Profesorka Masarykovy univerzity, doktorka věd a vedoucí vědecká pracovnice Ústavu svetovej literatúry SAV v Bratislavě, v letech 2006–2008 předsedkyně Slovenského PEN klubu, hostující docentka na Univerzitě v Kolíně nad Rýnem, vydala po roce 1990 několik monografií, z nichž vyniká slovensky a německy napsaná kniha Jozef Cíger Hronský a moderna (2000, něm. Jozef Cíger Hronský und die Moderne, Peter Lang 2004; za ni dostala cenu SAV a LITFONDu) a Paradoxy Pavla Straussa (PETRUS, Bratislava 2006), je také nositelkou ceny J. Cígera Hronského a dalších ocenění. Kromě toho je zejména v českém prostředí v podstatě neznámo, že je básnířkou a prozaičkou (Zvony v kameni, 1993, Tíš, 1996, Biele steny, 2003); překlady jejích básní a próz najdeme v němčině, angličtině, italštině, ale také v japonštině, hindí a dalších.

Recenzovanou sbírku bych označil – možná trochu hyperbolicky – jako osobité účtování, zastavení a křižovatku. Zralá žena v polovici života se ohlíží a hlouběji přemýšlí nad svým životaběhem. Je to sbírka reflexivní lyriky deroucí se na povrch – jak to u básnířek bývá – skrze lyriku milostnou, na jejímž pozadí je vidět zřetelné existenciální hrany. Bylo by možné se na sbírku dívat z hlediska formové versologie, ale také tematiky; podstatná je však její existenciální rovina: moderní žena, která nepřestala být ženou, v ohnisku životních krizí přemýšlí o víře, prohlubuje nová ukotvení a cení si každého okamžiku, každé věci, kterou vidí jakoby poprvé.

Básně M. Bátorové jsou drobnými miniaturami v tradičních, často rýmovaných tvarech, jejich lehce zastřená melodičnost je jakoby nadnáší, vytvářejíc představu buninovského „lehkého dechu,“ o kterém v Psychologii umění (pův. 1925) tak sugestivně píše Lev Vygotskij.

První část svazku soustřeďuje intimní lyriku; verše jsou oproštěné, střídmé, v nichž každé slovo má svou váhu, jemně mélické; další části mají silnější existenciální podtóny, vzpomínkový, reminiscentní ráz, ale najdeme tu také úvahy o stavu současného světa, o společnosti a politice – plné bolesti. Sbírku napsala citlivá a silná žena, která je zraněná a zraňovaná, smutná, ale která neztrácí naději.