Květuše Lepilová: Cesty ke čtenářství. Vyprávějte si s námi. Brno: Edika, 2014.

Vracíme se takto ke knížce, která zůstala poněkud stranou dobové pozornosti, sice se značným zpožděním, ale přece jen právě proto, že nám připadá stále důležitější. Zkušená autorka, která se v roce 2018 dožívá významného životního jubilea (nar. 1933 v Ostravě), prožila část života v Brně, kde maturovala, část v Olomouci a Ostravě, kde působila na univerzitách, aby se po letech vrátila do Brna, kde organizovala celoživotní vzdělávání, ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR akreditované kurzy pro učitele ruštiny – ovšem také za stálé součinnosti a spolupráce se slovenskými kolegy – k Slovensku měla a má vřelý vztah. Editorka a autorka řady publikací o textu a kontextu včetně jazykových učebnic pro školy, dcera prof. Františka Lýska (1904–1977), muzikologa a sbormistra světového jména, si v širokém rodinném kruhu vždy uvědomovala důležitost dětské četby, sama excelentní pedagožka, a hlavně nutnost její souvislosti s novými médii. Že se v podstatě nečte nebo čte málo, je veřejným tajemstvím. Vidí to i učitelé filologických oborů na humanitních fakultách našich univerzit a je to asi evropský, ne-li světový jev. Počet titulů, které jsou studenti ochotni přečíst – to jsou jednotky nebo desítky – oproti stovkám v minulosti; prostě knihožrouti a knihomolové jsou na vymření. Lepilová zřetelně ukázala, že dítě se čtenářem nerodí, ale stává, abychom parafrázovali staré známé latinské rčení o řečníkovi a básníkovi, že tu hraje svoji roli citový vztah ke knihám, úloha rodičů, předčítání, rozvíjení hry a fantazie, prostor pohádky – a to vše tváří v tvář měnícímu se chaotickému světu. To ale neznamená, že autorka je příznivkyní staroby, pouhé tradice, že nevidí změny a nechce se k nim vyjadřovat, ale bere je kriticky. Právě naopak: zabývá se novými médii a jejich rolí v dětském světě. Podstatnou částí knihy je kapitola K výběru četby a hlavně Jazykové a literární praktikum – seminář, kde najdeme metodické postupy, rady, grify, jak pěstovat dětské čtenářství. Kniha doprovázená fotografiemi a CD nosičem má informativní důležitost, ale pro lidi takto cítící má i stabilní hodnotu estetickou. Čtenářství není jen určitý postup, dovednost a návyk, ale hlavně prostor citového života, který se pomalu, ale jistě ztrácí, To je možná tragičtější než všechny ostatní hrozby – a že jich není v dnešním světě málo. Proměna člověka, jeho „evoluce“ samozřejmě neskončila. Kam se vyvíjí nyní a kam půjde v budoucnu? To se snaží Lepilová svou knížkou ovlivnit: možná i takové a podobné snahy zachrání svět, jaký dosud víceméně známe.

Ivo Pospíšil