PROUDY

Karel Kryl: Země Lhostejnost. S kresbami autora. Ediční poznámku napsal Vojtěch Klimt. TORST, Praha 2012.

Když se na počátku 90. let minulého století Karel Kryl na různých štacích v Československu, později rozseknutém, pokoušel publikovat své netuctové názory, byl vykázán na periferii; v oficiálních médiích se pro něj nenašlo místo: dívali se na něho jako na podivína, který chce být zajímavý a který se drsně prohřešuje proti dobovému bontonu, tedy kritizuje nekritizovatelné, a narušuje tak „schválený diskurs“. Krylovy texty, které přece jen vycházely, ale tak, aby je nebylo moc slyšet, na stránkách okresních novin, např. Znojemsko, Rovnost, Moravský den, Ječmínek, Studentské listy, Zuzana aj., přinášejí postřehy exulanta, jenž se po počáteční euforii dostává postupně, ale poměrně rychle, do pozice nemilovaného kritika. Může být pravda, že jeho postoje mohly být do značné míry výsledkem hořkosti, již pociťoval po odmítnutí své údajné nabídky politického angažmá, neboť nebyl pojat do tehdejšího establishmentu, nestal se ani poslancem, ani členem vlády, dokonce ani poradcem nikoho (a proč byl takto ignorován, je jistě lehce zjistitelné a jen stěží náhodné). Nicméně jeho postřehy, i když nebudeme přeceňovat jejich přesnost, objevnost a vizionářství, i když se v nich mohl mýlit a také se opravdu mýlil, jsou dodnes podnětné. Kryl je zase v módě, Kryl se už zase může nebo snad dokonce musí. Bohužel mezitím čas oponou trhnul a nové generace už většinou jeho obavy nechápou. Z toho může být opravdu hořko. Kryl přichází příliš pozdě, spíše jen jako nostalgické retro, ale možná se v tom mýlím. Uviděl něco, co viděli tehdy i mnozí jiní, ale on se to nebál zveřejnit, i když to nebylo příjemné a bylo to někde na venkově. Uviděl počátky jevů, které měly pak čas a sílu rozkvést do jedovatých květů. Tragická politická anamnéza Krylovy rodiny po roce 1948, k níž se i tu často vrací, je morálním ukazatelem i dokladem jeho oprávnění. I když se jeho názory mohou zdát někomu příliš radikální, utopické či méně racionální, vždy přinášejí poznání, jsouce doplňovány jeho písňovými texty. Písně jsou sice známy, ale v médiích nejsou slyšet dosud. V pravidelných rubrikách Mimochodem a Podotčeno, stejně jako v Neglose o historických souvislostech (1992) a titulní Zemi Lhostejnosti či v Zemi Závisti vystihl skoro vše podstatné, co se teprve klubalo, zejména problém politické a ekonomické moci. Tato edice Krylových článků byla už v našem tisku recenzována, byla zdůrazněna Krylova aktuálnost, současně se však někde (právě tam, odkud byl tehdy vykázán) neopomnělo znovu do něho rýpnout a z piedestalu mediální moci ukázat tentokrát na literární slabiny jeho textů (kdo chce psa bít, hůl si najde), ale nějak se opomnělo právě to nejdůležitější: Kryl měl přece v nejvlivnějších médiích po roce 1990 de facto nikým nevydaný zákaz publikování textů určitého obsahu, jeho svoboda slova byla vymezena moravskými a slovenskými okresy. Nebyl a není v tom zdaleka sám. Tento Krylův osud je otřesněji než cokoli jiné výmluvným komentářem vývoje a stavu společnosti. Je dobře, že tyto texty konečně vycházejí, i když by spíše měly vyjít v malé, polozbořené vesničce, „na koleně“ a prodávat se v místní trafice; bylo by to aspoň stylové. Právě TORST má nicméně značné zásluhy na vydávání Krylových textů; připomeňme objemnou edici Rozhovory z roku 2006. Rozhodně je dobře, že tyto texty máme aspoň pohromadě a nemusíme je dohledávat na půdách a v skladištích starého papíru.