Vzpomínka, analýza, bibliografie

Tisíckrát dopichaná ihličím mäkko kreslí úbočia. Viera Prokešová. Personálna bibliografia. Ústav svetovej literatúry SAV, Milaniu, Bratislava 2010.

Malá kniha vydaná jejím posledním pracovištěm – Ústavem svetovej literatúry SAV v Bratislavě – připomněla nedávný odchod redaktorky, překladatelky, vědecké pracovnice a básnířky Viery Prokešové (1957‑2008). Její úvodní portrét načrtl ředitel ústavu Adam Bžoch, který vyzvedl zejména její práci v literárněvědné bulharistice.

Milan Richter, v jehož nakladatelství kniha vychází, zase sleduje osudy básní Viery Pokešové psaných už ve stínu smrti (Eva), vlastně stylizace osudu autorčiny mrtvé sestry, za níž měla následovat část Viera. Ze známých důvodů zůstalo torzo, které je ve svazku publikováno. Jsou to silně depresivní básně: „Svet sa mi skrútil/ako pramienok vo vlhkom/okvetí, dotknem sa/ všetkých zrkadlených/plôch, dni sa uzlia ako/niť, ktorá sa strapká,/pomimo mňa, vo vašich očiach.“ (s. 19). Konečně Ján Zambor analyzuje celou básnickou tvorbu zesnulé od sbírky Cudzia (1984), přes sbírku Slnečnica (1988), Retiazka (1992) a Pleť (1998) až k výboru Ihla (2005) a poslední sbírce Vanilka (2007); zdůrazňuje soudržnost její intimní lyriky, schopnost stylizace a ženskou otevřenost. Jako překladatelka vynikla výborem z lyriky Mihaia Eminesca Krídla z vosku (2007), předtím již výbory čínských básnířek Krehké chryzantémy (1992, 2005) a Piesne sladkého Francúzska (1994). Její personální bibliografie, kterou sestavila Veronika Čejková, obsahuje v oddíle studií především bulharistické práce zrcadlící i její spolupráci s bulharskými institucemi, doslovy ke knihám slovenských autorů, články v literárních časopisech (Revue svetovej literatúry, Knižná revue, Kultúrny život aj.); jsou tu však také rozhovory a recenze pokrývající autorčiny zájmové oblasti. Podstatná je část překladatelská a zde se nestačíme divit, co všechno V. Prokešová vytvořila (antologie poezie socialistických zemí Slovo o mieri, 1985, antologie arménské, italské, srbské a norské poezie, bulharští autoři Vaťo Rakovski, Blaga Dimitrova, A. Mošurov aj., výbor z pěti bulharských básníků, často překládala verše do přeložených knih nebo se na překladech podílela, mj. na Peterkově Autobiografii vlka; vydala antologii bulharského symbolismu aj.). Překládala i odborné texty, a především jsou tu vlastní básně. Její dílo zůstává trvalou hodnotou.

Ivo Pospíšil

Mohlo by vás z této kategorie také zajímat

1 | 2020
  1. Zpráva o střední Evropě a traktát o síle slova (Markéta Poledníková)
2 | 2015
  1. Znovu po konci světa (Ivo Pospíšil)
2 | 2014
  1. Jaroslav Čejka: Odcizená krajina (Ivo Pospíšil)
1 | 2013
  1. Cesty jako nekompromisní zrcadla (Milena Fucimanová)
1 | 2011
  1. Živá literatura i literární věda (Ivo Pospíšil)