Velká válka a areálové souvislosti. Kultura, literatura a kulturní historie slovanských národů. Ed.: Václav Štěpánek. Brněnské texty z filologicko-areálových studií, sv. 5, edice Brno – Bělehrad, Masarykova univerzita, Brno 2014. ISBN 978-80-210-7703-4.

Ivo Pospíšil

Výročí první světové války zvané tehdy, když se ještě nevědělo, že se světové války budou číslovat, „velká“ bylo v roce 2014 vzpomenuto všude mnohokrát. Brněnští slavisté ve spolupráci se slavisty a balkanisty z Bělehradské univerzity vytvořili svazek, který pohlíží na světovou válku, obrovské to selhání evropské a světové politiky a především socialistických a sociálnědemokratických stran otvírajících tak dveře radikálnímu komunismu, jež ještě v roce 1913 přísahaly na věčný mír, z pozice kultury, kulturních dějin, jazyka a literatury. Neboť to vše je podstatné, možná ještě podstatnější než kategorie historické a politické: stojí u kořenů všeho, co tehdy hýbalo světem, lásky i nenávisti, smířlivosti i nesmiřitelnosti, národní emancipace, svobodomyslnosti i nacionalismu a šovinismu, v němž si začali všichni libovat nad jatkami, jaká svět ještě nepoznal.

Válečná doba zrodila tři důležité knihy: Berďajevovu Duši Ruska (1915), Naumannovu Střední Evropu (1915) a Leninovu analýzu Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu (1916). První dvě knihy jsou apoteózou války, pokaždé z jiného názorového úhlu a s jinou strukturou i rozsahem (Berďajevova brožura oproti Neumannově důkladné pruské analýze ekonomiky a vojenství). Nikolaj Berďajev ukazuje na mesianistickou úlohu Ruska, které se válkou očistí a procítí silněji svůj mužský princip na úkor dosud vládnoucího ženského, Friedrich Naumann navrhuje restrukturalizaci Rakouska-Uherska a potlačení Slovanů jako cestu k ovládnutí kontinentální Evropy. Leninova „populární črta“ radikálně zdůrazňuje politicko-ekonomické podloží válečného konfliktu ve známých tezích definujících imperialismus, jež je vlastní příčinou válečného konfliktu. Všechny tři knihy ponechám raději bez kritického komentáře – to za nás v různých dobách různě – učinili už jiní. To, co je samozřejmé: 1) Velká válka se vyvinula ze spodního proudu lokálních konfliktů sahajících až k počátku 20. století a snad ještě mnohem dále. Předcházely jí boxerské povstání v Číně (1899–1901), anglo-búrská válka (1880–1902), rusko-japonská válka (1904–1905) a balkánské války (1912–1913). 2) Velká válka ukázala na katastrofální selhání politických a kulturních elit, politicky zejména těch, jejichž program takové válce odporoval: sociálních demokratů a socialistů: to usnadnilo radikalizaci hnutí, vznik komunistických frakcí a stran, jež potom dále určovaly charakter celého 20. století. Na počátku byla radikální frakce ruských sociálních demokratů – bolševici. Bylo řečeno: selhání politických a kulturních elit; většina spisovatelů byla pro válku nebo alespoň ji respektovala a nevyjadřovala se proti ní a byli to lidé dříve zcela protikladných názorů. Válka je samozřejmě zločinem proti člověku a lidskému rodu vyvolaná člověkem a lidmi; současně je to však prostředek řešení, byť dočasného, sporů a konfliktů, nového rozdělení světové moci, žádoucího úbytku populace a nové energie a formulování nových cílů: řečeno IT terminologií, je to světový restart. To je také motivace toho, že mír byl, je a asi i bude jen různě dlouhým mezidobím mezi dvěma (světovými) válkami. Kdo si válku jako prostředek řešení sporů vždy přál a přeje, už bylo také řečeno: některé vládnoucí kruhy, které se z důvodů hájení vlastních zájmů a kvůli neschopnosti rozumně vládnout a řídit svět mírovými prostředky a v důsledku vlastních vnitřních sporů většinou ekonomické povahy, musí k tomuto prostředku uchýlit. Jsou vyznavači fatality války – i té velké/světové – jako určitého přírodního zákona; jiní si myslí, že války – i tzv. velké/ světové – lze odvrátit.

Badatelé se zabývali různými tématy: neúspěšnými mírovými návrhy a pokusy a smír (Srbsko-Rakousko-Uhersko), osudy spisovatelů za války, válečnými texty (Richard Weiner), ale také důsledky historických okolností, které vzaly svůj počátek a zkomplikovaly se právě v důsledku války (dějiny národních literatur, světová literatura a slovanské literatury, problémy jazykové modifikace apod.). Ukazuje se, že válka měla obrovské konsekvence a totálně změnila svět. Výsledkem byly další válka a další fatální změny, které vedly ke studené válce a desítkám malých horkých válek – to trvá dodnes a ještě se to horečně stupňuje: domýšlet to dál není pro duševní rovnováhu dobré…

Psáno pro Slovenské pohľady, publikace v Proudech se souhlasem vedení redakce.