajícího odborníka, oblíbeného učitele a váženého kolegu.

Profesor Dušan Šlosar patřil na domácí půdě i v zahraničí k nejuznávanějším bohemistům, jeho práce významně obohatila zejména diachronní výzkum češtiny. Vědecky se zabýval historickou gramatikou a morfologií, vývojem spisovného jazyka a dialektologií, významně však přispěl i k synchronnímu popisu českého jazyka,  především jeho slovotvorby.

Je autorem odborných monografií Slovotvorný vývoj českého slovesa (1981), Česká kompozita diachronně (1999), Spisovný jazyk v dějinách české společnosti (2009), spoluautorem prací Historická mluvnice češtiny (1986, s A. Lamprechtem a J. Bauerem) a Dějiny české hudební terminologie (2004, s M. Štědroněm). Podílel se na kolektivních dílech Příruční mluvnice češtiny (1995), Encyklopedický slovník češtiny (2002) a Nový encyklopedický slovník češtiny (2016). Jako fundovaný a nesmírně pečlivý recenzent se významně zasloužil také o zásadní dílo české dialektologie Český jazykový atlas (1992–2011). Svými originálními a vysoce erudovanými pracemi se nezapomenutelně zapsal i do oblasti popularizační (Jazyčník, 1985; Tisíciletá, 1990; Otisky, 2006). 

Zkušenosti, znalosti a zaujetí pro studium českého jazyka předával profesor Dušan Šlosar po více než čtyřicet let několika generacím vysokoškolských studentů a vychoval i řadu následovníků. Respekt a uznání si získal svým statečným a zásadovým postojem v době studentské stávky v roce 1989. Jeho žáci i kolegové na něho budou s úctou a láskou vzpomínat.

Poslední rozloučení se zesnulým se na jeho přání uskuteční v úzkém rodinném kruhu.