Již titul publikace olomoucké badatelky Libuše Hrabové reflektuje skutečnost, že osudy slovanských kmenů a národů kdysi sídlících v oblasti středního a dolního toku Labe u nás v současnosti stojí spíše na okraji společenského zájmu, což platí i pro soudobou českou medievalistiku. Kniha dedikovaná památce knížete Gotšalka Obodritského je rozčleněna na jedenáct kapitol uspořádaných do dvou částí, které jsou nazvány "Zápas o svobodu" a "Zvony potopeného města". Kapitoly první části čtenáře provází dějinami jednotlivých kmenových svazů od počátků (osídlení) až po křížové výpravy, definitivní porobení a násilný konec vlastní vlády. Vzhledem k charakteru hlavních pramenů tvoří osu výkladu popis dějů, jak je podávají jednotliví kronikáři z okolních zemí. Střídají se tak kapitoly věnované Widukindovi, Bavorskému geografu a Ibrahimu ibn Jakubovi, Dětmaru Merserburskému, Adamu Brémskému, Helmholdovi, proložené informacemi z análů a případně z jiných kronikářských děl (Saxo Grammaticus, okrajově též náš Vincencius, aj.). Čtenář je autorkou proveden tajemi vývoje obodritské státnosti a působení lutického kmenového svazu. Tématické kapitoly představuje výklad o hradištích, kmenech, kmenových svazích a především pohanství a pohanských svatyních, využívající výsledky četných archeologických výzkumů. V druhé, menší části knihy autorka na základě skromných pramenných dokladů popisuje život zbytků slovanského osídlení a jejich sebereflexi. Bezpochyby zajímavá je kapitola věnovaná slovanské enklávě v Drevansku (oblast kolem měst Dannenberg a Lüchow), která je v podstatě rozšířenou verzí již dříve publikované studie L. Hrabové. Snad to byla izolace regionu od okolí, která umožnila přežívání slovanského etnika až do 18. století. Tragické pro Slovany, jmenovitě pro Lutice (v důsledku pro všechny, i pokřesťanštěné polabsko-slovanské kmeny či rané národy) bylo, že národní identitu vytvářelo a hybnou silou odporu proti germánské expanzi ze západu se stalo pohanské náboženství s centry ve svatyních v Arkoně a Retře, které byly mimochodem patrně nikoliv slovanského, ale keltského původu. Ztráta vlastní státnosti nebo kmenové samostatnosti znamenala konec politických dějin, což pro středověk znamená omezené možnosti poznání vývoje etnika (především absence národních kronik, dále absence dochovaných textů nejrůznějšího charakteru v národním jazyce). Tajemstvím je zahaleno postupné mizení tamních Slovanů. Nejasný průběh germanizace a asimilace slovanského obyvatelstva, které přežilo akce dobyvatelů, v následujících stoletích středověku mohou alespoň zčásti objasnit četná nařízení městských rad zakazující přijímání Slovanů za měšťany; Slované stižení cejchem pohanství a nižší civilizační úrovně se ve své vlastní zemi stali obyvateli druhé kategorie.

Každá kapitola má svůj vlastní přehled literatury a pramenů. V seznamu použité literatury bohužel absentuje řada polských titulů k dějinám Polabských Slovanů. Čtenář v publikaci nalezne fotografickou dokumentaci, mapy, rodokmeny obodritského panovnického rodu. V závěru knihy jsou připojeny oddělené rejstříky: rejstřík jmenný (jména historických postav a společenství), rejstřík autorů zmíněných v textu (kronikáři, historici, aj.), rejstřík místní a nakonec rejstřík věcný. Zahraniční uživatel využije německé resumé, vstřícným gestem vůči malému národu na sever od našich hranic je resumé v lužické srbštině. Kniha zaplnila prázdný prostor na českém knižním trhu. Nevalné kvality je grafické ztvárnění obálky.