Oleksandr Stukalo

V posledních letech se počet Ukrajinců v ČR výrazně zvýšil – především kvůli přetrvávající plnohodnotné invazi Ruska, v důsledku které území Ukrajiny opustilo několik milionů uprchlíků (hlavně žen a dětí). Ukrajinská komunita v Česku aktuálně čítá téměř milion lidí, což dělá Ukrajince zdaleka největší národnostní menšinou. Cílem tohoto článku je poskytnout přehled možných úhlů pohledu na jazykové chování Ukrajinců v ČR, ukázat, jaké jeho rysy a detaily by stály za hlubší výzkum, a nastínit metody tohoto výzkumu.

Klíčová slova: ukrajinština, jazykové chování, migrace, výzkum

1. Ukrajinci jako největší národnostní menšina v ČR

Podle Zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů je národnostní menšina „společenstvím občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo“.

Prvními emigranty z Ukrajiny zde byli zástupci inteligence a mladí studenti, jež přijížděli za vzděláním. Poté co Ukrajinská lidová republika ve 20. letech 20. století prohrála boj za nezávislost a musela podlehnout Sovětskému svazu, odjela velká část politicky angažovaných Ukrajinců právě do tehdejšího Československa. Vycházelo tam mnoho ukrajinských časopisů a novin, otevřela se po přestěhování z Vídně Ukrajinská volná univerzita, fungovaly ukrajinské školy, spolky a nakladatelství. Po roce 1991 se do ČR z Ukrajiny v rámci repatriačních programů vraceli čeští krajané, zejména volyňští Češi. Těsně před rokem 2022 přijížděli Ukrajinci většinou za prací či vzděláním, nebo za účelem sloučení rodiny. Po roce 2022 pak do ČR jeli už převážně ukrajinské ženy s dětmi nebo muži starší 60 let prchající před válkou.

Tendence ke zvětšení ukrajinské menšiny byla patrná odedávna. Podle dat Českého statistického úřadu pobývalo v roce 1991 na českém území jen 8 500 občanů Ukrajiny, v roce 2000 už 50 212, v roce 2010 – 124 281. V roce 2021 v Česku bydlelo cca 579 791 ukrajinských občanů s povoleným trvalým nebo přechodným pobytem. Když k tomuto počtu přidáme číslo válečných uprchlíků s vízem dočasné ochrany (podle údajů Ministerstva vnitra k datu 10. 3. 2024 jich bylo 387 210), pak dostaneme číslo kolem milionu lidí. Znamená to, že Ukrajinci dnes činí přibližně jednu desetinu celkového počtu obyvatelstva republiky.

Všichni tito lidé jsou velice různorodou, mnohojazyčnou komunitou. Z hlediska jazykového chování je tato komunita velmi přínosným objektem analýzy: skládá se z mnoha vrstev, každá z nichž si zaslouží pozornost. V tomto článku zkusíme nastínit možné uhly pohledu, detaily a metody výzkumu jazykového chování Ukrajinců v Česku.

2. Jazykové chování ukrajinských migrantů jako výzkumné téma

Jazyk jedince zrcadlí jeho postavení ve světě a společenství. Sociální změny životního prostředí (migrace do prostředí, kde se používá jiný jazyk, mezinárodní adopce, nebo dokonce méně extrémní druhy kontaktu s L2 (jako kompletní ponoření do výuky L2) podle Celaty (CELATA, 2019) vyvolávají změnu L1 pod vlivem odlišných požadavků L2 – a to nejen prvního nebo rodného, ale i dalších, zejména těch, které se používají v novém prostředí. Interakce jakých prvků L1 a L2 přispívá k jazykovým změnám? Uvedeme zde alespoň jejich část:

• spisovný jazyk země pobytu (pro úřední komunikaci, vzdělání, práci)

• jazyk sociálních skupin, kde se migrant pohybuje

• mateřský jazyk migranta

• jazyk, kterým mluví komunita spoluobčanů migranta.

Jazykové změny L1, se kterými se setkávají migranti, jsou velmi zajímavým tématem výzkumu a aktivně se zkoumají v průběhu posledních desetiletí.

Co se ale týče ukrajinského výzkumu fungování a změn ukrajinštiny v zahraničí a jazykového chování migrantů obecně, tak bohužel musíme konstatovat, že po roce 2014 v něm narážíme na velkou mezeru, která přetrvává až dodnes. Je poměrně logické očekávat, že po nárůstu počtu migrantů způsobeném nejprve okupací Krymu a Donbasu a později také plnohodnotnou invazí by mohlo dojít i k aktivizaci jazykových bádání v tomto směru, což se ale nestalo. Ve svém článku věnovaném jazyku ukrajinské diaspory Taranenko (TARANENKO, 2013) detailně rozebírá hlavní rysy výzkumu diasporické ukrajinštiny na konci 20. a na začátku 21. století (před rokem 2014) a tendence vlivu této jazykové variety na spisovnou a hovorovou ukrajinštinu na Ukrajině. Taranenko také uvádí rozsáhlou bibliografii výzkumu ukrajinštiny v zahraničí (B. Azhniuk, R. Serbyn, V. Kulyk, I. Stachovych, O. Pakhliovska). Podle něj se v kontextu diaspory a zahraniční variety ukrajinštiny zkoumalo:

• vliv diaspory na normy spisovné ukrajinštiny používané na Ukrajině a na ukrajinskou jazykovou situaci obecně

• rozdíly mezi spisovnou ukrajinštinou na Ukrajině a její zahraniční podobou

• role diaspory v ukrajinizaci rusifikovaného ukrajinského jazykového prostředí a zvětšení prestiže ukrajinštiny, financování kultury a jazykového rozvoje

• zavedení určitých lexikálních a syntaktických prvků diasporické ukrajinštiny do její spisovné podoby

• formování korpusu současné ukrajinštiny pomocí aktivních účastníků kulturního života v zahraničí.

Podle tohoto výčtu lze usoudit, že ještě před rokem 2014 byla zahraniční komunita Ukrajinců vnímaná jako komunita lidí lépe ovládajících ukrajinštinu než Ukrajinci na Ukrajině, s určitým „právem“ změny norem jazyka ve státě svého původu. Především se toto, jak zmiňuje Taranenko, týkalo Ukrajinců bydlících v Kanadě, USA, Brazílii a zemích západní Evropy. Mnohojazyčnost Ukrajinců v zahraničí byla většinou opomíjena.

Po roce 2014, tzn. od začátku aktivní derusifikace a ukrajinizace, jež nastaly v důsledku ruské anexe Krymu i války na Donbasu, a zvláště po roce 2022 došlo ke strmému nárůstu používání a prestiže ukrajinštiny na Ukrajině. K nové situaci přispěly státní kvóty na ukrajinskojazyčnou hudbu v rozhlase, postupný zákaz importu knih z Ruska, otevření nových knihkupectví s ukrajinskou literaturou, výskyt nových médií v ukrajinštině, nové pravopisné normy apod. Dnešní diaspora vyznává prioritu té varianty ukrajinštiny, která se používá na Ukrajině, a snaží se dodržovat její standardy.

Vzhledem ke všemu uvedenému lze říct, že aktuální situace jazyka Ukrajinců v zahraničí a postojů mluvčích je zcela jiná, než byla před 10 lety. Právě ony změny potřebují systematické zkoumání a srovnání napříč státy.

Dále navrhneme několik možných směrů zkoumání jazyka Ukrajinců v ČR.

3. Srovnání použití L1/L2 v různých profesních, věkových a sociálních skupinách pomocí dotazníků

Jedním ze zajímavých a přínosných směrů analýzy ukrajinských migrantských komunit je biografický dotazníkový výzkum, který pomáhá zjistit hodně informací potřebných pro další, účelnější experimenty. Zaprvé je pomocí něj snadné více se dozvědět o komunitě Ukrajinců v jisté zemi jako o celku – a následně plánovat práci s jejími reprezentanty. Zadruhé pomocí níže uvedených dotazníků je možné pozorovat určité tendence, se kterými se pak dá pracovat – například popularitu určitých druhů médií, rozšířenost jistých modelů jazykového chování doma i ve společnosti apod.

Tento typ výzkumu lze provádět pomocí dotazníků, jež budou zahrnovat biografické dotazy a také dotazy o používání mateřského a cizích jazyků v různých životních kontextech. Ve svém článku Opitzová (OPITZ, 2019) zmiňuje testovou sadu Language Attrition Test Battery pro různé jazykové kontexty a cíle vyvinutou odborníky z Graduate Research Network on First Language Attrition. Jednou ze součástí této sady je sociolingvistický dotazník pro sběr dat. Jeho otázky se týkají zejména:

• osobních informací: pohlaví, rodinný stav, občanství, počet dětí

• vzdělání, pracovních dovedností, předchozích a aktuálních zaměstnání

• migrační historie

• jazykových kompetencí a motivace (variety L1, ovládání L2 apod.)

• použití jazyků v různých sociálních prostředích

• jazyků používaných mediálních produktů

• jazykových postojů v různých generacích, při kontaktu s jinojazyčným prostředím a v různých komunitách, vůči bi/multilingvismu.

I když jednou z nevýhod dotazníku je nízká míra jeho návratnosti, je možné ji podstatně zvětšit, například pomocí distribuce různými způsoby v různých prostředích – online, na sociálních sítích (ve specializovaných skupinách pro migranty), offline, na účelových akcích pro migranty, v adaptačních a integračních centrech apod.

Po provedení této části výzkumu je možné pokračovat ve zkoumání změn prvního/mateřského jazyka, se kterými se potýkají ukrajinští migranti v ČR.

Tyto změny by se daly rozdělit do dvou velkých skupin. Do první skupiny patří změny záměrné a cílevědomé, zapříčiněné změnou jazykových postojů, do druhé pak nekontrolované, vyvolané prostředím.

4. L1 Ukrajinců a jeho ideologické změny

Ukrajinci, kteří přijeli do ČR nedávno, nebo zde bydlí už delší dobu, mohou mít různé varianty L1 kvůli lingvisticko-historickým okolnostem rozvoje Ukrajiny jako státu a osobním ideologickým postojům. Jak podotýká ve svém článku Bilaniuková (BILANIUK, 2017), po získání ukrajinské nezávislosti zůstávala ruština sociálně zvýhodněným jazykem moci a byla široce používána, zvláště ve městech a v médiích. Během prvních dvou dekád nezávislosti jazykové postoje a zákony zčásti podporovaly ukrajinštinu, avšak zároveň udržovaly bilingvní situaci, kde ve mnoha kontextech a situacích dominovala ruština. Kvůli tomu městští Ukrajinci velmi často mluvili rusky v práci i doma, ale většinou byli bilingvní, schopní přepínat mezi oběma jazyky, každý z nichž měl v jejích životě svou roli. Jak ukazuje ve svém výzkumu Kulyk (KULYK, 2017–2018), podle dat z let 2012 a 2014 většina Ukrajinců (kolem 70 %) odpovídala v jazyce, v němž se na ně obracelo, ale přibližně 30 % používalo v odpovědi mateřštinu, jež byla odlišná od jazyka partnera v dialogu.

Pro ilustraci nynější jazykové situace zde předložíme výsledky jednoho z předválečných šetření. Podle 6. národního průzkumu sociologické skupiny Rejtynh (19. 3. 2022, 1 000 respondentů, reprezentativní vzorek, lidé pocházející z celé Ukrajiny kromě okupovaného Krymu a částí Doněcké i Luhanské oblasti, telefonické rozhovory) byla ukrajinština rodným jazykem pro 76 % lidí, kdežto ruština pro 20 %. V běžném životě ruštinu preferuje 26 % respondentů, oběma jazyky mluví 32 %.

Další důležitou záležitostí je sociolingvistická různorodost ukrajinského území. Západ, střed a sever Ukrajiny více mluví ukrajinsky, kdežto východ a jih rusky. Výsledky průzkumu nadace Demokratyčni iniciatyvy a sociologické agentury Centr Razumkova (29. 7. – 4. 8. 2021, 2019 respondentů), který zjišťoval první jazyk účastníků, vypadaly takto:

Západ: ukrajinština – 96,7 %, ruština – 1,7 %

Střed: ukrajinština – 87,8 %, ruština – 9,8 %

Jih: ukrajinština – 55,6 %, ruština – 40,7 %

Východ: ukrajinština – 58,5 %, ruština – 34,2 %

Oba výzkumy proběhly ještě před plnohodnotnou invazí Ruska. Z pochopitelných důvodů novější výsledky zatím nemáme. Lze předpokládat, že se počet rusky mluvících během posledních dvou let snížil ve prospěch ukrajinštiny, a to právě z ideologických důvodů.

Pro jazykové chování ukrajinských migrantů v ČR jsou ony důvody také důležité. Co by se dalo zkoumat v tomto směru? Uvedeme aspoň malou část možných témat:

• možné variety L1 pro Ukrajince v ČR

• změna L1 pro rusky mluvící Ukrajince (ukrajinizace), její příčiny, reakce okolí

• vzájemné postoje rusky a ukrajinsky mluvících Ukrajinců

• možné nevýhody rusky mluvících Ukrajinců způsobené jejich L1

Po provedení této části výzkumu je možné pokračovat ve výzkumu eroze prvního/mateřského jazyka, se kterou se častě potýkají migranti dlouhodobě žijící v zahraničí.

5. Jazyková eroze a instrumenty pro její výzkum

Ve své eseji Jazyk a imigrace (1938) Einar Haugen (HAUGEN, 1938) poprvé použil pojem jazyková eroze v kontextu adaptace norských imigrantů ve Spojených státech. „Každý cizinec se proměnil na Američana kvůli pomalé, neústupné erozi – myšlenka za myšlenkou, slovo za slovem,“ píše Haugen. „Každý jazyk, jimž mluví američtí imigranti, v sobě nese stopy tohoto konfliktu – a imigrační procesy lze pochopit pouze pomocí zachování a analýzy těchto důkazů.“ Se zvýšením mobility lidstva a aktivizací migračních procesů roste i zájem o výzkum životních postojů, sociálního a jazykového chování migrantů.

Köpkeová a Schmidová (KÖPKE, SCHMID, et. al., 2007) a také de Leeuwová a Opitzová (DE LEEUW, OPITZ, 2013) definují jazykovou erozi (language attrition) jako interně vyvolanou změnu v užívání jazyka/jazyků u dospělých bilingvních jedinců, a sice oslabení jazykových schopností, jež není vyvoláno patologií, nemocí či věkem. Podle de Leeuwové a Opitzové, eroze L1 je většinou doprovázena ovládáním L2, třeba po přestěhování do nové země, a potom buď celkovým odříznutím od L1, nebo přinejmenším oslabením kontaktu s L1. Podle Köpkeové a Schmidové (KÖPKE, SCHMID, 2019), které citují van Else, jazykovou erozi lze rozdělit do několika typů podle jazykového prostředí (L1/L2) a jazyka, jenž podléhá erozi (L1/L2).

Jazykové prostředí

Přístupy a nástroje, které lze použít pro výzkum jazykové eroze, výstižně shrnuje článek Kříže a Chromého (KŘÍŽ, CHROMÝ, 2020). Podle jeho autorů lze tyto přístupy klasifikovat podle několika kritérií, jež vyžadují od badatele řádu dílčích rozhodnutí:

1. Jakou jazykovou rovinu zkoumat (lexikum, morfologie, syntax, výslovnost)?

2. Jaký mód jazyka zkoumat (psaný, či mluvený)?

3. Jaký materiál zkoumat (přirozenou řeč, nebo jazyková data získaná pomocí umělých úloh a testů)?

4. Jak testovat – online, či offline?

Mezi nejčastější způsoby testování jazykové eroze autoři článku udávají „pojmenování obrázků (picture naming task), ohýbání (ne)slov a tvoření určitých jazykových konstrukcí, přiřazování slov k obrázkům (picture matching task), testy verbální fluence, posuzování gramatičnosti různých konstrukcí […], různé sady dotazníků (např. škál sledujících, co mluvčí v daném jazyce umí vyjádřit) či testů (např. C-test, v němž se v souvislém textu doplňují prázdná, vynechaná místa)“.

6. Jazykový purismus v online prostředí

Dalším aspektem jazykového chování Ukrajinců v Čechách, který stojí za zkoumání, je jazykový purismus a vyjádření jazykových postojů obecně. Velmi přínosným prostředím pro pozorování těchto aspektů jsou sociální sítě, zejména facebookové skupiny věnované životu Ukrajinců v ČR („Українці в Чехії“ [Ukrajinci v ČR], „Українці в Празі“ [Ukrajinci v Praze], „Робота в Чехії“ [Práce v Česku], „Українці в Брно“ [Ukrajinci v Brně] apod.). Vzhledem k tomu, že korekce cizího jazykového chování je poměrně citlivým tématem a může vyvolat nepříjemné pocity z obou stran, lze předpokládat, že se s ní dá potkat mnohem častěji právě online, kde je větší míra komunikační svobody. Podle Bergse (BERGS, 2006), v čisté online sociální síti prakticky nejsou žádné neverbální podněty k sociální identitě, a proto je každý účastník interakce vnímán jako souhrn svých jazykových vlastností. Vzhledem k tomu poskytují sociální sítě spoustu materiálů pro analýzu jazykového chování, přičemž veškerá virtuální vyjádření se na rozdíl od ústních zachovávají, a to spolu s časovou známkou a přiřazením k autorovi.

Letmá analýza několika sociálních skupin pro Ukrajince v ČR ukazuje, že obětí puristické kritiky se většinou stává jazyková eroze ukrajinštiny v českojazyčném prostředí v různých rovinách: lexikální (použití upravených bohemismů nebo rovnou zápis českých slov ukrajinskými písmeny), syntaktické (české větné modely) a morfologické (české afixy přiřazené k ukrajinským kořenům). Dále jsou kriticky vnímány rusismy v ukrajinštině (včetně slov, které jsou součástí spisovného jazyka, ale vypadají jako odpovídající ruská slova) a ruština obecně.

Pak je také často kritizován suržyk – jedna z podob obecného, nespisovného jazyka, ukrajinsko-ruská míchaná mluva, do značné míry ovlivněná ruštinou na všech jazykových rovinách. Sociolingvistka Iryna Braha (BRAHA, 2012) uvádí přehled různých definicí suržyku („ukrajinský pidgin“, „polojazyčnost“, „nedopřeklad“) a podotýká, že většina z nich postrádá vědeckou neutralitu. Sama Braha definuje suržyk jako „ukrajinsko-ruskou míchanou řeč“. Laicky se slovo „suržyk“ hodně často používá hanlivě, pro jazykové variety s příliš velkou částí ruských (či zdánlivě ruských) slov a konstrukcí.

V neposlední řadě se terčem puristů stávají prvky zakarpatských nářečí – hlavně kvůli tomu, že nejsou moc srozumitelné pro zástupce jiných regionů.

Jak lze vyhledávat příklady puristických jevů? Uvedeme zde jen část možných klíčových slov, která naznačují situace jazykové korekce: помилка (chyba), виправляти (opravovat), граматика (gramatika), українською (ukrajinsky), пишеться (píše se), немає слова (neexistuje takové slovo), робити зауваження (napomínat), навчіться (naučte se), писати (psát), безграмотні (negramotní), суржиком (suržikem), грамотні (gramotní). Při vyhledávání těchto slov ve facebookových skupinách se lze dostat k příspěvkům věnovaným jazyku a k situacím jazykové korekce v komentářích.

Závěr

V tomto článku jsme naznačili možné směry lingvistického výzkumu, který by bylo zajímavé provádět se zástupci ukrajinské diaspory v České republice. Diaspora Ukrajinců se zde stále rozrůstá a jejich zastoupení je stále pestřejší. Totéž platí i pro další země světa, jež také cítí demografické následky ruské invaze na Ukrajinu. Právě nyní je velmi příznivá doba pro zkoumání toho, jak se rozvíjí ukrajinský jazyk v zahraničí, v různých komunitách a prostředích, a jak se vyvíjí jazyková situace v prostředí zahraničních Ukrajinců. Mezi perspektivní směry výzkumu lze zařadit:

• mechanismy osvojování druhého jazyka a jejich vliv na ukrajinštinu v různých prostředích, okolnostech a zemích

• vliv sociální politiky na ukrajinskou diasporu v různých zemích

• erozi L1 Ukrajinců v různých zemích, prostředích a diasporách

• využití výdobytků příbuzných věd ke studiu jazykové situace.

Doufáme, že brzy uvidíme alespoň náznaky takových výzkumů, bezesporu přínosných pro světovou ukrajinistiku.

Literatura

BERGS, A. Analyzing online communication from a social network point of view: questions, problems, perspectives [online]. Dostupné z: .

BILANIUK, L. Purism and pluralism: Language use trends in popular culture in Ukraine since independence. In: The Battle for Ukrainian: A Comparative Perspective. Edited by Michael Flier and Andrea Graziosi. Harvard University Press, 2017, s. 343–363.

BRAHA, І. Suržyk u sociolingvistyčnomu vymiri. Filolohični nauky. Visnyk Zaporiz’koho nacionaľnoho universytetu, 2012, # 1, s. 82–87.

CELATA, C. Phonological Attition. In: SCHMID, M., KÖPKE, B. The Oxford Handbook of Language Attrition. Oxford: Oxford University Press, 2019.

Data on number of foreigners. Czech Statistical Office [online]. Dostupné z: .

HAUGEN. E. Language and Immigration [online]. Dostupné z: .

KÖPKE, B., SCHMID, M., KEIJZER, M., DOSTERT, S. Language attrition: Theoretical perspectives. John Benjamins Publishing Company, 2007.

KŘÍŽ, A., CHROMÝ, J. Eroze rodného jazyka jako předmět psycholingvistického výzkumu. Československá psychologie, ročník LXIV, číslo 5, 2020.

KULYK, V. Language Attitudes in Independent Ukraine: Differentiation and Evolution. Harvard Ukrainian Studies, 35, no. 1–4, 2017–2018, s. 265–292.

Ministerstvo vnitra České republiky. Statistika v souvislosti s válkou na Ukrajině [online]. Dostupné z: .

OPITZ, K. A complex dynamic systems perspective on personal background variables in L1 attrition. In: SCHMID, M., KÖPKE, B. The Oxford Handbook of Language Attrition. Oxford: Oxford University Press, 2019.

SCHMID, M., DE LEEUW, E. Introduction to Linguistic Factors in Language Attrition. In: SCHMID, M., KÖPKE, B. The Oxford Handbook of Language Attrition. Oxford: Oxford University Press, 2019.

Šoste zahaľnonatsionaľne opytuvannia: movne pytannia v Ukrajini. 19 bereznia 2022. [online]. Dostupné z: .

TARANENKO, О. Mova ukrajins’koji zachidnoji diaspory i sučasna movna sytuacija v Ukrajini (na zahal’noslovjansjkomu tli. Movoznavstvo, 2013, # 2–3, s. 63–99.

Zákon č. 273/2001 Sb. Zákon o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů [online]. Dostupné z: .

Mgr. Oleksandr Stukalo studuje ukrajinistiku na Ústavu východoevropských studií Karlovy univerzity. Téma jeho disertační práce je Mezijazykové interference v psaných projevech Ukrajinců žijících v České republice (na materiálu tematických skupin v sociální síti Facebook).

Kontakt: oleksandrstukalo@gmail.com