Anton Baláž: Vyniesť na svetlo príbehy dlhej noci. Rozhovory s Rudolfom Dobiášom. Literárne informačné centrum, Bratislava 2014. ISBN 978-80-8119-079-7.

Ivo Pospíšil

Lidské osudy jsou někdy nevyzpytatelné, i když právě osud nadaného básníka a prozaika Rudolfa Dobiáše (roč. 1934) je vcelku jednoduchý, snad až průhledný: stal se – jako řada dalších – obětí politického teroru a doplatil na to v podstatě celým životem, u něho zvláště tragicky proto, že se to událo na samém počátku nadějné životní dráhy. A přesto i za těchto podmínek dokázal ze svého života vytěžit maximum, vytvořit velké dílo a dožít se lepších časů. Spisovatel Anton Baláž (roč. 1943) připravil atraktivní sérii rozhovorů mapujících dráhu mladého chlapce z Trenčínska, jeho gymnaziální roky, skauting a nedokončený semestr přerušený zatčením a dlouhodobým vězněním za tzv. protistátní činnost. Jako perla se v textech zableskne setkání s otcem Jana Zábrany a s Vladimírem Holanem: „Miestnosť, v ktorej nás prijal. A pochmúrne šero, ktoré v nej vládlo. Aj básníkov pohľad a vzhľad.“(s. 96). Dobiáš procházel po propuštění důstojně 60. léty i léty normalizace a nehledě na všeliká protivenství uplatnil svůj talent, a to nejen v tvorbě pro děti; dokládají to i ukázky z jeho vlastní tvorby a doprovodné CD, na kterém z ní sám čte. Kniha umně a citlivě vedených rozhovorů je doplněna kopiemi dobových dokumentů, protokolu o zatčení a rozsudku. Dobiáš nejen tvořil pro rozhlas, ale také se od 90. let minulého století podílel na edicích důležitých publikací, mj. Triedni nepriatelia, Básníci za mrežami a Memoria passionis. Rudolf Dobiáš – nehledě na dlouhé věznění, které mu zabránilo vyvíjet se jako básník a prozaik kontinuálně – poměrně rozsáhlé dílo (básnické sbírky Slávnosti jari, 1977, Litánie k slobode, 2009, prózy Temná zeleň, 1996, Zvony a hroby, 2000, pro děti mimo jiné Veľké biele vtáky, 1976, Rozprávka o lastovičke, 1981, leporel Vravia vranám vrabce, 1973, Možno nevieš, možno vieš, 1979) prolnuté osobitým, poněkud smutkem zastřeným viděním světa. Baláž to svými otázkami dobře vystihl – ovšem kromě jeho bojovnosti a úpornosti, s nimiž hájil svůj a talent a své přesvědčení. Poezie ukazuje na utkvění v dimenzi domova, vzpomínek na dětství a kamarádství se spoluvězni (Kam odchádzate, jáchymovskí chlapci?). Kdo to dnes chápe? Proto jsou a budou tyto knihy vždy cenné – jako svědectví i varování, neboť dějiny se někdy v jistém smyslu rády vracejí.

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce.