Ján Zambor: Dom neviditeľných. MilaniumM – PhDr. Milan Richter, Bratislava 2014.

Ivo Pospíšil

Představovat Jána Zambora na Slovensku je jako vožení sov do Athén a do značné míry se to týká i českého prostředí, neboť i zde je Zambor znám jako originální básník i překladatel, zejména z ruštiny a španělštiny. Básnické sbírky Zelený večer (1977), Neodkladné (1980) až po Soprán dažďových kvapiek (2000), když nepočítáme řadu výborů, udělaly básníkovi jméno v zahraničí a překladatel byl sám překládán do řady jazyků. Zambor patří k těm šťastlivcům, kteří se na literaturu dívají ze dvou zorných úhlů, a on dokonce ze tří nebo čtyř: jako literární historik a teoretik, překladatel básní: známá je jeho monografie o Kraskovi a české moderně a Miroslavovi Válkovi; práce o poezii Báseň a ticho (1997), Preklad ako umenie (2000), Interpretace a poetika (2005), Tvarovanie básne, tvarovanie zmyslu (2010) se staly příznačným projevem spojení literární teorie a praxe. Nová sbírka je vícedomá ve smyslu vícerých poloh: najdeme tu produchovnělá čísla, kde básník přechází k volnému verši (A boli to zákmity čistého chvejivého svetla), jinde jde o cestovní deník (Madrid, Varna, Budyšín, Moskva, Praha), básně se dotýkají jeho osobních vztahů, třeba k lužickosrbské básnířce Róži Domašcyně (V riečnom zrkadle), najdeme tu i parafráze cizích básní (Chlebnikovovo Zakletí smíchem), kusy přírodní a reflexivní lyriky (Zimný topoľ), náznaky milostné a existenciální, vzpomínkové úvahy (Stodola, Posledná krava, Nakoniec, S otcom, Horúci pozdrav z rodného kraja). Právě v této části sbírky dochází básník k nostalgii a patosu, jež se vyskytují v básních, jež by se asi v češtině nesnesly, alespoň si to myslím, ale zde jsou zcela přesvědčivé. Souvisí asi s nekulatým výročím cyrilometodějské mise a Zamborovým překladem Proglasu (Konštantín Cyril a Metod, Ľudovít Štúr Príbeh národa, príbeh reči, Lipa – rozkridľujúca, so žebráckym krídlom, Kriváň). Svazek uzavírá Jarná báseň uvedená motty z Feta, Pasternaka a Guilléna, jeho oblíbenců. Sbírka – už tím, že je až příliš mnohovrstevnatá – nepůsobí tak razantně jako některé Zamborovy věci minulé, ale ukazuje na spíše horizontální posuny v jeho tvorbě, je také osobitým „průvodcem“ po jeho vnitřním světě.