Tři slovenští spisovatelé, literární kritici, publicisté a vědci vytvořili zajímavý triptych, originální komplementární dílo, ve kterém se zpovídají ze svých lásek. Jde o lásky odborné, jejich poslání, v němž se spojil koníček i profese. Spiritus agens knihy prof. Andrej Červeňák, slovenský rusista, teoretik a historik literatury, komparatista, je nositelem vysokých slovenských a ruských vyznamenání a autorem řady knižních publikací, blízkým spolupracovníkem brněnské slavistiky a slovakistiky, prof. Jozef Vladár je významný slovenský archeolog, v minulosti akademický a univerzitní hodnostář, Laco Zrubec je známý prozaik, publicista, scénárista a novinář.

Pro mě je nejpůsobivější zpověď Andreje Červeňáka: je to dáno jeho schopností spojit vědu, tedy reflexi, a poezii s emotivním výrazem, a vytvořit tak stylisticky propracovanou výpověď o složité životní dráze muže, jenž doplatil na svou angažovanost v roce 1968 a z Prešovské univerzity, kde působil, musel odejít na místo lektora ukrajinského národního divadla a nakonec, po přejití hlavního náporu hněvu normalizační moci, se uchytil v Nitře, která se stala jeho novým domovem. Jako specialista na ruskou literaturu začal komparatisticky Turgeněvem a vrcholil Dostojevským, založil Klub F. M. Dostojevského, stal se tvůrcem slovenské antropologické koncepce literatury. Jeho zpověď je umělecky koncipovaným artefaktem, kde životní mezníky provázejí neustálé dialogy s ruskou literaturou, zejména s postavami románů Dostojevského. Ruská literatura jako dominanta jeho myšlení, neustálá konfrontace s jejími podněty, ale také cesty do Ruska, stáž v Rusku, ještě dříve však umělecké zájezdy do západní Evropy (Švédsko) jsou jádrem Červeňákova výtvoru, výpovědi vědce, jemuž lze jen závidět to, že žije v zemi a studuje kulturu země, které si jeho práce skutečně váží.

Jozef Vladár líčí svou cestu k archeologii a ukazuje na dominanty své odborné práce, jimiž jsou mimo jiné studium náboženských představ nejstaršího osídlení dnešního území Slovenska, minulost Tater, vykopávky pravěkého města na Nitranském hradním vrchu; archeologické výzkumy mu také dávají odpovědi na otázky ohledně technologií pravěkých lidí (pravěký chirurgický zákrok v Nitře, lov a rybolov). Základní tezí vědce Vladára je doložení faktu, že Slovensko bylo už dávno kulturní křižovatkou a součástí mediteránního kulturního proudění, které určovalo charakter evropské civilizace a kultury jako celku.

Laco Zrubec je národovecky orientovaný spisovatel a publicista, jehož přístupy a postoje se nemusí všem líbit – to se týká zejména Maďarů a Čechů; některé jeho výroky pokládám za méně citlivé. Nicméně je to také investigativní novinář objevitel: v Šuranech objevil pamětní tabuli kapitána Šuranského a Fiľakovského hradu Tomáše Bosniaka z roku 1609, jeho slovensky napsaný dopis z roku 1605, spoluobjevil relikvie sv. Cyrila v Pribinově chrámě na Nitranském hradě a postaral se o úpravu pamětních tabulí popravených 44 slovenských vojáků v Kragujevci tak, aby jména byla v slovenštině (s tím je spojen jeho výrok o prznění slovenských jmen češtinou). Jeho podíl v triptychu je nicméně významný, jsou to prózy na pokraji esejů a literatury faktu, často lyrizované (například Záhorie v melódii ticha, Duchovné zlato, Venuše nad pohrebiskom).

Triptych uzavírá krátkým slovem sponzor svazku JUDr. Peter Korec.

Kniha vytvořila zvláštní žánrovou formu: komplementární výpovědi navzájem spjaté a spolu vedoucí trialog. Je to rozmluva zajímavá a plodná, stejně jako životy všech tří původců tohoto projektu.