John Lennon: Písání. Přel. Petr Kopet. Argo, Praha 2015, 1. vyd. 1996. ISBN 978-80-257-1514-7. John Lennon: Nenebepění. Přel. Tomáš Zábranský a David Záleský. Argo, Praha 2015, ISBN 978-80-257-1518-5. 1. čes. Vydání 1994, Argo 2001.

Ivo Pospíšil

Výjimka potvrzuje pravidlo: tedy komentujeme české a slovenské věci, jen výjimečně překlady, a to je právě tento případ. Překlady Johna Winstona Lennona (1940–1980) se snaží vytvořit českou paralelu experimentálním textům, neboť Písání i další texty zvané Španěl na vesnici vzniklé v roce 1964, stejně jako Nanebepění z let 1968–1979 prezentují slavného, leč podivínského hudebníka jako literárního a výtvarného umělce. Česky vše vyšlo už dříve, první dvě věci roku 1999, další 2001, ale vše je beznadějně vyprodáno, takže roku 2015 se vše v nakladatelství Argo vydalo znovu. Vybrali jsme jen dva texty – podle mého soudu jsou Španěl na vesnici (v originále A Spaniard in The Works) i Písání (In His Own Write) zajímavé proto, že nepřekračují hranice zmateného experimentu, stejně jako performance Lennonovy druhé manželky Yoko Ono nebo jejich společné o boji za mír v posteli. Spíše bychom řekli, že ilustrují nebo spíše doilustrovávají profil sebevědomého, rozpolceného umělce, který hledá sám sebe, později patrně i v tlaku světové slávy, pátrá po novém začátku, zkouší, kam se jako kumštýř vrtnout – texty absurdní, stejně jako jejich česká podoba, kdy se recese dostává i do tiráže (přelovil Petr Kopec, přebal zavrhl, s použitím kreseb Džona Lemouna, nezodpovědná redaktorka…), tak nevím… Z té uvedené a naší komentované dvojice zůstává Nanebepění se silným sdělným jádrem, jež lze racionálně uchopit. Písání obsahuje prózu i poezii i dramatické nebo pseudodramatické fragmenty, texty se zdeformovanými jazykovými tvary či patvary, v češtině nejsou kdovíjak vtipné nebo sdělné, rozehrávající desítky asociací, to určitě nikoli. Krátká ukázka: „Bylo debilo v jedné daleké a vzdálené zemi za devatero řekami v široširé dálce každopádně za devatero horami jen co vrána vzdušnou čárkou třikrát zaštěká…“ (s. 28).

Nanebepění (angl. Skywriting by Word of Mouth and Other Writings Including the Ballad of John and Yoko – doslova Psaní po nebi mluveným slovem a jiné texty včetně Balady o Johnovi a Yoko) spatřilo světlo světa až po Lennonově zavraždění (1980) roku 1986 s doslovem Yoko Ono a takto vyšlo i nyní česky podruhé, tedy bez jakéhokoli komentáře překladatelů nebo editorů. Skládá se, jak patrno z celého názvu, z „Balady o Johnovi a Yoko“, „Dvou neposkvrněných“ (Two Virgins) a titulního, nejdelšího textu „Nanebepění“. Zatímco Balada nese pečeť lehce nahozené vzpomínkovosti a dokumentárnosti, další texty jsou opět fantaskními kolážemi a jazykovými hříčkami, jež je dobré si pozorně přečíst u vědomí, že jde o překlad, ale kde se neobejdeme bez znalosti dobových a místních reálií i vlastně celosvětově, především amerických, a také poznatků o Lennonově životě v té době, jistě i politických konotací, jež nejsou moc silné, ale jsou tu přece jen důrazněji naznačeny – na rozdíl od Balady, kde jsou takřka prvoplánové. Především zaujme „Give peace a chance“ a společné „bed-in“, tedy veřejné obcování v posteli a potom konfliktní pobyt ve Státech (uvědomme si, kdy to bylo a co se tehdy dělo, tj. na konci 60. let a o něco později): „Zkoušeli jsme zopakovat náš velký úspěch i v Americe a udělat stejnou show na Broadwayi (přesněji v hotelu Plaza). Ale americká vláda rozhodla, že naše válení se v posteli a žvanění o míru je příliš nebezpečné.“ (s. 21). V části Záhadná vůně růží: „V tom období jsme udělali největší chybu, že jsme se nechali ovlivnit drsňáckými ,opravdovými revolucionáři‘ a jejich šílenými ideami o zabíjení lidí za účelem jejich spasení před kapitalismem/nebo komunismem (podle vaší libosti). Měli jsme se držet své vlastní cesty práce pro mír; postele, plakátů atd. A teď jsme v tom byli: bojovali jsme s americkou vládou za pomoci právníka, který zprvu nevěřil, že jde o politicky motivovanou soudní při (myslel, že nejsme ,tak důležití’) a že nás FBI soustavně pronásleduje, odposlouchává nám telefony a tak.“ (s. 30–31). Těžko říci, zda texty v titulní části jsou povídky, jak je charakterizuje Yoko Ono; spíše textové koláže s náznaky malých příběhů, i pro pamětníka zašifrovaných, předpokládající spoustu znalostí, jinak nám toho dost uniká. Překladatelům patří dík, že se snažili tyto texty adekvátně interpretovat, ale netroufal bych si to hodnotit – je to místy rébus. Z tohoto hlediska opravdu nevím, jaké bude působení těchto Lennonových textů v budoucnu, kdy už nebudou pamětníci a čtenáři nenajdou chuť jít ad fontes a vše si ověřovat, aby tomu rozuměli. Koupí si je – stejně jako dnes – především ti, kteří chtějí mít svého Lennona doma, stejně jako – za hyperbolu se předem omlouvám – Danta nebo Jiráska – jako něco velkého a taky a hlavně jako svědectví doby. Literárnost, fantazie, smysl pro jazyk a citlivá duše Lennonovi nechyběla.

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce.