Dagmar Haladová

Úvod

Tento text se zabývá analýzou a problematikou překladu současného polského dramatu Schwarzcharakterki / Antihrdinky, jehož autorkou je polská dramaturgyně a dramatička Martyna Wawrzyniak. Tento text byl napsán v roce 2022 pro polské divadlo Teatr im. Stefana Żeromskiego v Kielcích. Oceněn byl i polskou kritikou, byl zařazen mezi texty ve finále soutěže Gdyńska Nagroda Dramaturgiczna v roce 2021 (GDN, 2021). Dramatický text Schwarzcharakterki / Antihrdinky se řadí mezi novodobé polské drama 21. století a představuje pro překladatele výzvu stran formální i obsahové stránky. Jaké konkrétní problematické aspekty text přináší? Analýza představí toto současné polské drama z hlediska formální stránky i z hlediska problematiky překladu, a to za užití odborné literatury a veřejně přístupných zdrojů, jako jsou rozhovory s autorkou, nebo elektronicky publikované články.

Drama Schwarzcharakterki / Antihrdinky

Analýza je postavená na principu rozboru, interpretace a na problematice překladu daného dramatického textu. Text Schwarzcharakterki / Antihrdinky Martyny Wawrzyniak byl publikován v odborném časopise Dialog miesięcznik poswięcony dramaturgii współczesnej (DIALOG, 2021, 798 (9), s. 140–176), tento časopis je zaměřen na publikovaní současných dramatických textů, ale věnuje se také publikování článků z oblasti televize, filmu a rozhlasu (DIALOG, 2024). Vzhledem k výše uvedenému faktu je tento otištěný dramatický text v časopise Dialog výchozím materiálem pro práci s textem.

Tato podkapitola shrne formální stránku dramatického textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky, za užití analytické metody. Samotnou analýzou textu rozumíme co nejobjektivnější deskripci textu, odhalení jeho struktury, svébytnosti i specifičnosti (ULRICHOVÁ, 2021, s. 13). Text bude zaměřen na kompoziční výstavbu polského dramatického textu s přihlédnutím k ději a osnově dramatického textu i k dramatickým postavám a jejich kompoziční funkci. Poslední část této analýzy bude souviset s problematikou překladu dramatického textu.

Kompoziční výstavba polského dramatického textu Schwarzcharekterki / Antihrdinky

Dramatický text Schwarzcharakterki / Antihrdinky je z hlediska formální stránky členěn na hlavní text a vedlejší text (LUKEŠ, 1987, s. 45). Hlavní textem rozumíme jednotlivé konkrétní promluvy dramatických postav, vedlejší text pak tvoří jména postav a názvy jednotlivých obrazů (LUKEŠ, 1987, s. 46). V případě tohoto dramatického textu nemůžeme hovořit o dalším vedlejším textu, jako jsou scénické poznámky přibližující a objasňující okolnosti daného výstupu, jako jsou místo, čas nebo charakteristika postav. Tato minimalizace vedlejšího textu poskytuje větší a svobodnější prostor pro dramaturgicko-režijní interpretaci při jevištní realizaci daného dramatického textu.

Děj a osnova dramatického textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky

Z formálního hlediska je text členěn do sedmi dějově na sebe nenavazujících obrazů (WAWRZYNIAK, 2021, s. 140–176). Text autorky Wawrzyniak vznikl na základě vlastních zkušeností autorky z období dospívání a také ze sociologického průzkumu, ve kterém se autorka ptala respondentek na několik otázek, jednou z nich byla otázka, kde se v ženách bere hněv (WAWRZYNIAK, 2021, s. 222). V této kapitole budou uvedeny konkrétní úryvky z dramatického textu (polsky a česky), přičemž česká verze překladu je mým osobním překladem.

První obraz nese název 1. Intro / Intro, autorkou není uvedeno, která postava daným dramatickým partem promlouvá. Mluvčí daného dramatického partu hovoří o tom, že je daná žena (mluvčí) plná hněvu, že není už nejmladší, nechce být sama a je neustále okolím utlačována do pozadí. Postava hovoří o svých přáních a tužbách, klade si současně rétorické otázky, na něž nejsou v textu odpovědi. Vstupní obraz tedy předkládá tematiku celého textu. (WAWRZYNIAK, 2021, s. 140–146).

Ve druhém obrazu 2. pierwsze symptomy choroby / niewinne ofiary gniewu promlouvá prvním dramatickým partem postava Schwarzcharakterka I / Antihrdinka I. Postava popisuje okolnost doručování zásilky od dopravce, zásilka ale nebyla doručena, s tím pak dále shrnuje spojené nepříjemnosti. Následují výstupy Schwarzcharakterki II, III i IV / Antihrdinky II, III, IV. Jedná se pouze o monology, které se podobně jako první monolog tematicky točí kolem několika dílčích mikro situací – situace ve výtahu, se spolubydlící, která sbírá plastové obaly od jídla, situace kolem rozchodu s násilnickým partnerem, dále pak s kočkou, jež je dotěrná, anebo situace nezávazného flirtu s mužem a v poslední mikro situaci je popsán telefonát s babičkou (WAWRZYNIAK, 2021, s. 146–153). Jediné, co situace tematicky propojuje, je repetice počátečních a koncových slov monologů:

Příklad:

„może to też zacząć się tak, że

ale mimo to wiesz już, że coś się dzieje. /

může to začít taky tak, že

ale přesto víš, že se už něco děje.“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 146–147)

Třetí obraz 3. Quiz / Kvíz je tematicky propojen s poslední monologickou situací „telefonát s babičkou“, o němž byla řeč ve druhém obrazu. V tomto monologu hovořila Schwarzcharakterka I / Antihrdinka I s babičkou o svaté Ritě, patronce žen. Ve třetím obrazu vystupují rovněž všechny čtyři Schwarzcharakterki / Antihrdinky a pokládají otázky a možné odpovědi související právě se životem svaté Rity. Odpovědi na otázky nejsou v textu uvedeny (WAWRZYNIAK, 2021, s. 153–155). Pravděpodobně je autorkou tato část záměrně vystavena bez odpovědí, neboť poskytuje možný prostor pro interakci s publikem při jevištní realizaci textu.

Ve čtvrtém obrazu 4. Jedenaście westchnień do świętej Rity, czyli radzenie / Jedenáct povzdechů ke svaté Ritě, aneb jak se vyrovnat s jsou jednotlivé monology z hlediska struktury a tematické návaznosti vystavěny podobným způsobem jako ve druhém obraze, s tím rozdílem, že první dva monology na sebe tematicky navazují. Úvodní monolog čtvrtého obrazu začíná parafrází promluvy otce, jenž své dceři doporučuje, že by měla začít chodit na bazén a měla by přestat filozoficky přemýšlet, tudíž radí jí, že by na sobě a své osobnosti měla začít pracovat. Druhý monolog tematicky navazuje, v něm přítelkyně nabádá hrdinku, aby začala meditovat. Oba výše uvedené monology tak pojednávají o tom, kam by hrdinka měla směřovat a že její dosavadní životní styl není optimální. V druhé části tohoto obrazu postava Schwarzcharakterki II / Antihrdinky II vypráví o návštěvě samoobsluhy Žabky, kde si kupuje časopis „Detektiv“ a cigarety. Další repliky postav reagují na tuto situaci, kdy je v časopise uveden článek o „Dorotě K.“, která zastřelila násilnického manžela a dostala 25 let ve vězení, následně po propustce z vězení utekla za hranice Polska a dostala se na seznam nejhledanějších osob. Další monologické výstupy jsou zaměřeny na mezigenerační konflikt mezi dcerou a matkou a s tím související dědičnost povahových rysů, samozřejmě je také v daných výstupech kladen důraz na hněv, který mezi matkou a dcerou dlouhodobě osciloval. V tomto obrazu se rovněž střídají promluvy všech čtyř postav (WAWRZYNIAK, 2021, s. 155–162).

Pátý obraz 5. Ciało gniewu / Tělo hněvu nejvíce akcentuje na motiv hněvu. Vstupy Schwarzcharakterek I–IV / Antihrdinek I–IV jsou propojeny, jednotlivé repliky na sebe navazují, ale postavy mezi sebou neinteragují. Jde o několik paralelních monologů, zvolání, která fungují na principu chóru. Situace se odehrává v hlavě všech Antihrdinek, ty mají jediný cíl: bojovat a zachránit všechny dívky, s nimiž nebylo dobře zacházeno. Všechny čtyři Antihrdinky se v samotném konci proměňují, změnila se jejich vůně i hlas (WAWRZYNIAK, 2021, s. 162–165):

„SCHWARZCHARAKTERKA IV to ja, ale już jakaś inna,

SCHWARZCHARAKTERKA I zmienił się mój zapach,

SCHWARZCHARAKTERKA IV zmienił się mój głos,

SCHWARZCHARAKTERKA II słyszę go

SCHWARZCHARAKTERKA III i ty go usłysz

SCHWARZCHARAKTERKA I kimkolwiek jesteś /

ANTIHRDINKA IV to jsem já, ale jakási jiná,

ANTIHRDINKA I změnila se moje vůně,

ANTIHRDINKA IV změnil se můj hlas,

ANTIHRDINKA II slyším ho

ANTIHRDINKA II i ty ho uslyšíš

ANTIHRDINKA I ať jsi kdokoliv“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 165)

Předposledního obrazu 6. Dlaczego mam zabijać swoją matkę, skoro ona i tak ledwo przeżyła, a ja jestem normalną dziewczyną, piorę gacie w płynie coccolino / Proč bych měla zabíjet svou matku, když stejně i tak sotva přežila, a já jsem normální holka, která si pere kalhoty v aviváži Coccolino se účastní opět všechny postavy Schwarzcharakterek I–IV / Antihrdinek I–IV. Tematicky je obraz zaměřen na hledání vlastního já, na minulost protagonistek, na jejich vazby s rodiči i přáteli. V tomto obraze je také akcentován aspekt popkultury, nedílné součásti dospívajících. Hrdinka se obrací do období dospívání, kdy ji ovlivňovala popkultura, jako je hudba Britney Spears nebo Amy Winehouse (WAWRZYNIAK, 2021, s. 165–171):

„SCHWARZCHARAKTERKA IV a potem może w domu z rodzicami

wszyscy oglądaliście jakiś strasznie smutny dokument w telewizji

o Amy Winehouse, biedna dziewczyna umarła tak młodo tak daleko za

oceanem takie tragedie i wszyscy wspólnie roniliście przed tym

telewizorem łezkę, ale to w końcu twoja impreza, więc będziesz

płakała kiedy będzie ci się podobało. /

ANTIHRDINKA I a potom jste možná doma

s rodiči všichni společně sledovali v televizi nějaký strašně smutný dokument o Amy Winehouse, chudák holka zemřela tak mladá daleko za oceánem takové tragédie a všichni jste před tou televizí společně plakali, ale ve skutečnosti je to tvoje párty, takže budeš plakat tehdy, kdy se ti bude chtít.“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 170–171)

V posledním obraze 7. To jest o miłości / Je to o lásce vystupuje pouze Schwarzcharakterka I / Antihrdinka I v licitačním monologu – prosbě o modlitbu za všechny ženy. Ústřední hrdinka prosí všechny zmíněné ženy v jednotlivých výstupech, aby se k modlitbě přidaly (WAWRZYNIAK, 2021, s. 171–176):

„módl się za nami

matko, babko, prababko

módł się za nami

siostro

módl się za nami

wiedźmo, czarownico, zwyczajna kobieto spalona na stosie

módl się za nami

kobieto z piekła rodem

módl się za nami /

modlete se za nás

matko, babičko, prababičko

modlete se za nás

sestro

modlete se za nás

vědmo, čarodějko, obyčejná ženo upálená na hranici

modlete se za nás

ženo z pekla

modlete se za nás“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 170–171)

Autorka Wawrzyniak nevystavěla daný dramatický text standardní kompoziční formou, text je vystavěn na postdramatickém principu–nevykazuje základní strukturu dramatických textů: akcentuje vícevýznamovost, text principiálně funguje jako základní výchozí materiál, převládá v něm rytmus, postavy mezi sebou dialogicky nejednají, scény na sebe přímo nenavazují, pouze tematicky, v textu chybí zápletka, věty nejsou ve většině obrazů členěny ani ukončeny interpunkčními znaménky (THIES-LEHMANN, 2007, s. 22). Jednotlivé obrazy akcentují především tematiku feminismu a s tím spojené postavení žen v polské společnosti, jejich hněv vyvěrající nejen z mezigeneračních konfliktů, ale i ze stávající situace, v níž se ocitly, s níž chtějí bojovat, ale častokrát se ocitají ve slepé uličce, nejsou vyslyšeny. Dramatický text Schwarzcharakterki / Antihrdinky odhaluje příběhy a zkušenosti, které byly vytlačeny z veřejného prostoru (KLUSEK, 2020).

Dramatické postavy v dramatickém textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky

Tato podkapitola je zaměřena na dramatické postavy. Dramatickou postavou rozumí Hořínek souhrn promluv a činů dramatického subjektu. Dramatická postava je dána partem dramatické postavy (HOŘÍNEK, 2006, s. 107). Výchozí premisou pro kategorizaci dramatických postav bude charakterizace postav z knihy stejnojmenného autora, jde tedy o členění na postavy hlavní, vedlejší a postavy epizodické (HOŘÍNEK, 2006, s. 106–107). V případě dramatického textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky se o této kategorizaci postav hovořit nedá, postavy promlouvají nezávisle na sobě, nelze hovořit ani o jejich vzájemném vztahu, tedy o dramatickém charakteru (HOŘÍNEK, 2006, s. 106–107). V textu se vyskytují pouze čtyři postavy, jsou označeny jako Schwarzcharakterka I / Antihrdinka I, Schwarzcharakterka II / Antihrdinka II, Schwarzcharakterka III / Antihrdinka III a Schwarzcharakterka IV / Antihrdinka IV, jelikož všechny postavy promlouvají za pomocí ženské koncovky u sloves a zájmen, jedná se o ženské dramatické postavy. Ačkoliv není možné dramatické postavy v daném dramatickém textu kategorizovat, lze však vyzdvihnout jejich kompoziční funkci. Všetička rozumí kompoziční funkcí vliv například dramatické postavy na výstavbu díla. Mezi tyto postavy počítá i skupiny postav, které vytvářejí tzv. konfiguraci. Přičemž konfigurace je seskupení postav v dramatickém díle, založené na skupinových vztazích (VŠETIČKA, 1996, s. 18–20). Všechny postavy v daném dramatickém textu mají mezi sebou právě onen skupinový vztah, protože repliky jednotlivých postav na sebe v některých momentech navazují, dokonce promlouvají v množném čísle:

„SCHWARZCHARAKTERKA I zabieram je jak za starych dobrych

czasów, kiedy uciekałyśmy na osiedlu przed pedofilem z białym

workiem, kiedy byłyśmy jeszcze tych samych rozmiarów co mały

Piotrek

SCHWARZCHARAKTERKA IV i mogłyśmy go bez problemu

podnieść, kiedy nam coś nie pasowało,

SCHWARZCHARAKTERKA I kiedy jeszcze nie do końca nas

ustawiono,

SCHWARZCHARAKTERKA II okrojono,

SCHWARZCHARAKTERKA III zredukowano,

SCHWARZCHARAKTERKA II wytresowano, /

ANTHRIDNKA I Beru to jako za starých dobrých časů, kdy jsme utíkali před pedofilem s bílou taškou na sídlišti, když jsme byli ještě stejně velcí jako malý Petr.

ANTIHRDINKA IV a mohli jsme ho snadno sebrat, když se nám něco nelíbilo,

ANTIHRDINKA I když jsme ještě nebyly hotové,

ANTIHRDINKA II zkrácené

ANTIHRDINKA III zredukované

ANTIHRDINKA II vyškolené“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 164)

Všechny dramatické postavy v textu, dalo by se říct, tvoří nedílný celek jsou vlastně jedním roztříštěným mluvčím, vystupují podobně aktivní postava Chóru ve starořeckých dramatických textech (VŠETIČKA, 1996, s. 21). Při intepretaci zvoleného počtu dramatických postav lze uvést možnou symbolickou souvislost s polským slovem „żona / žena, manželka“ nebo také s počtem 4 světových stran, protože žena jako bytost se nachází všude na světě napříč kontinenty. Ať je oním výchozím motivem pro počet postav jakákoliv motivace, či symbolický aspekt, je bezpochyby patrné, že zvolené číslo postav nebude náhodné, ačkoliv tento motiv počtu postav není explicitně v dramatickém textu objasněn. Hrdinkami tohoto dramatického textu tak jsou ženy, oběti, které bojují o vlastní místo v životě, o vlastní identitu ve světě plném nihilismu a pokřivené křesťanské etiky (PAWŁOWSKI, 2003, s. 8–10).

Práce s jazykem v dramatickém textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky

Tato podkapitola představí práci s jazykem v daném dramatickém textu. Jazyk textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky podobně jako jiné soudobé polské dramatické texty, ale i dramatické texty z počátku 21. století vypráví o lidech, ženách, dcerách, matkách i babičkách, které žijí pod tíhou moderní civilizace (PAWŁOWSKI, 2003, s. 5). Text Schwarzcharakterki / Antihrdinky představuje obraz někdejšího i současného Polska, které si z generace na generaci přenáší nevyřešená traumata vlastní historie a společenského pozadí. Polské dramatické texty 21. století tak apelují na nedostatky polské společnosti, a to jak v oblasti morální, tak duchovní (KOPCIŃSKI, 2013, s. 6–7). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je na místě uvést, že i jazyk dramatického textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky úzce koresponduje se světem, jenž popisuje a zprostředkovává. V daném dramatickém textu autorka používá principů jako je roztříštěnost, rozvolnění gramatické struktury sdělení, repetice či vulgarizace jazyka. V konečném důsledku se pak poetika tohoto textu blíží poetice televizního vysílání či manifestu plného hesel (POPCZYK-SCZĘSNA, 2009, s. 133). Nekoherentnost obrazů byla již zmíněna výše, podobně jako rozvolnění gramatické struktury sdělení a repetičnost. Vulgarizace jazyka je pak patrná napříč celým dramatickým textem, ona vulgarizace je totiž nedílnou součástí mluvy hrdinky, posiluje autentičnost projevu:

„SCHWARZCHARAKTERKA II: (…) a obok

świeci się światełko z literką p jak parter p jak pizda p jak pierdolę

p jak pierdolec p jak pojebać p jak przyjebać i nagle widzisz

w okienku najpierw jakąś czapeczkę (…) /

ANTIHRDINKA II: (…) a vedle ní je světlo s písmenem p jako přízemí

p jako pizda p jako prdel p jako pičus p jako posrat se p jako přijebat se a najednou vidíš

v okně nejdřív nějakou čepičku (…)“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 148–149)

Televizní rétorika je zase přítomná ve třetím obrazu, který je složen z kvízových otázek:

„SCHWARZCHARAKTERKA IV: Dlaczego Rita wyszła za mąż:

a) ponieważ poddała się woli rodziców b) ze względu na miłość od

pierwszego wejrzenia c) z chęci założenia własnego domu /

ANTIHRDINKA IV: Proč se Rita provdala:

(a) protože se podvolila vůli rodičů (b) kvůli lásce na první pohled (c) z touhy založit si vlastní domov.“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 154)

Manifestace hesel je zachycena hned v úvodním obrazu Intro / Intro:

„wtedy to się śpiewa razem pokonamy fale /

tehdy se to hromadně zpívá pokoříme vlny“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 142)

Právě tato manifestace hesel, užívání hesel, citace frází tak autorka zvolila v souladu s tématem, a to s potřebou verbalizovat problémy a útlak přítomný v současné společnosti (POPCZYK-SCZĘSNA, 2009, s. 144).

Tyto zmíněné aspekty jsou dominantními prvky z hlediska jazykové roviny textu. V jazykové rovině textu převládá kontrast, hovorová, překotná i vulgární mluva i juxtapozice, a je vytvořena sekvenčnost frází – častokrát jde o sdělení bez přítomnosti dialogu. Čtenáři se tak zobrazuje fragmentární, schematizované a stereotypní Polsko (PODSTAWKA, 2011, s. 17).

Vzhledem k tomu, že první část analýzy byla věnována kompoziční výstavbě a postupům v daném literárním díle, poslední část je věnována problematice překladu dramatického textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky.

Problematika překladu dramatického textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky

Dramatický text Schwarzcharakterki / Antihrdinky polské autorky Martyny Wawrzyniak nebyl dodnes přeložen do českého jazyka. V rámci této podkapitoly bude shrnuto několik stěžejních překladatelských výzev, jež souvisejí s překladem daného dramatického textu.

Jak zmiňuje Jiří Levý, jsou tři fáze překladatelovy práce. Tou první je pochopení literární předlohy. Druhou fází je interpretace předlohy a poslední je přestylizování předlohy (LEVÝ, 2012, s. 50–77).

Při práci s překladem polského dramatického textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky budou zohledněny všechny tři fáze překladatelovy práce. Pokud pomineme první dvě fáze, které nejsou pro tuto kapitolu natolik relevantní, dostáváme se k fázi třetí, a to přestylizování předlohy. Tou Levý rozumí stylistické nadání překladatele. Jazyková problematika překladu se dle Levého dotýká tří oblastí: poměru dvou jazykových systémů, stop jazyka originálu ve stylizaci překladu a napětí ve stylu překladu, jež vzniká tím, že myšlenka se je transponována do psané formy(LEVÝ, 2012, s. 63–64). Polský dramatický text předkládá několik otázek, které jsou spojeny právě s onou třetí fází překladatelovy práce, a to s přestylizováním předlohy.

Prvním problematickým aspektem je, zda v překladu užít hovorovou češtinu, tedy mluvenou formu češtiny, jako příklad uveďme krátký úryvek textu:

„SCHWARZCHARAKTERKA I może to zacząć się tak, że dzwoni do

ciebie kurier, no i że dzień dobry, i że ma dla ciebie paczuszkę, a ty mówisz wspaniale, a to kiedy pan tę paczuszkę doręcza, a kurier, że jak to kiedy, on właśnie dzwoni w takiej sprawie, że nie ma nikogo w domu, bo już domofonem tutaj wciskał wszystko co należy, a ty, że o kurczę, no właśnie nie ma cię w domu i że /

ANTIHRDINKA I může to začít tak, že ti zavolá kurýr, no a jako dobrý/é ráno, a že má pro tebe balík, a ty mluvíš velmi zdvořile, a kdy mi ten balík máte doručit, a kurýr řekne, jak to myslíte, kdy, on volá jenom proto, že nikdo není doma, protože už tady mačká na interkomu všechno, co mohl, a ty že , no sakra, no ty prostě nejsi/nejseš doma (…).“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 146)

Otázkou zůstává, zda pro jednotlivé dramatické party volit koncovky hovorového jazyka, nebo ne. S ohledem na výše zmíněná fakta však vyplývá skutečnost, že vzhledem k povaze textu, i mladému věku mluvčí, by bylo na místě užít hovorové koncovky češtiny při překladu daného textu. Jelikož jsem však výše uvedla, že se jedná o konfigurační uskupení postav, které jsou ve vzájemné vazbě, je na místě jazykově jednotlivé dramatické postavy nerozlišovat, a tedy užívat hovorovou češtinu napříč celým textem.

Jak bylo již zmíněno, autorka v textu užívá vulgarizace polského jazyka, nicméně nejedná se o prvoplánové rozhodnutí, jde o promyšlený autorský krok, při němž autorka do textu vtiskla autentický prvek promluvy mladé generace. Takže v tom případě je pro autentičnost promluvy zapotřebí zanechat vulgarismy v daných replikách, neoslabovat jejich charakter, a tím tak zachovat promluvu a jazyk v plném rozsahu:

„SCHWARZCHARAKTERKA II:

wtedy trzeba było w głowie sklecić sobie tę

ulubioną scenę z Pulp Fiction i powiedzieć mysiu pysiu, zamknij

ryj, kocham ciebie kocham teatr kocham życie, ale to jest kurwa

napad, niech tylko zobaczę, że któryś z was pojebańców spróbuje

drgnąć, a rozpierdolę wszystkich w drobny mak (…) /

ANTIHRDINKA II: pak sis musela dát v hlavě dohromady tuhle

oblíbenou scénu z filmu Pulp Fiction a říct: Honey Bunny, drž hubu,

miluju tě, miluju divadlo, miluju život, ale je to zasranej

nápad, jakmile se jeden z vás z hajzlů pokusí pohnout, všechny vás rozmrdám na prach (…)“

(WAWRZYNIAK, 2021, s. 170)

Posledním aspektem, který daný dramatický text skýtá, jsou polské reálie. V daném dramatickém textu se polské reálie vyskytují v hojném množství:

„SCHWARZCHARAKTERKA II wychodzisz do żabki, nie wiesz

właściwie po co (…) /

ANTIHRDINKA II vyjdeš si do žabky, ale vlastně nevíš pro co (…)“

Termín „žabka“ a s ním spojené další polské reálie jsou nedílnou součástí polského dramatického textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky a jelikož je text věnován problematice polské společnosti, je na místě polské reálie zanechat, a tím zachovat komplexnost dramatických reálií (HOŘÍNEK, 2009, s. 18).

Závěr

Současný text Schwarzcharekterki / Antihrdinky polské autorky Martyny Wawrzyniak a podobně většina současných polských dramatických textů, těch které byly napsány dříve, tedy už na samém počátku 21. století, reflektuje a útočí na palčivá místa polské společnosti, a především pak na ženy, jejichž postavení bylo značně omezeno.

Vzhledem k výše zmíněným faktům a okolnostem, které text překladateli klade do cesty, je v souvislosti s charakterem dramatického textu na místě zachovat text co nejvěrnější originálnímu znění, jen tak může v celé komplexnosti vyznít poselství textu Schwarzcharakterki / Antihrdinky, které řadí polská odborná kritika mezi reprezentativní texty polské dramatiky, neboť kritika text zařadila do úzkého výběru nejlepších polských dramat v soutěži Gdyńska Nagroda Dramaturgiczna za rok 2021.

Literatura

DIALOG: miesięcznik poświęcony dramaturgii współczesnej. Kraków: Instytut Książki, 2021, č. 9 (778). ISSN 0012-2041.

GDYŃSKA NAGRODA DRAMATURGIZNA, 2021. Laureaci. [online]. [citováno 2024-05-13]. Dostupné z: http://www.gnd.art.pl/nominowani/.

HOŘÍNEK, Zděnek. Drama, divadlo, divák. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2008.

HOŘÍNEK, Zdeněk. Úvod do praktické dramaturgie. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2009.

KOPCIŃSKI, Jacek, (ed.). Trans/formacja, Dramat polski po roku 1989. Antologia II. Warszawa: Instytut Badań Literackich PAN Wydawnictwo.

KLUSEK, Dorota. „Schwarzcharakterki” – spektakl dla kobiet i nie tylko. [online]. [citováno 2024-05-13]. Dostupné z: < https://radiokielce.pl/450531/post-100280/>.

LEHMANN, Hans-Thies. Postdramatické divadlo. Bratislava: Divadelní ústav, 2007.

LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Čtvrté, upravené vydání. Praha: Apostrof, 2012.

LUKEŠ, Milan. Umění dramatu. Praha: Melantrich, 1987.

PAWŁOWSKI, Roman, (ed.). Pokolenie porno i inne niesmaczne utwory teatralne. Kraków: Wydawnictwo Zielona Sowa, 2003.

PODSTAWKA, Anna (ed.). Dylematy dramatu i teatru u progu XXI wieku. Lublin: Wydawnictwo KUL, 2011.

POPCZYK-SCZĘSNA, Beata. Polska w cytatach, Polska w stop-klatkach. Strategie dystancjalizacji w najnowszej dramaturgii polskiej (wybrane przykłady). In BOGUSŁAWSKI, Wojciech. dramat made (in) Poland. Kraków: Księgarnia Akademicka.

ULRICHOVÁ, Dana, (ed.). O interpretaci a analýze dramatického textu. [online]. [citováno 2024-05-09]. Dostupné z: https://www.damu.cz/media/studijni_opora-ULLRICHOVA-Analyza_a_interpretace.pdf.

WAWRZYNIAK, Martyna. Dramaturgia emocji, rozmowa z Martyną Wawrzyniak. Piotr Morawski. In Dialog. 2021, č. 9, s. 222–230.

WAWRZYNIAK, Martyna. Schwarzcharekterki. In Dialog. 2021, č. 9, s. 140–176.

Mgr. MgA. Dagmar Haladová studuje obor Slovanské literatury na Ústavu slavistiky Masarykovy univerzity. Tématem její disertační práce je Síla odvahy: současná polská dramaturgická tvorba bezprostředně odrážející současnou společenskou situaci. Rovněž vyučuje na Filozofické fakultě MU Kapitoly z dějin polského divadla ve spolupráci Mgr. Renátou Buchtovou, Ph. D.