V rámci evropského regionálního grantu vychází tato publikace překvapivě na akademické půdě, i když je vlastně příručkou upomínající materiály pro cestující cizince, v tomto případě rusky hovořící. Co je ještě zajímavější, je to, že Prešov je viděn v lokálních, ale i globálních souvislostech objektivně. To se týká i dlouhého období 1000 let uherského státu.

Prešov byl od jeho vzniku významným výrobním, obchodním, ekonomickým a politickým centrem na křižovatce cest vedoucích z Uher do Polska a dál na východ. Postupně rostl i počet obyvatel: od několika tisíc s klimaxem v 16. a 17. století. Války a převraty neminuly ani tento kraj: reformace, protihabsburská povstání. Prešov navštívil i Jan Amos Komenský, který pobýval v Šarišském Potoku (Sárospatak). Populace města byla vždy smíšená, stejně jako náboženství: Slováci, Maďaři, Poláci, Rusíni, protestanti, katolíci, pravoslavní, uniati. Vcelku přesně jsou tu vystiženy i moderní dějiny města; jen se mi zdá, že některá data a události jsou podceněny: např. rok rakousko-uherského vyrovnání 1867 a jeho důsledky, Slovenská republika rad vyhlášená právě v Prešově Čechem Janouškem, která byla zase v nedávné minulosti zveličována. Zaujmou data o protičeských vystoupeních a o udělení čestného občanství Jozefu Tisovi.

Celkově lze říci, že se toto město a celá oblast dlouho cítily přirozenou součástí Uherska, jak dokládají místní postoje v letech 1918-1919 – to se opakovalo i později. Někde se setkáváme s nepřesnostmi, resp. s krátkými spojeními, která jsou však běžná: německá okupace tzv. Čech se ve skutečnosti týkala Čech, Moravy a Slezska (Protektorat Böhmen und Mähren), ale to je známá nevědomost naše i našich sousedů („jedu do Čech do Brna“): ti, kteří u nás usilují o přesnější jednoslovný název České republiky Česko, se asi také mýlí: v tom případě je Brno zase jihočeské město, neboť adjektivum „český“ je jak do Česko, tak do Čechy. V tom chybují zejména naši pražští spoluobčané, z nichž jeden se o svém působení ve špičkové funkci prý vyjádřil, že jede do Brna jako do sibiřské gubernie: ať tak nebo onak, teplotně to neodpovídá. K rozdělení (rozpadu, likvidaci) Československa došlo nikoli po sametové revoluci, alespoň nikoli bezprostředně: jako vždy se slovenské úsilí o samostatnost projevilo v době fatálního oslabení společného státu a naopak (1918–1919, 1938–1939, 1944–1945, 1968–1969, 1989–1992).

Jádrem knížky je místopis Prešova, popisy významných míst a domů. Celkem vzato: knížka je výborným, kulturním průvodcem, vkusným, střídmým, jazykově dobře vybaveným, drobné překlepy (hned na obálce vynechané písmeno ve slově „okrestnosti“) jsou spíše výjimkou. Ruští návštěvníci, ale jistě i jiní ruskojazyční turisté, zejména z bývalého SSSR, si přijdou na své. A je to koneckonců i docela kvalifikovaný příspěvek k obecné i kulturní historii a areálové filologii.

Ivo Pospíšil