Publikace Klíčové problémy slovanských areálů vyšla na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v roce 2009 v rámci projektu Univerzita třetího věku. Tato kniha je koncipována jako sborník statí věnovaný především areálové problematice. Autoři článků zkoumají jak jazykovědné, tak literárněvědné problémy v jejich filo­logicko‑areálo­vých aspektech. Výchozím bodem je zde proto interdisciplinární přístup k analýze a vyprávění. Čtenář se seznámí s konkrétními areály Ruska, Srbska, Ukrajiny, Polska aj., které jsou přitom zapojeny do širokého meziliterárního a společenského kontextu, což dává možnost čtenáři pochopit základní vztahy a souvislosti mezi různými lingvistickými, literárními a také sociálními jevy.

Na vytvoření této publikace se podílelo devět autorů, z nichž každý napsal samostatnou kapitolu pojednávající o těch či jiných fenoménech s autorským záměrem dosáhnout „rovnováhy filologického jádra a jeho areálového přesahu“, jak se dozvíme již v úvodním slovu.

Autor první kapitoly Jiří Gazda se věnuje areálu Ruska z hlediska jeho národního charakteru, který se rovněž projevuje v současných typech a způsobech ruské mezilidské komunikace.

O Rusku jako prostředí, které dává vzniknout nové literatuře, píše ve druhé kapitole Ivo Pospíšil. Rusko je vepsáno do širšího východoslovanského kontextu.

Halyna Myronova a Oľha Lytvynjuk představují čtenáři třetí kapitolu. V centru jejich pozornosti je tady utváření ukrajinského státu včetně problematiky etnických vztahů a mezinárodních kontaktů Ukrajiny.

Čtvrtá kapitola, jejíž autorkou je Katerina Kedron, pojednává o všeobecném jazykovědném problému, jenž je v podstatě charakteristický pro jakýkoliv areál. Jde o otázku kulturní představy národa a kulturní paměti jazyka.

Poměrně rozsáhlou, pátou kapitolu napsal Pavel Krejčí. Autor zkoumá složitou otázku existence srbochorvatštiny a také jev jejího štěpení.

Václav Štěpánek píše v následující kapitole o vývoji srbské prózy v posledních desetiletích.

Aktuální otázku interakce současné češtiny a současné polštiny s anglicizmy zkoumá v sedmé kapitole Roman Madecki.

Ludvík Štěpán prezentuje čtenářům přehled některých nejdůležitějších období v rozvoji národních literatur, a to období středověku, renesance, baroka, osvícenství a romantismu.

Z deváté kapitoly, jejímž autorem je Ivo Pospíšil, se dozvíme o některých problémech spojených s recepcí jak dnešního Slovenska, tak s recepcí minulosti tohoto areálu.

Na konci každé kapitoly najdeme seznam doporučené literatury psané v češtině a některých cizích jazycích: v srbštině, ruštině, polštině, ukrajinštině a běloruštině.

Editor a autor Ivo Pospíšil v úvodním slovu píše: „Ukazuje se, že slovanské areály jsou patrně nejdynamičtěji se rozvíjejícími územími“. Proto se pochopení jejich klíčových problémů zdá v dnešní době nutné a zasluhující zvláštní pozornosti.