Podle Šalamounové je nutné si uvědomit, že ziskem vysokoškolského diplomu vzdělávání nekončí. Vedle tzv. exponenciálního růstu znalostí a informací v této souvislosti například zmiňuje dopady covidové pandemie či technologických revolucí. „Aby dnes mohl kdokoliv společensky fungovat, musí se neustále učit. Není to přitom důležité jen z hlediska profesního a společenského uplatnění, ale také s ohledem na vlastní zájem každého člověka,“ myslí si.

Rozšířená nabídka filozofické fakulty podle ní těmto potřebám vychází vstříc. Zvlášť pak vyzdvihuje řadu kurzů orientovaných na vyučující. „Pro ně například chystáme kurzy týkající se antické filozofie, postavení žen ve společnosti či výchovného poradenství,“ jmenuje některé z nich Šalamounová. Další paleta kurzů je podle ní například zaměřená na porozumění kultuře a jazykům. „Pokrýváme jednak to, co může být profesně užitečné, ale jednak také to, co může být zajímavé, a o čem může člověk mluvit se svými blízkými,“ doplňuje.

Ve srovnání s komerční sférou jsou fakultní kurzy celoživotního vzdělávání garancí kvality. „Domnívám se, že u soukromých kurzů existuje větší nejistota. U nás má každý jistotu, že lektoři jsou lidé, kteří se dané problematice profesně dlouhodobě věnují,“ říká.

Co je to celoživotní vzdělávání? Proč je na něj v současnosti kladen takový důraz? A jak do toho zapadá právě skončený cyklus Otevřený svět humanitních věd? Poslechněte si rozhovor, který se Zuzanou Šalamounovou pořídil Patrik Švec.