Slovenská literatura druhé poloviny 20. století nezná osobnost tak osudově výraznou a tak zasutou, zašlapanou do nicoty, jako je Jozef Hnitka (1913–1992). Když jsem se před řadou let seznámil s výborem z jeho tvorby, který uspořádala jeho dcera, známá básnířka, prozaička a literární vědkyně prof. Mária Bátorová, pochopil jsem, proč tento levicový spisovatel a kulturní činitel neuspěl ani před rokem 1989, ani po něm: příliš mnoho lidí se na jeho odsunu do bezvýznamnosti podílelo, rozhodovali o lidech v literatuře tehdy a nechtěli tuto pozici opustit ani potom. Věnoval jsem J. Hnitkovi několik studií a kratších textů, podstatný vyšel v bělehradské mezinárodní revue STIL, srovnal jsem ho v knížce o Jindřichu Zogatovi s tímto českým autorem z jablunkovského trianglu Polska, Slovenska a České republiky, tedy území co by kamenem dohodil od kraje Jozefa Hnitky. Nakonec se o jeho literární dědictví postarala nejen dcera, ale také Kysucké múzeum v Čadci, mj. vydáním reprezentativní knihy. Ta vyšla s předmluvou Petra Kubici, který Hnitku označil za „bojovníka za svobodu ducha“; Jana Kuzmíková v doslovu s názvem Právo na slovo Jozefa Hnitku svoje úvahy uzavírá takto: „Treba zdôrazniť, že tvorba aj život Jozefa Hnitku predovšetkým predstavujú opozíciu proti akémukoľvek ideologickému zlu a vďaka tomu znamenajú i důležité morálne memento slovenskej histórie 20. storočia.“ (s. 247). Vynikající obrazová příloha význam knihy akcentuje. Novinář a autor literatury faktu Ján Čomaj (nar. 1935) založil své dílo především na analýze Hnitkova života: bere v úvahu i minuciózní epizody, jeho vstup do komunistické strany, účast v Slovenském národním povstání i potíže po roce 1945 a později a především vystihl obrovskou deziluzi, kterou tehdejší levicově orientovaní mladí lidé prožívali tváří v tvář stalinistické mašinérii 50. let, ale i později. Vystihuje to i název poslední kapitoly Za toto sme bojovali? Hnitka byl umlčovaný poměrně brzy; autor cituje dopis, v němž mu tehdejší představitel organizace slovenských spisovatelů na aktivu předem vzal slovo a písemně mu to oznámil. Proč byl Hnitka i se svými politickými zásluhami v novém poválečném režimu ostrakizován, si nejlépe uvědomíme v samotných textech jeho děl, pokud je máme k dispozici.

Ivo Pospíšil

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce