Před časem vydala agilní celočeská Společnost přátel jižních Slovanů roku 2002 tři antologie jihoslovanských literatur, a to pod názvy V  objetí řeky (2002, chorvatská literatura), Malá krabička (2002, srbská literatura) a Tajemná komnata (makedonská povídka). O té poslední jsem tehdy napsal, že je nejmagičtější, současně však se smyslem pro podivuhodné jižanské groteskno a absurdno, tajemno a orientální kouzlo, že z řádků makedonských spisovatelů zaznívá složitý a de facto tragický osud národa, nyní se opět nacházející na již kolikáté vývojové křižovatce. Toto vědomí jakoby se blížící apokalypsy a hledání síly k jejímu rozlomení je podle mého soudu skrytou dominantou této prózy. Faktem je, že Makedonci nejspontánněji z jižních Slovanů přijali postmoderní poetiku, a to i v nejmladší generaci, která většinou už směřuje někam jinam. Zásluhou balkanisty Ivana Dorovského, který kromě akademických vrcholů dosáhl i na vrcholy překladatelské, se do českého prostředí dostal i makedonský bestseller Freudova sestra (2012) Goceho Smilevského, vyšel i dávný zakládací traktát Krste Misirkova. Mikroromán, jak jej Dorovský označuje, mladé autorky se pohybuje na pomezí metaprózy a psychologických sond (zase Dostojevskij!), kde pocit ohrožení nicméně nemizí ani v autorčině podvědomém, snovém světě. Svižný styl, velmi dobrý překlad.

Ivo Pospíšil

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce