Záslužná kniha, vycházející z mladofrontovní novinové publikace seriálu redaktorky a básnířky Jany Soukupové Štatl za Husáka s podtitulem Brno v normalizační kocovině (1970−1989), se objevila nedávno a nebude mít asi o recenzenty nouzi. Proto nechci rozmnožovat jejich řadu, a tedy jen několik vět:

Jde o sugestivně napsanou vzpomínkovou prózu čerpající ze vzpomínek, memorátů, v nichž autorka dokázala svou prozatérskou (předtím i básnickou) dovednost. Je tu vidět i vyhroceně generační vidění mapovaného prostředí: pivnice Forman, sektbar Venuše, skvělé osobnosti, často tragických osudů, ale i hotel International, taneční a Stalet, příběhy postižených, Kamenka, prygl i náměstí Svobody, pochod Náměšť – Čučice, emigrace, noční štatl apod. A last but least Historikovy vzpomínky Libora Vykoupila. Někteří čtenáři si nad knihou vzpomenou na společné zážitky, ale budou i ti, kteří Brno té doby mohli vidět a viděli jinak, mají na tu dobu jiné vzpomínky a jiné názory, jejich „konsolidační Brno“ bude mít jiné barvy, vůně a chutě. Možná ještě horší, ještě černější, méně úsměvné, někde zase světlejší. Neboť vzpomínky jsou různé, stejně jako hodnoticí akcenty lidí a situací; jednu věc může každý vidět trochu nebo i podstatně jinak. To, co je jen těžce sdělitelné, je ono dobové ukotvení: z něho mnoho vyplývá, i když jistě nikoli vše. Prostě někdo nemusí dnes už všemu rozumět (a nejsou to zdaleka jen názvy různých, v závěru knížky vysvětlených zkratek dobových organizací). I pro samotné aktéry vypadá nyní leccos jinak, než jak to cítili dříve. Tak se tvoří dějiny, ale spíše jejich obraz. Tak potom vše žije dál. Léta 1970−1989 už jsou dějiny, ale ještě dost živé: právě tato kniha je významně oživuje. Může být také tím počátkem dalších vzpomínek.

          ipo