Jedno velké dílo
Література – вікнами до сонця. Діалог Володимира Коскіна з Михайлом Наєнком. Освіта Украïни, Киïв 2016.
Ivo Pospíšil
Lze bez přehánění říci, že Mychajlo Najenko, profesor dějin a teorie ukrajinské literatury, také dlouholetý akademický funkcionář kyjevské Univerzity Tarase Ševčenka, byl a zůstává tvůrcem nové ukrajinské literární vědy a otcem nové koncepce ukrajinského literárního vývoje. Tato koncepce není konjunkturální ve smyslu nějakého radikálního obratu, kdy přání je otcem myšlenky; je důsledně historická, ale současně objevuje ukrajinskost pod nánosem jiných vrstev, které ji zatlačovaly do pozadí, aniž by se současně popíraly vztahy a souvislosti ukrajinské literatury s ruskou, polskou, západoevropskými, středoevropskými apod., kdy často prostředníkem byla literatura ruská nebo polská a její čelní představitelé. Najenko věnoval – abych tak řekl – ukrajinizaci ukrajinské literatury a literární vědy řadu svých knih, syntetických prací, edic (D. Čyževskyj), učebnic, přehledů literárních dějin, literárněvědné metodologii aj. Analyzoval i slavnou minulost kyjevské teorie literatury a její osobnosti; také o tom jsem ostatně ve svých recenzích nejednou psal.1 V živých rozhovorech se Najenko zmiňuje o řadě ukrajinských spisovatelů, o detailech jejich vývoje a čtenářské recepce i o svém životě a díle a také o mezinárodních vztazích včetně brněnské slavistiky. Většina toho všeho by však byla spíše materiálem ke kritickému zhodnocení z pozice skutečného literárněvědného ukrajinisty, jímž nejsem. I když moje pojetí literatury se od Najenkova v lecčems liší, považuji Najenka a jeho literárněvědnou tvorbu za dobrý příklad a model hodný následování, ale nejsem si jist, zda se tím budou mladší a mladí ukrajinští literární vědci řídit: asi budou jeho tvorbu hodnotit jako konzervativní a úporně prosazovat (což už dělají) zcela nové pohledy, a to buď vyhraněně nacionální, nebo vyčpěle postmodernistické, a hledat a nacházet v ukrajinské literatuře, co tam možná ani není. V tomto smyslu je Najenkova střízlivější racionalita a obezřetné modelování ukrajinskosti a jejích skutečných hodnot v literatuře samo inspirativní hodnotou, která překračuje hranice Ukrajiny a ukrajinistiky, neboť podobné problémy řeší i v jiných zemích s podobnými dějinami.
[1] Viz naše recenze: Vznik a vývoj ukrajinské literární vědy. Mychajlo Kuz’movyč Najenko: Ukrains’ke literaturoznavstvo. Školy, Naprjamy, tendencii. Akademija, Kyjiv 1997, 616 s. Slavica Litteraria, X 1, 1998, s. 116–118. Užitečný přehled ukrajinské literární vědy (Mychajlo Kuz’movyč Najenko: Istorija ukrajins’koho literaturoznavstva. Pidručnyk. Vydannja druhe, zi zminamy i dopovnennjamy. Vydavnyčyj centr „Akademija“, Kyjiv 2001, 359 s. ISBN 966-580-103-1). Filologická revue (Banská Bystrica) 2003, č. 2, s. 49–51. Styl literatury a Dmytro Čyževskyj. Filologični seminary. Literatura jak stil’ i spohad, vyp. 6. Kyjivs’skyj naciojonal’nyj Universytet imeni Tarasa Ševčenka, Kyjiv 2003, red. M. Najenko. Opera Slavica 2005, č. 1, s. 55. Nové uchopení ukrajinské krásné literatury (Mychajlo Najenko: Chudožnja literatura Ukrajiny. Častyna perša. Vid mifiv do real’nosti. Prosvita, Kyjiv 2005). Slavica Litteraria, X 9, 2006, s. 287–288. Tři knížky z Kyjeva (M. K. Najenko: Teorija i lit-tvorčisť. 50-littja teoretyčnoji kafedry pljus… Kyjiv 2011. Filolohični seminary. Literatura i paraliteratura: de meža? Vypusk 14. Kyjivśkyj nacionaľnyj universytet imeni Tarasa Ševčenka, Kyjiv 2001. Filolohični seminary. Chudožni styli, tečiji, naprjamy: istoriko-teoretyčnyj aspekt. Vyp. 15. Kyjivśkyj nacionaľnyj universytet imeni Tarasa Ševčenka, Kyjiv 2001. Opera Slavica, roč. XXIII., 2013, č. 1, s. 55–57. ISSN 1211-7676. V knize Filolohičnyj seminar – škola našych tradycij (Vydavnyčyj centr „Prosvita“, Kyjiv 2012) se rozsáhle zmiňuje o brněnských kontaktech (na s. 53, 152, 155, 189, 197, 238, foto na s. 238).
Mohlo by vás z této kategorie také zajímat
- Ján Zambor básník (Ivo Pospíšil)
- Romanopiskyně a literární vědkyně jedním dechem (Ivo Pospíšil)
- Ľubomír Feldek: Ťahák z dejín slovenskej literatúry alebo Od Lomidreva po Malkáča (Martina Petríková)
- České haiku Františka Všetičky (Ivo Pospíšil)