Almanach Nitra, který vychází již devátý rok jako moderní varianta slavného stejnojmenného almanachu vydávaného šest let od roku 1844 (založeno 1842) Jozefem Miloslavem Hurbanem jako první kniha v spisovné slovenštině, má řadu dobrých vlastností. Především jej edituje rusista Andrej Červeňák, jenž jako by srovnává jeho krajnosti a dohlíží na jeho dobrou odbornou úroveň, i když jistě není jednoduché být jakýmsi svorníkem svazku a tím také vytvářet jeho mezinárodní dimenzi. Almanach – jak to almanachu přísluší – je polytematický, což je jeho síla i slabost. Jeho tematickou dominantou je slovenský národní okruh, důraz na svojskost Slovenska, jeho národovecká, nacionální koncepce slovenštiny, často také obrana slovenskosti proti cizím vlivům, cizímu působení. S tím je spojen jeho křesťanský, katolický charakter a hledání slovenskosti – někdy ahistoricky – ve velmi dávné minulosti. Z toho ovšem vyplývá značná monologičnost, jednohlasnost almanachu, nehledě na proklamovanou dialogičnost, polemičnost (audiatur et altera pars!), kterou editor má rád u svého oblíbeného Dostojevského a jeho slavného vykladače M. Bachtina. Historicita jinak patří spíše ke kladným rysům almanachu. Pozoruhodné jsou zejména archeologické sondy vracející se někdy do prehistorie Slovenska nebo do časů Velké Moravy v podání kardinála Korce a především prof. Jozefa Vladára. Literaturu faktu tu představuje šéfredaktor Laco Zrubec, někdy však v poněkud krajní podobě. Myslím, že v řadě materiálů si almanach uchovává vědeckost pohledu, zejména v literárněkritických studiích a recenzích, v tom, že se tu projevuje i český, polský a maďarský materiál. Jádrem almanachu je však sama krásná literatura, tedy především poezie a próza, poněkud i eseje a publicistika.

Devátý ročník tuto tradiční strukturu fakticky dodržuje. Především je tu na počátku již zavedená anketa uvedená Rokem Jozefa Mirloslava Hurbana, jenž vyhlásil slovenský parlament (Národná rada), tentokrát jako odpověď na otázku Ako pociťujete a vidíte budúcnosť? Najdeme tu odpovědi spisovatelů a politických a kulturních činitelů; někdy je to patetické vyznání lásky, jindy až kuriózní vize, jak to odpovídá názorovému spektru a osobnímu založení respondentů. Celkově se anketa zdá být zbytečně zpolitizovaná, jednosměrná a nedialogická – nicméně s moudrými slovy Ladislava Ťažkého, Jozefa Vladára a zajímavým rozhovorem s nitranským primátorem doc. Jozefem Dvončem. Pasus studií zahajuje spisovatel Ján Tužínský, v jehož slovech zaznívají ohlasy jeho oblíbeného Dostojevského. Oddíl poezie nebývá nejsilnější stránkou almanachu a je tomu tak i v tomto ročníku, i když se objeví i výjimky (místy Teofil Klas). V oddíle prózy není nezajímavá tradicionalistka Marína Čeretková-Gállová (Zrada) a především opět Ladislav Ťažký (řemeslo má zlaté dno!) ve vzpomínkových črtách, z nichž svou enigmatickou silou vyčnívá Muž, ktorý pozná tajomstvo záhadnej náhodnej nehody (o smrti A. Dubčeka). Čtivý je také Laco Zrubec, jemuž próza svědčí víc než krajně zaujatá publicistika. Řada textů je mi svým traktováním řady témat opravdu vzdálena, zatímco Červeňákova zmínka o slovensko-ruských kontaktech je osvěžující, stejně jako dobrá Jurčova studie o metafoře u slovensko-ukrajinského básníka a literárního historika Sergeje Makary. Partie z kulturologie uvádí Ján Chryzostom, kardinál Korec – otázka je, zdali jde o kulturologii, ale spíše o kulturní publicistiku, stejně jako stať Viliama Judáka o původu sv. Svorada a Beňadíka. Obsáhlá jsou zpravodajství o oslavě životního jubilea Andreje Červeňáka v Nitře (22. května 2007), v jejichž centru stojí jubilantova esteticko-antropologická koncepce literatury. Podnětná je práce L. Zrubce o blahořečení Žofie Bosniakové a studie Ladislava Beláse o benediktínském opatství na Zoboru, resp. Bystríka Bugana Maurus Nitriansky. Z dalších uveďme alespoň práce J. Vladára, Júlia Lomenčíka, Natálie Muránské, Jozefa Bully; dobrá je také vzpomínková práce Jozefa Leikerta o Ladislavu Mňačkovi. Partie recenzí nás přivádí i do jiných zemí.

Almanach Nitra se ve svém novém provedení v 20. a 21. století již trvaleji zapsal do čtenářského povědomí: snad by posílení jeho „středoevropskosti“, event. „evropskosti“ ještě více napomohlo integraci tématu Slovenska do širších souvislostí. Jak to říkal T. G. M.: je třeba udělat z české otázky otázku světovou; nemyslím, že by to nemělo platit také o otázce slovenské.