Alena Danyiová

Abstract: The presented publication analyzes the most frequent anthroponyms in Czech fairy tales, their origin and meaning and their use in the internet environment today. The translation of anthroponyms into different languages and hypocoristics in Czech is also given.

Keywords: anthroponyms, Czech fairy tales, hypocoristic, internet environment, collocation.

Úvod

V předložené publikaci se analyzují antroponyma z českých pohádek K. J. Erbena („Zlatovláska) a Boženy Němcové („O hloupém Honzovi“, „O perníkové chaloupce“ a „O dvanácti měsíčkách“). Celkem ze čtyř českých pohádek byla analyzována 3 antroponyma: dvě mužská vlastní jména (Jan a Jiří) a jedno ženské vlastní jméno (Marie). U každého vlastního jména se uvádí jeho původ a význam, podoby v různých jazycích a hypokoristika v češtině. Výzkum se zaměřuje na srovnávání konotace vybraných antroponym v českých pohádkách a internetovém prostředí s pomocí českého národního korpusu. Zároveň se uvádí příklady kolokací jmen a jejích hypokoristik v textech a tabulky frekvence antroponym a hypokoristik v internetovém prostředí podle typu textu.

Mužské křestní jméno Jiří

V pohádce od K. J. Erbena „Zlatovláska“ se vyskytuje hypokoristikum Jiřík od mužského vlastního jména Jiří:

„Jiřík, ten sloužící, se podivil, proč by nesměl ochutnat jídlo, které pro krále připraví.“ (ERBEN, 2003, s. 6).

Jiří – mužské vlastní jméno řeckého původu, z řečtiny Γεώργιος (ge – „země“, ergon – „dílo, práce“) (RAMEŠ, 2003, s. 170), které znamená „zemědělec, rolník“. Hypokoristika ke jménu Jiří v češtině jsou: Jirka, Jiřík, Jirča, Jíra, Jířa, Jiřan, Jirda, Jiříček, Jirouš, Jiroušek, Jurka, Jiran, Jiránek, Jiřinka, Juříček aj. (KNAPPOVÁ, 2020, s. 221). Mužské vlastní jméno Jiří je celosvětově velice oblíbené a existuje v různých národních variantách (RAMEŠ, 2003, s. 170). V angličtině má jméno Jiří podobu George, Yorick, ve francouzštině – Georges, v italštině – Giorgio, v němčině – Georg, Jorg, Jürgen, Jörg, Jörgen, Jörn, York (KNAPPOVÁ, 2020, s. 221), ve slovenštině – Juraj, Juřáš a v polštině – Jerzy (RAMEŠ, 2003, s. 170). V České republice jméno Jiří patří k nejrozšířenějším (KNAPPOVÁ, 2020, s. 221). V běloruštině má jméno Jiří podobu: Георгiй, Юрый, Ягор (ЗАВАЛЬНЮК, 2017, s. 207) a tvary Алiгор a Жора jsou pouze hovorové (IBIDEM, s. 38). V ruštině – Георгий, Юрий (Егор – lidová varianta jména (zároveň osamostatněla zkrácenina, která se používá jako formální vlastní jméno), Егорий – hovorová) (ПЕТРОВСКИЙ, 1980, s. 85, 107–108, 234–235), v chorvatštině – Juraj, Jurica a v bulharštině – Георги. Jméno Egor je bulharskou variantou jména Георги (KNAPPOVÁ, 2020, s. 178).

24. dubna má v občanském a českém církevním kalendáři svátek Jiří. Svatý Jiří je nejznámější mučedník, ale z jeho života se zachovalo málo historických údajů. Od raných křesťanských dob byl Jiří uctíván jako patron vojáků, centrem jeho kultu byla Palestina, kde počátkem 4. st. byl umučen. Podle středověké legendy (legenda aurea, Jakub de Voragine) byl sv. Jiří rytířem z Kappadokie, který v Silene v Libyi zachránil dívku před drakem, čímž obrátil na víru hodně lidí. Z historických údajů vyplývá, že byl důstojníkem římských legií za Diocletiana. Když se zjistilo, že je křesťanem, byl Jiří uvězněn a přesvědčován, aby se křesťanství vzdal. Když Jiří nesouhlasil, přišla krutá smrt. Jiří byl jako světec uctíván hned po smrti a byl zobrazován jako bojovník na koni probodávající draka (znázornění pokoření zla). Úcta ke sv. Jiří se z Malé Asie šířila všemi směry (RAMEŠ, 2003, s. 170). Za svého patrona si sv. Jiří zvolili vojáci, zemědělci, horníci, sedláři, kováři, bednáři, artisté a skauti. Sv. Jiří se stal ochráncem hrdé Anglie (vlajka sv. Jiří). Dokladem rané svatojiřské tradice na území Čech a Moravy jsou některé kostely, např. bazilika sv. Jiří na Pražském hradě a rotunda sv. Jiří (a sv. Vojtěcha) na hoře Říp (IBIDEM, s. 171). K známým nositelům jména Jiří patří: český král Jiří z Poděbrad (1420–1471); český herec Jiří Krampol; český malíř a výtvarník Jiří Trnka (1912–1969); básník, prozaik, dramatik a významný organizátor kulturního života města Brna v období mezi dvěma světovými válkami Jiří Mahen (1882–1939); český herec a režisér Jiří Mádl; český herec Jiří Bartoška; český hudební skladatel, herec a zpěvák Jiří Šlitr (1924–1969) aj. Podle údajů Ministerstva vnitra ČR je mužské jméno Jiří na prvním místě a vlastní ho 296 090 lidí po celé České republice (Naše jména, 2016). V internetovém prostředí se nejčastěji jméno Jiří používá v publicistice a nejméně v mluveném jazyce (Slovo v kostce. Jiří). Frekvence jména Jiří v internetovém prostředí podle typu textu:

Kolokace jména Jiří v internetovém prostředí: Paroubek, předseda, hejtman, starosta, Poděbrady, Rusnok (IBIDEM). Ukázky kolokací mužského jména Jiří v internetových textech:

„Jiří Paroubek velmi nekorektně, až lživě argumentuje na moji adresu.“ (publicistika, bibliografický záznam: X (2010): Hospodářské noviny, 26. 1. 2010).

„Výzvu včera podpořili i krajští zastupitelé a hejtman Jiří Zimola (ČSSD) slíbil, že bude vládu interpelovat.“ (publicistika, bibliografický záznam: X (2014): Mladá fronta Dnes, 19. 12. 2014).

„Jiří Drahoš, Předseda Akademie věd ČR, fyzikální chemik.“ (publicistika, bibliografický záznam: X (2014): Hospodářské noviny, 31. 3. 2014).

„Tento typ bydlení se poprvé stal známější v roce 2006, kdy je nechal tehdejší vsetínský starosta Jiří Čunek vybudovat pro Romy, které vystěhoval z centra města na periferii.“ (publicistika, bibliografický záznam: X (2012): Mladá fronta Dnes, 27. 1. 2012).

„K nejúspěšněji prodávaným titulům patří zejména reprezentativní publikace Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců a Korunovační řád.“ (oborová literatura, bibliografický záznam: X (2011): Výroční zpráva FF UK 2010. Praha: Filozofická fakulta UK).

„Bylo by asi docela jednoduché tak trochu se pohoršit nebo i vysmát dnešnímu jmenování Jiřího Rusnoka do bankovní rady ČNB a vznést efektní řečnickou otázku, co dělá JUDr. Ištvan, když se teď rozdávají odměny za služby v čele prezidentské vlády.“ (publicistika, bibliografický záznam: X (2014): Hospodářské noviny, 5. 2. 2014).

Hypokoristikum Jiřík, na rozdíl od celého jména Jiří, se používá nejčastěji v oborové literatuře a mluvené řeči (Slovo v kostce. Jiřík). Frekvence hypokoristika Jiřík v internetovém prostředí podle typu textu:

Ukázky kolokací hypokoristika Jiřík v internetových textech (IBIDEM):

„Jiřík se na vás dívá, z jednoho na druhého, a pak zamyšleně přikývne.“ (próza, beletrie, bibliografický záznam: Němec, Jan (2013): Dějiny světla. Brno).

„Rozhovor s Vladislavem Jiříkem vedly dne 24. září 2013 na FF UK Barbora Matiášová a Tereza Liepoldová.“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Malý, Filip – Vrzalová, Livia (eds) (2013): Služebníci vědy. Praha: Filozofická fakulta UK).

„Co jste řekl Jiříkovi, když se zeptal, jestli Platil bude hrát na šampionátu?“ (volnočasová publicistika, publicistika, bibliografický záznam: X (2010): Sport, 11. 9. 2010).

Mužské křestní jméno Jan

V pohádce B. Němcové „O hloupém Honzovi“ se setkáváme s hypokoristikem Honza, kterým je hloupý mladík z vesnice:

„Byl jednou táta a měl Honzu. Jednou řekl k němu: „Honzo, ty rosteš jako dříví v lese, jsi hrozný klacek, a posud jsi ani v kostele nebyl…“ […] Honza hodil hlavou, ustrojil se a šel do kostela.“ (NĚMCOVÁ, 1957, s. 393).

Otec se Honzovi snažil najít dobrou práci, ale všude Honzu vyháněli a nevydržel dlouho nikde:

„Ty jsi hloupý Honza. Večer půjdeš k muzice.“ (IBIDEM).

V pohádce se pořád poukazuje na hloupost Honzy:

„Nu ty pitomče, co zas?“ ptal se tatík.“ (IBIDEM, s. 394).

Když Honza neuspěl ani v kostele, ani v hospodě, šel tedy sloužit na zámek:

„Honza byl spokojen a šel s tátou, aby své štěstí mezi pány zkusil. Přišli k pěknému zámku a tam řekl táta, aby šel Honza o službu prosit. U vrat stál vrátný a ptal se Honzy, jak se jmenuje.“ (IBIDEM).

Když Honzu přijali do služby na zámek, už to nebyl jen Honza, ale najednou byl z něho Johanes:

„Jak se jmenuješ,“ ptal se ho pán, když ho byl již do služby přijal. „Honza“. „To není hezké ‚Honza‘, budeme ti říkat ‚Johanes‘!“ (IBIDEM).

Služba na zámku se Honzovi nezamlouvala, a tak se rozhodl vyhrát hodně peněz a královskou dceru. Koupil si panství a už nebyl hloupý Honza, nýbrž chytrý pán:

„Král byl i s tou poklonou spokojen, dal Honzovi peněz co chtěl a byl rád, že ho zbyl s krku. Když přišel Honza domů, koupil si panství a měl chytrosti až dost.“ (IBIDEM, s. 398).

Honza – domácká podoba mužského jména Jan, podle německého vlastního jména Hans (Johannes) (PLESKALOVÁ, 2014, s. 28). Mužské jméno Jan má v České republice 293 938 lidí a je na 2. místě, hned po jménu Jiří (Naše jména, 2016). Jméno Jan je velice často používáno ve spojitosti s Janem Husem, sv. Janem Nepomuckým a sv. Janem Křtitelem. 6. července je v České republice státní svátek, který připomíná výročí upálení Mistra Jana Husa (RAMEŠ, 2003, s. 257). Křestní jméno Jan se dávalo chlapcům již po mnoho staletí a v církevním kalendáři vedle jména Ivan najdeme také velké množství Janů (IBIDEM, s. 68). Mužské vlastní jméno Jan, jehož přejatou variantou z němčiny je Johan, má stejný význam jako křestní jméno Ivan, které je hebrejského původu a znamená „Bůh je milostivý“ nebo „Bohem daný, milostivý dar boží“ (KNAPPOVÁ, s. 2020, 215). Křestní jméno Jan vychází z latinského Joannes, které má počátky v řečtině – ᾽Ιωάννης (Ioannés), ale jeho pravý původ se nachází v hebrejském jménu Jochánan (WITHYCOMBE, 1946, s. 79). První složkou tohoto jména je slovo Jahve, což znamená Bůh, a proto toto jméno bylo velice vznešené a oblíbené (RAMEŠ, 2003, s. 136). Z německého Johann(es) pochází například české jméno Hanuš (KNAPPOVÁ, 2020, s. 215) a v angličtině má toto jméno podoby – John, Johny, Jack, Jake (WITHYCOMBE, 1946, s. 79). Mužské jméno Jan je oblíbené v České republice a v jiných zemích. Má svou podobu v různých jazycích, např. v slovenštině – Jan, v polštině – Jan, Janusz, ve slovinštině – Janez, Januš, v ruštině a bulharštině – Иван (KNAPPOVÁ, 2020, s. 215–216) a v běloruštině – Iаан, Iаган, Iван, Джон, Жан, Яанiй, Ян (ЗАВАЛЬНЮК, 2017, s. 213). Ke jménu Jan existuje velké množství hypokoristik v češtině: Janík, Jenda, Jeník, Jeníček, Janeček, Janica, Jéňa, Jano, Jánek, Johánek, Janek, Honza, Honzík, Honzák, Honzin, Hóňa, Hond’ula, Honzíček, Honoušek, Honda, Honík aj. (KNAPPOVÁ, 2020, s. 215). V dnešní době jméno Jan a jeho hypokoristikum Honza patří k nejběžnějším jménům v České republice. Známí nositelé jména Jan v České republice: Jan Amos Komenský (1592–1670) – pedagog a filozof; Jan Neruda (1834–1891) – český spisovatel a novinář, představitel májovců; Jan Fischer (nar. 1951) – statistik a politik; Jan Svěrák (nar. 1965) – český režisér a scenárista aj. (Naše jména. Jan, 2016). V internetovém prostředí se nejčastěji mužské jméno Jan používá v publicistice a nejméně v mluveném jazyce (Slovo v kostce. Jan). Frekvence jména Jan v internetovém prostředí podle typu textu:

Nejčastěji se jméno Jan používá v internetovém prostředí ve spojení s: Fisher, Nepomucký, Pavel II., Křtitel, Hus, Palach (IBIDEM). Ukázky kolokací mužského jména Jan v internetových textech:

„Věřím, že z mého zoufale ochablého křesťanství mne probrala milost, tak hojně prolévaná v přítomnosti papeže Jana Pavla II.“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Palán, Aleš (ed.) (2005): České srdce pro Jana Pavla II. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství).

„Jan Hus je velká a dramatická postava, výrazné byly i osoby, které jeho příběh spoluvytvářely, ať to byl jeho kritik Štěpán Páleč, anebo česká šlechta, králové Václav IV. a Zikmund, královna Žofie nebo delegáti Kostnického koncilu.“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Nyklová, Milena (2006): Pravda a báseň Evy Kantůrkové. Praha: Baronet).

„Velehradská pouť však představovala především náboženskou událost a ani polské masové opoziční hnutí Solidarita by asi v roce 1980 nevzniklo, nebýt silného postavení katolické církve v polské společnosti a návštěvy papeže Jana Pavla II. o rok dříve.“ (tradiční publicistika, publicistika, bibliografický záznam: X (2014): Lidové noviny, 28. 7. 2014).

„Mít před očima téměř celé město, věže jeho kostelů – sv. Jana Křtitele, sv. Mořice, zámku a nejblíže kostela Panny Marie, a to dokonce ze stejného úhlu, jak si ho chlapec z Octárny asi ve svých čtrnácti letech do skicáku barevně nakreslil.“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Švabinská, Zuzana (2012): Světla paměti. Praha: Academia).

„Žďár nad Sázavou – kostel sv. Jana Nepomuckého – letecký snímek.“ (tradiční publicistika, publicistika, bibliografický záznam: X (2011): Evropské noviny, č. 1/2011).

„Co rozhodlo o tom, že se Jan Fischer a Jiří Dienstbier umístili až se zřetelným odstupem?“ (tradiční publicistika, publicistika, bibliografický záznam: X (2013): Deníky Moravia, 14. 1. 2013).

„od 1988 dosud knihovnice na FF UK, zprvu na katedře slavistiky, nyní v Knihovně Jana Palacha.“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Malý, Filip – Vrzalová, Livia (eds) (2013): Služebníci vědy. Praha: Filozofická fakulta UK).

Na rozdíl od celé formy jména Jan, hypokoristikum Honza se nejčastěji používá v publicistice a mluveném jazyce (Slovo v kostce. Honza). Frekvence hypokoristika Honza v internetovém prostředí podle typu textu:

Nejčastěji se hypokoristikum Honza používá v internetovém prostředí ve spojení s: Ruml, Špička, hloupý, Hrubeš, Kaplan, Hřebejk (IBIDEM). Ukázky kolokací hypokoristika Honza v textech:

„-"Na to se připrav," řekl mi Honza Hrubeš," teď ti bude volat spousta lidí a se všema o tom budeš muset mluvit."“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Fendrych, Martin (1998): Jako pták na drátě. Praha: Torst).

„Předevčírem jsem sice byla s Honzou Kaplanem v divadle, ale jinak skoro pořád sedím doma.“ (próza, beletrie, bibliografický záznam: Dousková, Irena (2006): Oněgin byl Rusák. Brno: Druhé město).

„Opět nás Šmíd dovezl na hranice a Honza společně s Jardou měli s sebou automat a pistole.“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Bártík, František (2014): Vzpomínky chovance Jaroslava Vojtěcha a historie táborů nucené práce. Praha: Academia).

„"Je to jenom cesta..." řek Honza Špička smířlivě.“ (kratší próza, beletrie, bibliografický záznam: Šabach, Petr (2009): Škoda lásky. Praha, Litomyšl: Paseka).

„Jako Nikdy Dost Chytří Princi S Hloupými Honzy A Jako Se Všemi Těmi Měďmi, Cíny, Stříbry A Zlaty Loučí Se Bronzy:“ (poezie, beletrie, bibliografický záznam: Kuběna, Jiří (2013): Ráno Na Olympu; Orel Nad Propastí. Brno).

„Taky mě čeká pár natáčecích dnů v seriálu z policejního prostředí Modrava a nový film Zakázané uvolnění s Honzou Hřebejkem.“ (volnočasová publicistika, publicistika, bibliografický záznam: X (2013): Magazín Práva, č. 29/2013).

„Honzovi Rumlovi jsem minulej tejden vyprávěl, co je novýho s Evou. "Ty vole, to není možný, to sis musel vymyslet," řekl mi.“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Fendrych, Martin (1998): Jako pták na drátě. Praha: Torst).

Ženské křestní jméno Marie

V pohádce B. Němcové „O perníkové chaloupce“ jsou dvě vlastní jména Jan a Marie ve formě hypokoristik Honzíček a Maruška:

„Byl jeden chudobný otec a měl dvě děti, Honzíčka a Marušku.“ (NĚMCOVÁ, 1957, s. 358).

V celé pohádce se vyskytují pouze hypokoristika Honzíček a Maruška, nepoužívají se oficiální formy jmen. Hypokoristika poukazují čtenáři na věk dětí. Hypokoristikum Honzíček je velice oblíbené v České republice i v dnešní době. V některých verzích této pohádky lze spatřit hypokoristikum Jeníček, které se nepoužívá tak často v mluvné řeči jako Honzíček a je spíše spojeno s pohádkovou postavou malého chlapce.

V pohádce je zároveň ženské vlastní jméno Marie ve formě hypokoristika Maruška:

„To jsme už, milý Honzíčku, zabloudili a tatínka nenajdeme; musíme tu zůstat přes noc,“ řekla Maruška; ona byla starší a moudřejší.“ (IBIDEM, s. 359).

V některých verzích pohádky se používá hypokoristikum Mařenka. Ženské jméno Maruška lze najít ještě v jedné pohádce Boženy Němcové „O dvanácti měsíčkách“:

„Svoji velice milovala, ale na pastorkyni ani hleděti nemohla, jedině proto, že byla Maruška krásnější než její Holena.“ (IBIDEM, s. 449).

Maruška byla pracovitá, trpělivá a krásná. Druhá sestra Holena byla líná, rozmazlená a škaredá:

„Nebylo to však nic platno, ony byly den ode dne horší, a to jedině proto, že se Maruška stávala čím dále tím krásnější a Holena škaredší.“ (IBIDEM).

„Jednoho dne, bylo to v polovici ledna, zachtělo se Holeně vůně fialek.“ (IBIDEM).

Velice zajímavý fakt je, že v kalendáři není ženské jméno Holena, lze ho najít pouze u B. Němcové. Avšak příjmení Holena či Holeňa se v České republice vyskytuje (Naše jména. Příjmení Holeňa, 2016). Původ souvisí s holení (část nohy) nebo s holínkami (holeně – vysoké boty). Předpokládá se, že B. Němcová záměrně nepřiděluje postavě opravdové jméno a jménem Holena poukazuje na charakter a chování druhé dcery, kterou matka měla v oblibě a dívka měla i lepší oblečení a boty, než Maruška. V pohádce zároveň najdeme hypokoristikum Maruša:

„Pod křovím uschovány pod lístkami rozkvětaly fialky, a než se Maruša nadála, bylo, jak by modrou plenu prostřel.“ (NĚMCOVÁ, 1957, s. 451).

Ženské jméno Marie je biblické jméno nejasného významu, staročeskou podobou je jméno Maří, které se nejčastěji vztahuje k Maří Magdalské, Maruše – osamostatnělá domácká podoba. Základní hebrejská podoba jména Marie je Miriam (hebr. מִרְיָם – Miryám). Jméno Mia je germánská osamostatnělá zkrácenina jména Marie. Hypokoristika od jména Marie v češtině: Mářa, Mařka, Mařena, Mařenka, Madla, Mája, Majka, Máša, Mášenka, Mary, Máry, Marulinka aj. (KNAPPOVÁ, 2020, s. 489). Petrovskij ve slovníku ruských osobních jmen uvádí původ jména Мария ve starohebrejštině (Miriam) (ПЕТРОВСКИЙ, 1980, s. 151). Marie stále patří k nejrozšířenějším jménům nejen v České republice, ale i po celém světě. V polštině má jméno podobu Maria, v ruštině a bulharštině – Мария, ve slovenštině – Mária, v angličtině – Marie, Mariah, Mary, v ukrajinštině – Марiя, v chorvatštině – Marija, v běloruštině – Марыя (ЗАВАЛЬНЮК, 2017, s. 121) a v řečtině – Μαρία. Jméno Maruše je běžné ve starší generaci, ale jméno Mia je poměrně oblíbené v současnosti (KNAPPOVÁ, 2020, s. 489). Ženské jméno Marie má v České republice 260 526 lidí a je na 5. místě (Naše jména. Marie). Nejčastěji se ženské jméno Marie vyskytuje v publicistice a beletrii, avšak nejméně v mluveném jazyce (Slovo v kostce. Marie). Frekvence jména Marie v internetovém prostředí podle typu textu:

Ukázky kolokací ženského jména Marie v textech (IBIDEM):

„Už ráno se začala tvořit před kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci fronta lidí, kteří se přišli rozloučit s hokejovým mistrem světa Janem Markem.“ (tradiční publicistika, publicistika, bibliografický záznam: X (2011): Mladá fronta Dnes, 17. 9. 2011).

„Marie Terezie měla totiž po dosednutí svého manžela Františka I. Štěpána na říšský trůn v plánu sjednotit měnu v zemích habsburského soustátí a na celém území sv. říše římské tak, aby bylo možné od Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie) přes všechny říšské státy a české a rakouské země až…“ (odborná literatura, oborová literatura, bibliografický záznam: Vondra, Roman (2012): Peníze v moderních českých dějinách. Praha: Academia).

„Mít před očima téměř celé město, věže jeho kostelů – sv. Jana Křtitele, sv. Mořice, zámku a nejblíže kostela Panny Marie, a to dokonce ze stejného úhlu, jak si ho chlapec z Octárny asi ve svých čtrnácti letech do skicáku barevně nakreslil.“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Švabinská, Zuzana (2012): Světla paměti. Praha: Academia).

Z uvedených ukázek lze vidět, že jméno Marie se používá v internetových textech nejčastěji ve spojitosti s Pannou Marii nebo s Marií Terezií. Na rozdíl od celé formy jména Marie, hypokoristikum Maruška se nejčastěji používá v mluveném jazyce a beletrii (Slovo v kostce. Maruška). Frekvence hypokoristika Maruška v internetovém prostředí podle typu textu:

Ukázky kolokací hypokoristika Maruška v textech:

„Jsme ve školce moc šťastni a za to patří velké díky paní ředitelce Roxaně Janovské, paní učitelce Marušce Všechovské a paní Marušce Tiché.“ (tradiční publicistika, publicistika, bibliografický záznam: X (2012): Deníky Bohemia, 28. 5. 2012).

„Sám posunul klobouk dozadu, zapálil cigaretu a vešel přímo do bzučícího proudu: "Marušky moje, dobré ráno!" Obtáčely ho, usedaly na ruce, ramena, klobouk.“ (kratší próza, beletrie, bibliografický záznam: Neuwirth, Štěpán (2002): Povídky od loveckého krbu. Ostrava: Repronis).

„Maruško, ty z toho všeho vyjdeš vítězně, pokud přijmeš Boží posilu.“ (memoáry, autobiografie, oborová literatura, bibliografický záznam: Vaculíková, Madla (2012): Já jsem oves. Praha: Dokořán).

Závěr

Vlastní jména osobní mají důležitou funkci v pohádkách, poukazují na charakter a vlastnosti pohádkových postav. Často se v pohádkách používají hypokoristika, která jsou frekventovaná v mluveném jazyce. Dle předložených údajů z českého národního korpusu se formální formy vlastních jmen nejčastěji používají v publicistice a beletrii. Naopak, hypokoristika se velice často vyskytují v mluveném jazyce, beletrii, oborové literatuře a občas v publicistice. Některá hypokoristika jsou velice často spojována s určitou pohádkovou postavou, jako například hloupý Honza nebo hodná Maruška. Naopak, formální formy vlastních jmen se často spojují s biblickou nebo historickou postavou, jako např. Panna Marie, Marie Terezie, Jan Hus nebo král Jiří z Poděbrad.

Literatura

ERBEN, K. J. Zlatovláska a jiné pohádky. Bratislava: CESTY, s.r.o. 2003.

KNAPPOVÁ, M. Jak se bude vaše dítě jmenovat? Praha: Academia. 2020.

NĚMCOVÁ, B. Pohádky. Vybrané spisy. Svazek třetí. Praha: Statní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. 1957.

PLESKALOVÁ, J. Vlastní jména osobní v češtině. Brno: Masarykova univerzita. 2014.

RAMEŠ, V. Po kom se jmenujeme? Encyklopedie křestních jmen. Praha: Nakladatelství Libri. 2003.

WITHYCOMBE, E. G. The Oxford dictionary of English Christian names. Oxford university press. 1946.

ЗАВАЛЬНЮК, У. М. – РАМАНЦЭВIЧ, В. К. Слоўнiк асабовых уласных iмён. Мiнск: «Народная асвета». 2017.

ПЕТРОВСКИЙ, Н. A. Словарь русских личных имён. Около 2600 имён. Москва: Издательство «Советская энциклопедия». 1980.

Internetové zdroje

Český národní korpus. Slovo v kostce. Honza. [online]. [cit. 08. 04. 2024]. Dostupné na: www.korpus.cz/slovo-v-kostce/search/cs/Honza

Český národní korpus. Slovo v kostce. Jan. [online]. [cit. 08. 04. 2024]. Dostupné na: www.korpus.cz/slovo-v-kostce/search/cs/Jan

Český národní korpus. Slovo v kostce. Marie. [online]. [cit. 08. 04. 2024]. Dostupné na: https://www.korpus.cz/slovo-v-kostce/search/cs/Marie

Český národní korpus. Slovo v kostce. Maruška. [online]. [cit. 08. 04. 2024]. Dostupné na: www.korpus.cz/slovo-v-kostce/search/cs/Maru%C5%A1ka

Český národní korpus. Slovo v kostce. Jiří. [online]. [cit. 06. 04. 2024]. Dostupné na: www.korpus.cz/slovo-v-kostce/search/cs/Ji%C5%99%C3%AD

Český národní korpus. Slovo v kostce. Jiřík. [online]. [cit. 06. 04. 2024]. Dostupné na: www.korpus.cz/slovo-v-kostce/search/cs/Ji%C5%99%C3%ADk

Naše jména. 2016. Příjmení Holeňa. [online]. [cit. 19. 04. 2024]. Dostupné na: www.nasejmena.cz/nj/cetnost.php?id=111145&typ=prijmeni&rel=1

Naše jména. 2016. Jméno Jiří. [online]. [cit. 19. 04. 2024]. Dostupné na: www.nasejmena.cz/nj/cetnost.php?id=49665&typ=jmeno

Naše jména. 2016. Jméno Jan. [online]. [cit. 19. 04. 2024]. Dostupné na: www.nasejmena.cz/nj/cetnost.php?id=46164&typ=jmeno

Naše jména. 2016. Jméno Marie. [online]. [cit. 19. 04. 2024]. Dostupné na: www.nasejmena.cz/nj/cetnost.php?id=67071&typ=jmeno

Mgr. Alena Danyiová studuje slovanské jazyky na Ústavu slavistiky Masarykovy univerzity, doktorský studijní program. Tématem její disertační práce je „Vlastní jména řeckého, slovanského a hebrejského původu v češtině, ruštině, běloruštině a bulharštině, jejich význam v pohádkách a konotace v internetovém prostředí (etymologická, kulturněhistorická a komparativní analýza)“. Rovněž vyučuje na Filozofické fakultě MU předměty Ruština pro slavisty a neruštináře III a IV a Současné Bělorusko (dějiny, kultura, jazyk a reálie Běloruska).

Kontakt: 487769@mail.muni.cz