Anastasiia Hoisa

V dnešní době se stále častěji hovoří o mezikulturní komunikaci. Jednotlivec usiluje o to, aby se realizoval jako osobnost nejen v rámci svého jazykového/kulturního prostředí, ale také zdvojnásobil své úspěchy zahrnutím komunikace s představiteli jiných kultur. V průběhu takové komunikace vzniká celá řada problémů a paradoxů způsobených kulturními rozdíly mezi účastníky. Kultura v tomto případě představuje soubor všech zvláštních aspektů bytí a vědomí národa (etnika): jazyk, tradice, víra, hodnoty, chování, názory, zvyky, podmínky života, kuchyně atd. Celkově je to všechno, co mohly během formování a rozvoje kultury národa ovlivnit duchovní, historické, sociální nebo psychologické faktory.

Překlad patří mezi jeden z typů mezikulturní komunikace. Překladatel se neustále potýká s problémem interpretace kulturních aspektů obsažených v originálním textu a hledáním nejvhodnější a odpovídající techniky pro jejich reprodukci v textu překladu, což je zvláště patrné v práci s uměleckým překladem, kde je mezi všemi úkoly snad nejdůležitější a zároveň nejsložitější – zachování obsahové a formální jednoty díla.

Mezi nejznámější sovětské a ukrajinské překladové teoretiky, na jejichž pracích je založena dnešní teorie překladu na Ukrajině, patří O. Fedorov, V. Komisarov, V. Vinogradov, I. Alexejeva, J. Recker, L. Barchudarov, V. Sdobnikov, O. Petrova, V. Bazilev, V. Karaban, V. Radčuk, I. Korunec, M. Stricha, R. Zorivčak a další. Svůj zájem o problémy uměleckého překladu projevili také V. Koptilov, Jiří Levý, S. Kovhanyuk, A. Popovič, V. Karaban a další. Také stojí za pozornost práce O. Čmyr a O. Palamarčuk o problematice překladu národně označené slovní zásoby a realií v umělecké literatuře.

Cílem tohoto článku je analýza skupiny společensko-politických reálií v uměleckém díle a jeho překladu, aby byly objasněny způsoby, kterými se překladatel uchyluje k předání této skupiny reálií.

Materiálem pro tuto studii jsou román ukrajinského postmoderního spisovatele Jurije Andruchovyče Rekreace a jeho překlad do češtiny, stejně jako román českého spisovatele Jáchyma Topola Chladnou zemí a jeho překlad do ukrajinštiny.

Reálie, národně označovaná slovní zásoba, kulturně významná slovní zásoba, bezekvivalentní slovní zásoba, lakuna, barbarismus, etnokulturní slovní zásoba, koncept, rámec (frame), prototyp, lingvokulturema, konstanta – současně existují různé pojmy / termíny, které používají různé vědy v závislosti na směru jejich zájmu. Hlavní věcí je, že všechny tyto pojmy charakterizují pojem „slova-reálie“ a vyjadřují se lexikálními jednotkami, které označují fragmenty „cizí“ kultury s národním, historickým, místním nebo domácím zbarvením. V tomto článku používáme termíny: reálie a národně označovaná slovní zásoba .

Termín „reálie“ se v translatologii poprvé objevil v práci A. Fedorova „O uměleckém překladu“ ve 40. letech 20. století. Nejprve autor popisuje reálie jako „slova, která označují reálie“, ale později je vysvětlení trochu konkrétnější: „slova, která označují národně-specifické reálie společenského života“ (ЗОРІВЧАК, 1989, s. 47–48). Existuje mnoho vědeckých pohledů na definici pojmu „reálie“ a jeho interpretací, ale nejvýstižnějším a nejúplnějším vysvětlením je definice bulharských překladatelů a translatologů S. Vlahova a S. Florina v knize „Nepřeložitelné v překladu“: „jedná se o slova (a slovní spojení), která označují objekty charakteristické pro život (domácnost, kulturu, sociální a historický vývoj) jednoho národa a jsou cizí pro jiný“ (ВЛАХОВ, ФЛОРИН, 1980, s. 47), a ukrajinské translatoložky R. Zorivčak: „reálie jsou monolexemické a polylexemické jednotky, jejichž hlavní lexikální význam zahrnuje (v binárním srovnání) tradičně uchovaný komplex etnokulturní informace, cizí objektivní realitě jazykového příjemce“ (ЗОРІВЧАК, 1989, s. 58).

Ohledně klasifikace reálií je ze všech existujících variant vhodné pro účely popisu reálií v uměleckém díle používat kombinovanou verzi klasifikací S. Vlahova a S. Florina a V. Vinogradova. V jejich rozdělení jsou totiž hlavní skupiny „čistých reálií“, které se, ač s nepatrnými odchylkami, shodují. Tudíž máme tři hlavní skupiny: geografické, etnografické a společensko-politické reálie. Důležitou skupinou jsou také tzv. onomastické reálie, které vyzdvihuje V. Vinogradov. Ty nelze označit jako „čisté“, ale přesto mají vlastní názvy zásadní roli jak v životě, tak v uměleckém díle. Určují kulturní charakter díla a přispívají k zachování národního koloritu originálu při překladu (ВЛАХОВ, ФЛОРИН, 1980, s. 51–56; ВИНОГРАДОВ, 2001).

Výzkumníci navrhují různé způsoby překladu reálií. Obecně lze rozlišit následující: transliterace a praktická transkripce, překlad – zavedení neologismu (doslovný překlad a skoro doslovný překlad), přibližný nebo částečný překlad (princip rodo-druhové náhrady, popis, vysvětlení, výklad), kontextuální překlad a překlad vlastních jmen.

Během výzkumu provedeného na materiálu románu Jáchyma Topola Chladnou zemí a jeho překladu do ukrajinštiny Майстерня диявола od Tetiany Okopné na označení reálií bylo analyzováno 483 jednotek, z nichž 126 jsou společensko-politickými reáliemi (TOPOL, 2017; ТОПОЛ, 2016).

V rámci této skupiny bylo nalezeno nejvíce slov, která označují vojenské reálie, například zbraně: bajonet, beranidlo; úředníky: tankista, voják, major, vojenský felčar, důstojník; výstroj: baganče, vojenský plášť, vysílačka; a také taková slova, která označují politickou činnost: bolševiky, kágébák; odznaky a symboly: hvězdy, srpy a kladiva, rudý prapor, haknkrajc a mnoho dalších.

V důsledku výzkumu provedeného na materiálu románu Jurije Andruchovyče Rekreace a jeho překladu do češtiny provedeném Tomášem Vašutem, bylo celkem identifikováno 947 jednotek, z toho 147 sociálně-politických reálií (АНДРУХОВИЧ; ANDRUCHOVYČ, 2006).

V rámci této skupiny bylo nalezeno nejvíce slov označujících:

• nositele moci, titulů a hodností: (старшина, комендант, міністр, лейтенант, офіцер, гетьман, сержант, майор, вартовий, граф, барон, перший секретар райкому, ветеран енкаведе, старшина УГА, кагебіст, товариш, ерц – герцог, кандидат у депутати);

• vojenské reálie:

- jednotky: гарнізон, стройбат, гауптвахта;

- zbraně a výstroj: протигаз, танки, десантна форма, пістолет Макарова, бетеер, беердеем, ракетний полігон, торпеда;

- odznaky a symboly: корогви, червоно-чорний значок, тризуб, рожево-білий прапор, смугастий прапор, оргомітетівська пов’язка;

• reálie v oblasti společensko-politického života:

- vzdělávací instituce a kulturní zařízení: восьмирічка, музучилище, гімназія, училище;

- zástupce společenských jevů a sociálních hnutí: гіппі, панки, опришки, бубабісти.

Ve výzkumu byla použita komparativní metoda, která předpokládá srovnání originálního textu s textem překladu. Z výsledků tohoto porovnání bylo možné identifikovat použité překladatelské postupy.

1) Transliterace a praktická transkripce

Některé pojmy v textu jsou společné pro určitý počet jazyků, taková slova jsou nejčastěji odvozena z angličtiny nebo němčiny, nebo jsou společná z období komunismu a Sovětského svazu. V románech taková slova často označují tzv. vojenské reálie.

Například reálie „bazuka“ není cizí ukrajinskému čtenáři a tudíž nevyžaduje další vysvětlení. Proto při překladu do ukrajinštiny, stejně jako v češtině, se toto slovo transliteruje z původního tvaru – anglického bazooka a získává ukrajinskou podobu – базука.

Чиказький гангстер – chicagský gangster toto spojení je také zajímavým příkladem transliterace anglicismu. Chicagský gangster = gangster z města Chicago. Česká verze zachovává původní způsob psaní města (Chicago), i když grafémy „ch“ a „c“ v češtině normálně označují jíné zvuky. Přípona -ský zde odpovídá ukrajinské příponě -ський, kterou tvoříme přídavné jméno z geografického názvu.

Jinymi příklady taky jsou агент ЦРУ – agent CIA, комсомольці – komsomolci, танки – tanky; staršina – старшина, bolševiky – більшовики, kagébé – кагебе.

Мажор – major můžeme tady považovat za neúspěšný příklad použítí transliterace, jelikož hovorové ukr. „мажор“ znamená „mladá osoba – dítě bohatých nebo vlivných rodičů, která vede luxusní způsob života“, zatímco české major – důstojník v hodnosti o stupeň vyšší než kapitán. Takže mnohem vhodnější by bylo použítí slov hejsek, floutek.

2) Skoro doslovný překlad

Jako hezký příklad tady poslouží spojení partizán Červená čepice – партизан Червона шапочка. Jak vidíme, první část slovního spojení se přepisuje, protože je společnou pro český a ukrajinský jazyk a pochází z italského slova „partigiano“. Druhá část se pak překládá podle pravidel ukrajinského jazyka.

Гіпсовий піонер – sádrový pionýr: reálie „pionýr“ je stejně známá pro ukrajinské i české mluvčí, takže nepotřebuje další vysvětlení a jen se transkribuje. Zatímco první část spojení by měla být přeložena v souladu s normami českého jazyka: гіпсовий – гіпс = sádra – sádrový.

3) Princip rodo-druhové náhrady

„Автостанція“ je totéž české „autobusové nádraží“, které je obvykle umístěno v centru města nebo v jeho blízkosti a slouží k obsluze městské i dálkové dopravy, zatímco „konečná“ se obvykle nachází na konci linky, tam autobus míří a končí jízdu, tady se obvykle otáčí a vrací se zpět po stejné trase.

Příkladem rodo-druhové náhrady muže taky být reálie „червоно-чорний значок“. Pro ukrajinského čtenáře vyvolávají červená a černá barva živou představu a jsou velmi symbolické. A nejde ani tak o to, že „červená je láska a černá je smutek“, jako o to, že tyto dvě barvy tvoří revoluční prapor OUN. Černá barva symbolizuje ukrajinskou zemi a červená krev prolitou za Ukrajinu. Zatímco slovo „odznak“, které se vyskytuje v překladu, je symbol, který označuje příslušnost k nějakému celku. Takže symbolický a úzký pojem je nahrazen obecným slovem s širším významem. Tímto způsobem slovo ztrácí svou znakovost a bez dodatečného kontextu může být nepochopeno. V textu Rekreace se však zmiňuje СНУМ – Спілка незалежної української молоді (Svaz nezávislé ukrajinské mládeže), což umožnilo překladateli použít rodo-druhovou náhradu a doufat ve znalosti čtenáře.

Військові заводи – vojenské objekty, zde je slovo „továrny“ nahrazeno slovem „objekty“, které je mnohem širší.

Sem také můžeme zařadit příklady jako кандидат у депутати – kandidát do Národního shromáždění, стройбат – motostřelci, кооператори – podnikatelé.

4) Funkční ekvivalent

V češtině se „Haknkrajc“ používá jako zápůjčka z němčiny a používá se jako „hákový kříž“. Při překladu byl nahrazen odpovídajícím ukrajinským ekvivalentem – „свастика“. Je třeba brát v úvahu i skutečnost, že slovní zásoba jazyků může být různá, některé termíny fungují pouze v oblasti českého jazyka a naopak některé existují pouze v ukrajinském.

Fízl – мент: Slovo „fízl“ je v češtině obecně používáno jako slangové označení pro příslušníka policie s negativním podtextem, stejné je to v ukrajinštině se slovem „мент“, přičemž obojí se často používá v nadsázce nebo ironicky.

Dalšími příklady jsou: berňák – податківець, шинквас – výčep, музучилище – hudební konzervatoř.

5) Popis, vysvětlení, interpretace

V některých případech autorka překladu vysvětluje reálie pomocí dodatečných komentářů v poznámkách pod čarou, ale takové vysvětlení se objevuje jen dvakrát nebo třikrát. Například: apelplac – апельплац + poznámka překladatele v poznámkách pod čarou (apelplac – nádvoří mezi baráky v táboře pro Židy a válečné zajatce v Terezíně, kde se každé ráno prováděla kontrola vězňů).

Dalšími příklady jsou koncentrák – концентраційний табір, mučírna – місце тортур, maskáče – камуфляж, старшина УГА – staršina Ukrajinské haličské armády.

6) Kontextuální překlad

„Другорічник в школі життя – prvňáček ve škole života“. „Другорічник“ – znamená ten, koho nechali opakovat ročník, zatímco „prvňáček“ je ten, kdo se učí / prochází něčím první rok, tedy poprvé. Slovo „другорічник“ má v sobě význam neúspěchu, nepřipravenosti na samostatnou práci / život, zatímco „prvňáček“ znamená nezkušenost, něco nového. Ukrajinský výraz má více negativního významu než český. Nicméně oba výrazy mají společné významy nedostatečné informovanosti a „nekvalifikovanosti“, takže nelze považovat takový překlad za úplně chybný.

„Ти майорові товариш“ se překládá kontextuálním způsobem a místo slova „майор“ se objevuje výraz: „(jsi) hezká kurva, soudruhu“.

Pár Сердюки – Pěší kozáci je následujícím vydařeným příkladem, neboť českému čtenáří, který není obeznámený s historií Ukrajiny reálie „Сердюки“ neřekné nic, zatímco Ukrajinec pochopí, že se jedná o vojáky najatých pěších oddílů, které byly drženy hejtmany Záporožského vojska od druhé poloviny 17. století do první poloviny 18. století.

Jinými příklady jsou též kapitán průmyslu – монстр промисловості, spolubojovník – товариш по службі.

Při analýze lze dojít k závěru, že společensko-politické reálie, které jsou společné pro ukrajinštinu a češtinu, jsou nejčastěji transliterovány nebo překládány pomocí ekvivalentu oběma překladateli. Nicméně při zachování celistvosti a koloritu díla se autoři překladů neomezují pouze na jeden konkrétní způsob, ale uchylují se také k rodo-druhové náhradě, skoro doslovnému překladu, popisu nebo kontextuálnímu překladu. Takto jsou texty překladů bez nadbytečných exotismů, najdou-li se vhodné ekvivalenty nebo náhrady slov, a téměř vždy jsou vysvětleny reálie, které by čtenář nemusel znát. Je také vhodné poznamenat, že velkým plusem je minimalizace vysvětlení v poznámkách pod čarou, nebo úplný překlad bez nich v případu Tomáše Vašuty, což pomáhá čtenáři soustředit se na dějovost a bohatost díla, aniž by byl rušen zbytečně dlouhými vysvětleními.

Při překladu společensko-politických reálií je třeba kombinovat různé možné způsoby překladu, aby se neznámá slovní zásoba stala pro čtenáře přijatelnější. Zároveň je nutné si uvědomovat, že kvalitní překlad je nemožný bez ztrát a obětí, s nimiž musí překladatel při práci s originály uměleckých textů počítat.

Literatura

АНДРУХОВИЧ, Юрій. Рекреації. [online]. [cit.10.03.2023]. Dostupné na: https://www.ukrlib.com.ua/books/printitzip.php?tid=14240

ВИНОГРАДОВ, В. Введение в переводоведение (общие и лексические вопросы). М.: Издательство института общего среднего образования РАО, 2001.

ВЛАХОВ, С. ФЛОРИН, С. Непереводимое в переводе. Москва: «Международные отношения». 1980.

ЗОРІВЧАК, Р. Реалія і переклад (на матеріалі англомовних перекладів української прози). Львів: Вид-во при ЛНУ, 1989.

ПАЛАМАРЧУК, О. Л. ЧМИР О. Р. Українська національно маркована лексика у міжслов’янських перекладах. Компаративні дослідження слов’янських мов і літератур. Пам’яті академіка Леоніда Булаховського. 2010. Спеціальний випуск, с. 99–104. [online]. [cit.10.03.2023]. Dostupné na: http://www.irbis-nbuv.gov.ua/cgi-bin/irbis_nbuv/cgiirbis_64.exe?I21DBN=LINK&P21DBN=UJRN&Z21ID=&S21REF=10&S21CNR=20&S21STN=1&S21FMT=ASP_meta&C21COM=S&2_S21P03=FILA=&2_S21STR=kdsm_2010_Spets.vip._17

ТОПОЛ, Я. Майстерня диявола. Київ: Темпора, 2016.

ФЛОРИН, С. Муки переводческие. М.: Высшая школа.1983.

ANDRUCHOVYČ, Jurij. Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha, přeložil Tomáš VAŠUT, red. KINDLEROVÁ, Rita. Olomouс: Burian a Tichák, 2006.

LEVÝ, J. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998.

TOPOL, Jáchym. Chladnou zemí. Torst, 2017.

Mgr. Anastasiia Hoisa studuje obor Slovanské jazyky na Ústavu slavistiky Masarykovy univerzity. Tématem její disertační práce je Koncept „válka“ v ukrajinských, českých a srbských jazykových obrazech světa. Rovněž vyučuje na Filozofické fakultě MU Konverzační cvičení z ukrajinštiny pro 2. a 3. ročník.

Kontakt: 467012@mail.muni.cz