Tomáš Jelínek: Pojišťovny ve službách hákového kříže. Prosazování německých zájmů v protektorátním pojišťovnictví, arizace pojistek a mezinárodní odškodňování. Karolinum, Univerzita Karlova v Praze 2015. ISBN 978-80-246-2495-2.

Ivo Pospíšil

Jeden z dnes nepříliš oblíbených politiků a revolucionářů první poloviny 20. století, pokládaný za slaboučkého filozofa, ekonoma i politologa, jehož nestojí za to číst, napsal, že politika je koncentrovaným vyjádřením ekonomiky. Dnes na ruském internetu mladí s překvapením zjišťují, že ten „děduška Lenin“ někdy neměl jen nepravdu. Ale kde ten citát, k němuž se dnes nestydatě hlásí kdejaký nýmand, třeba i vynálezci nového významu slova „tunel“, dohledat, když knihy toho bezvýznamného politika byly před více než 25 lety právem sešrotovány, převedeny na balicí nebo toaletní papír nebo milosrdně shořely, neboť – nehledě na Michaila Bulgakova – i rukopisy i tištěné knihy hoří… To by nedokázal snad ani sám pilný mluvčí prezidenta Zemana. Ideologie je důležitá, představuje teoreticky zdůvodněné zájmy jednotlivců a společenských tříd a skupin, ale jejím takříkajíc „prováděcím protokolem“ jsou toky peněz. Podle nich poznáme, co se chystá, co bylo záměrem a jaké jsou cíle toho nebo onoho politika, strany nebo hnutí. Každý poučený a nezaslepený ekonom Vám řekne, že osud Československa byl zpečetěn na počátku 30. let 20. století a že o tom rozhodl nikoli Adolf Hitler, jenž se teprve chystal k svému velkému nástupu, ale mezinárodní kapitál prosazující zájmy vzájemně finančně i pokrevně spřízněných zájmových korporací, jimiž jsou Evropa a svět prostoupeny. Jmenovat konkrétní rodiny by bylo asi zbytečné a lze se jen podivovat naivitě některých politiků a jejich důvěře: naopak nelze se naopak divit jejich dalšímu postupu, když už zradu viděli nikoli jen v bankách, ale černé na bílém vyjádřenou slovy. Tomáš Sedláček v předmluvě k této knize uvádí toto: „Jen těžko jsem si dokázal představit, že snad nejhrůznější a nejplastičtější popis hrůz, které se děly během nacistické nadvlády nad velikou částí Evropy, se dočtu v technickém popisu rutinovaných, legálních operací, které se děly uvnitř našeho finančního sektoru. Při této četbě mi neustále na povrch vyplývaly různé pasáže z knihy Hany Arendtové, jejíž podtitul zní Banalita zla. Zlo nemá podobu upířích tesáků, perverzních šílenců s propadlýma očima ani démonů, kteří nás svádějí či ponoukají ke krvavým lázním, jak to známe z hororů a lidových bajek. Že to největší zlo není v emotivních výbuších a záplavách nenávisti, ale v racionální, technické, institucionálně promyšlené mašinérii, která každému mravenečkovi ve specializované společnosti přijde neškodná. Logická, ba dokonce nutná […] Jak by také mohla ekonomika vypadat, kdyby nacismus vyhrál, je zřejmé právě z textu této knihy. Rychlost, s jakou jsme byli my Evropané schopni přetvořit ekonomii v její perverzi, však zároveň skýtá i naději, ze které je vidět (až strašidelně), jak moc jsou dané instituce v našich rukou…“ (s. 9). A jiný recenzent Jan Schneider v Lidových novinách v rozsáhlém pojednání poté, co vyzval Ústav pro studium totalitních režimů k takovému bádání, i když připustil, že takoví odborníci jako Tomáš Jelínek jsou jen těžko k nalezení, dodal poučně a poučeně: „Nehledě k tomu, že po ‚stopách peněz jdoucí’ metoda by významně přispěla k důkladnějšímu poznání nejen 2. světové války, ale třeba i dějů v době předání moci započatého v listopadu 1989. Ale to by už byla jiná kapitola. PS. Opravdu by ty dvě kapitoly nesouvisely?“ (Lidové noviny, příloha Česká pozice, 16. 5. 2015, s. 14). Kniha je pro neodborníka snad i nudná, těžká, ale již na počátku člověk zjistí, že tyto zločinné přesuny majetku stále žijí a že je lze napravit. To budí naději i v jiných případech a situacích. Kdo zaplatí pojistky z období holokaustu – zní autorova otázka a poté sám ukazuje, jak se na všem podílejí zejména právníci z USA. Odtud vede cesta k mapování stavu pojišťovnictví v první Československé republice, v době od Mnichova k okupaci, tedy v tzv. druhé republice, v Protektorátu Böhmen und Mähren a nakonec k arizaci pojistek. Pro českého, ale hlavně slovenského čtenáře, je to značně poučné: český o tom nic neví, slovenský by si nadto ještě mohl uvědomit, jaký je rozdíl mezi německým protektorátem a samostatným státem, byť loutkovým nebo satelitním…Jak by to pokračovalo po vítězství „tisícileté říše“, je obrysově jasné a také to, jaké byly asi možnosti českých pojišťovacích úředníků, kteří nejen kolaborovali, ale také se snažili zachránit pro klienty, co se dalo, a tyto akce zpomalovat. Autor je v analýze důkladný, ale samozřejmě detaily jeho odbornosti nejsem schopen posoudit, beru tedy jeho „nudnou“ statistiku, čísla s tabulkami překvapivě knihu příliš nezaplavujícími jako atraktivní vyprávění, poutavý příběh, jenž zdaleka neskončil. Finanční toky a mezinárodní finanční kapitál v různých dobách pod různými vlajkami jsou ony svorníky, které určují i dnešní svět: není proto marné si uvědomit, kdo řídí naše kroky i v nečekaných detailech…

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce.