Dana Ferenčáková

Martin Goffa je současný český spisovatel detektivních povídek a románů. Narodil se r. 1973 a jako policista pracoval 15 let. Nejdříve byl pochůzkářem a poté vyšetřovatelem v oddělení majetkové trestné činnosti. Pod nynějším pseudonymem „Martin Goffa“ zveřejnil sérii příběhů s policistou Mikulášem Syrovým a posléze s novinářem Markem Vrázem. Jako jeden z mála autorů se Goffa dotýká i aktuálních trestních kauz, které rezonují v české veřejnosti. O Martinu Goffovi jako o významném autorovi detektivního žánru píší literární kritici Richard Spitzer a Pavel Mandys. Oba ho cení jako jednoho z nejzajímavějších současných českých autorů detektivek. V rozsáhlejším článku v Lidových novinách z 13. 8. 2014 se Mandys zmiňuje o Goffových třech prvotinách: „Muž s unavenýma očima“, „Vánoční zpověď“ a „Bez těla“, přičemž konstatuje, že výhodou autora je především to, že dobře zná policejní prostředí ze své praxe. Za „Dítě v mlze“ Goffa obdržel cenu Jiřího Marka v r. 2016 od České sekce Světové asociace autorů detektivní literatury.

Řada knižních publikací Martina Goffy je úctyhodná:

Zpočátku je vydává nakladatelství Mladá fronta. V roce 2013 zde vycházejí tituly „Muž s unavenýma očima“ a „Vánoční zpověď“, v roce 2014 opět dvě knihy: „Bez těla“ a „Mezi dvěma ohni“, v roce 2015 soubor povídek „Živý mrtvý“ a v roce 2016 jsou zde znovu vydány dvě publikace: „Plaváček“ a „Dítě v mlze“.

V následujícím roce 2017 v nakladatelství MF vychází kniha „Štvanice“ a v roce 2018 MF vydává titul „Vykoupení“ a v Knižním klubu román „Rémi“. Dvě knihy, vydané Mladou frontou v letech 2018 a 2019, mají ironicky mnohoznačný název: „Primární důvěra – prst na spoušti“ a „Primární důvěra – úhel pohledu“. Jde o vyprávění na pokračování, obsažené ve dvou knihách, jehož námětem jsou vztahy v policejním kolektivu.

Následující příběhy již vydává nakladatelství Euromedia Group v edici Kalibr: v r. 2019 vychází titul „Přiznat vinu“ a v roce 2020 tatáž edice zařadila do svého publikačního plánu tři příběhy: „Sekta“, „Děvčátko“ a „Muž z chatrče“. Euromedia Group je druhé největší české nakladatelství , sídlící v Praze. Vydává knihy v několikero edicích, z nichž edice Kalibr se soustřeďuje na krimi příběhy a thrillery.

Soubor detektivních povídek „Živý mrtvý“ patří k autorovým prvotinám a zahrnuje devatero vyprávění i osobní zpověď v podobě prologu a epilogu. Vše je napsáno jménem vyšetřovatele Mikuláše Syrového s mimořádným citem pro užití slangu a s gustem vypravěče, který má záviděníhodný smysl pro humor. Děj je zasazen do období kuponové privatizace, která sama o sobě nabízí dostatek materiálu pro vylíčení kuriózních anebo paradoxních situací, vyúsťujících mnohdy do problematického jednání na hraně anebo i za hranou zákona.

Rozsáhlejší dvoudílný příběh „Primární důvěra“ i pozdější román s kriminální zápletkou „Přiznat vinu“ čerpají námět z policejního prostředí. Jde o sondu do kolektivu, kde vzájemná důvěra má hodnotu vyšší, než kdekoli jinde. Životní historie každého z policistů a náročné povolání však zanechává pečeť na jejich osobnostech, což předurčuje jejich budoucí kroky. Dostane-li se svědomí těchto lidí do konfliktu s požadovanými povinnostmi, může končit nekontrolovaným riskováním anebo dokonce sebedestrukcí. Martin Goffa má porozumění pro vysoké požadavky na zodpovědnou práci policistů a nehodlá je idealizovat. Bez předsudků píše dokonce i o Generální inspekci bezpečnostních sborů, která se mezi policisty netěší velké oblibě. Zajímavé je také to, že jeho pohled se často soustřeďuje na vzájemnou infiltraci kriminálního a policejního prostředí, což obojí je jistě ovlivňováno kulturním a právním stavem společnosti. Snad by zpracování tohoto tématu získalo na závažnosti po vsazení do širších souvislostí zejména u textu „Přiznat vinu“, kde je téměř výhradní pozornost soustředěna na konflikt policisty s jeho svědomím. Naopak dvoudílný kriminální román „Primární důvěra“ by snad nic neztratil na čtivosti při poněkud přehlednějším uspořádání zápletky a po citlivém zestručnění textu.

Detektivní román „Dítě v mlze“ by snad mohl být opatřen podtitulkem „Dobrodružství je průser, který nakonec dobře dopadl“. Tímto vtipným výrokem končí vyprávění o únosu a hledání sedmiletého chlapce, které však zdaleka neproběhne bezbolestně ani pro děti, ani pro jejich rodiče. Vypravěčem je pražský policista Mikuláš Syrový, u něhož se sbíhají nitky pátrání po dítěti z rodiny, kde otec jako představitel Orgánu sociálně-právní ochrany dětí kdysi způsobil traumatizující odebrání dítěte jeho rodině a předání do výchovného ústavu. Spisovatel Martin Goffa se tímto románem vyrovnává s nedostatky takového právního systému, který dostatečně nepřihlíží k citovým vazbám, vytvořeným mezi dětmi a jejich rodiči i prarodiči. Tato autorova próza znovu dosvědčuje, že Goffa je nejen dobrý znalec popisovaného reálného prostředí, ale také vynalézavý fabulátor, který dovede udržet pozornost čtenářů až do poslední stránky svého textu. Nicméně přílišné nahromadění akčních scén na konci příběhu snad ani nebylo nutné.

Jednou z posledních autorových prací je detektivní román „Muž z chatrče“, který nabízí nahlédnutí do vyšetřování majetkových trestných činů. Jde o velmi bystře vystavěnou zápletku, spočívající v záměně identit dvou osob. Mrtvý muž, nalezený v chatrči na okraji města, je ústřední postavou příběhu spolu s bezdomovcem, kterému zemřelý muž odcizil doklady. Pozornost čtenáře je upoutána k autorovu vyprávění nikoliv pro drastičnost situace, ale pro zanícení novináře Marka Vráze, který se kauzou zabývá. Autorův jazyk je jadrný a barvitý a dialogy podtrhují dynamiku děje. Černou ironií je korunován epilog příběhu: i kdyby se uprchlému a posléze zavražděnému vyděrači a zloději dokladů podařilo vymámit ze svých pronásledovatelů vysokou sumu jako odškodné, k ničemu by mu nebyla. Nemohl by totiž disponovat účtem na základě průkazu, který odcizil bezdomovci, protože na všechny účty bezdomovce byla vyhlášena exekuce.

V porovnání s mnohými dalšími českými autory anebo autorkami detektivek a thrillerů – u Martina Goffy nenajdeme vyspekulované a nevěrohodné motivy pro jednání jeho hlavních postav. Svou invenci autor živí skutečnými zážitky, nasbíranými během policejní praxe, takže čtenář vnímá jeho vyprávění jako autentické a důvěryhodné. Často se opírá o skutečné kauzy, z nichž některé přímo zmiňuje a komentuje. V knize „Muž z chatrče“ jde o kauzu lehkých topných olejů, která plnila stránky tisku v devadesátých letech. Obohacování, spojené s daňovými úniky, je zde popsáno velmi plasticky a tvoří pozadí celého příběhu. Čtenář je bezprostředně vtažen do děje a ztotožňuje se s hořkou výčitkou autora, týkající se toho, že případ nebyl dotažen až k postižení hlavních viníků. Konec konců již kritik Pavel Mandys v článku ze srpna 2014 konstatoval, že zásluha mladých autorů kriminálního žánru spočívá v tom, že „do české detektivky vnášejí motivy a prvky z aktuální reality: sociální napětí a netrestané machinace bílých límečků.“

Jistě se lze těšit na další prózu z pera spisovatele, známého pod pseudonymem Martin Goffa.

V březnu 2021

Dana Ferenčáková absolvovala Filosofickou fakultu brněnské univerzity v r. 1960 a v r. 1991 na Masarykově univerzitě získala titul Mgr. Byla zaměstnaná jako učitelka, redaktorka, příležitostná logopedická asistentka a písařka na dráze. Rovněž působila jako překladatelka, tlumočnice a průvodkyně turistů. Má dva syny, šest vnoučat a má ráda květiny.

Kontakt: danaferencakova@seznam.cz