František Všetička: Léta legionů. Akropolis.  Praha  2012. ISBN  978-80-7304-154-0.

Olomoucký literární historik a teoretik, jediný český kompozitolog František Všetička (nar. 1932), známý i jako překladatel a originální literární tvůrce, si vzal za téma osudy bratrů Langrových, známějšího Františka (1888–1965) a Jiřího Mordechaje Ze’eva (1894–Tel Aviv 1943), tajemnějšího, hlubokého muže tragického osudu, jenž hledal cestu k haličským chasidům ve městě Belz (dnes Ukrajina). Podstatnou část poutavého vyprávění s promyšlenou kompozicí, jak je u Všetičky zvykem, zabírá líčení Jiřího cesty k hlubinám hebrejské mystiky, k chasidům, ale také k překládání, učení se hebrejštině, přes tíživá váhání, ale také cesta Františka s československými legiemi po válečném Rusku. A především společenské styky, jež Všetička dokáže okořenit pěkným jazykem a stylem, trefnými komentáři, zvláště když líčí veličiny tehdejšího českého kulturního světa, jakými byli Viktor Dyk, Rudolf Medek, Jaroslav Hašek, Max Brod a Franz Kafka. S Všetičkovým líčením se dostáváme do Ruska a na různé jeho štace; jsou to barvité, šťavnaté popisy, zvláště známých legionářských sporů. Škoda, že Všetička nepojal své dílo ještě problémověji jako knihu o osudu českých Židů a jejich hledání vlastní identity – to je téma výsostně aktuální: možná s garniturou skvělých českých židovských spisovatelů na konci řetězce s nedávno zesnulým Arnoštem Lustigem odešel i kus českých a židovských dějin střední Evropy a také mýtus o pospolitosti, něco, co se už nikdy nevrátí. Stejně jako atmosféra národní a náboženské tolerance, jež tak tragicky skončila mnichovskou zradou a nacistickým běsněním 30.– 40. let a kterou ani dnes již nelze v proudu různých jiných krajností, fundamentalismů a nových, jakoby nesmiřitelných konfliktů obnovit. I toto ve mně evokuje nostalgie této nápadité knížky.

          Ivo Pospíšil