Dělat antologie je nebezpečné. Česká antologie současné ukrajinské literatury by mohla být inspirativní i pro Slovensko, které má už územně k Ukrajině blíž. Přes nepříliš vhodný název a někdy menší překladatelskou zkušenost lze jednoznačně ocenit příchod nové generace ukrajinistů v situaci, kdy tento obor nemá na růžích ustláno. Problematický je výběr autorů; určitě je však dobře, že jde o autory víceméně současné, ale i starší. Pánbůh zaplať za aspoň nějaké texty o Ukrajině, které nás dnes budou zajímat ještě více než v roce vzniku antologie. Problém tzv. ukrajinského přibližování Evropě apod. bych ponechal pro nějaké samostatné vyjádření, nehledě na to, že Ukrajina v různých podobách byla vždy Evropou: otázkou spíše zůstává, nakolik je výbor nazvaný „specifickým“ skutečně pluralitním obrazem současné ukrajinské literatury a nakolik referuje jen určité umělecké a hlavně ideologické linie. Najdeme tu autory ze západu i východu Ukrajiny i z kyjevského centra, řada z nich žila nebo žije víceméně v zahraničí z různých důvodů: komplikované dějiny se promítají i sem. Najdeme tu koryfeje (Ihor Kosteckyj, Jurij Andruchovyč), řadu opravdu mladých autorů, ale ne nejmladších, když už ročník 1980 není nejmladší. Neřekl bych, že mezi texty jsou nějaké vysloveně hvězdné, ale podle pár stránek nelze soudit vše. Otázky nemění nic na přínosu antologie: snad měli její autoři při volbě šťastnou ruku.

Ivo Pospíšil

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce