MAJERNÍK, M. Záhadná tuláčka. Stropkov: Vydal Miroslav Majerník, 2017.

Sympatické je už to, že si tuto knihu vydal autor sám vlastním nákladem. Slovíkovým miniaturám se to dost podobá, ale je to jiný styl, jiný obsah, jiné pojetí, společné je jen hledání a nacházení místa utkvění, zájmů, drobných věcí, které tvoří život. Majerník je jiná generace se značnou životní zkušeností (plynovod Orenburg v 70. letech 20. století, technický úředník ve státních i soukromých firmách, ředitel Technických služeb města Stropkova, kde se roku 1950 narodil, ekonomický diplomat). Dalo by se říci, že je spisovatelem spíše příležitostným nebo že našel svou spisovatelskou parketu docela nedávno (prvotina Preteky s časom, 2015), docela nedávno se také stal členem Spolku slovenských spisovateľov. Svůj koníček – jachting – učinil také centrem svých próz. Jeho přístup k literatuře jako nové realizační a relaxační ploše připomíná – byť poněkud jinak – moravského vydavatele Bohuslava Trojana (Vodní hladina s labutěmi, 2002, Jsme každý jinde, 2017, Venku prší, 2018). Zatímco Trojan sleduje osudy zrajícího muže, jehož převratová léta zastihnou ještě ve svěžím věku a který řeší nové vztahy, nové situace a také nová dilemata, je Majerník plně ponořen do svého splněného dětského snu: plavit se po mořích, být kapitánem a prožívat dobrodružství. O tom ostatně jeho próza je. Je robustnější než Slovíkova, méně lyrická, epicky stavěná, na dialozích budovaná, trochu novela s tajemstvím. Cítíme za tím nejen naplnění romantického snu, ale také v jistém smyslu útěk do exotiky a za dobrodružstvím od všedního života a jeho nechutných konfliktů – to je ostatně podstata romantiky a romantismu, který není časově ani historicky omezen. Takto psal své prózy třeba ruský spisovatel Alexandr Grin (1880–1932, vlastně Hryniewski, jeho polský dědeček Stefan byl za účast v povstání roku 1863 poslán na Sibiř) vytvářející svůj vlastní svět (Grinlandii, jak ji nazval rozporuplný kritik Kornelij Zelinskij). Kdysi jsem měl v ruce vzpomínky amatérského letce, které jsem tehdy doporučil k vydání, ale stejně nevyšly: problémem je někdy příliš velký ponor do vlastního světa, jenž se tak stává ostatním méně pochopitelný; možná je to i problém této Majerníkovy prózy. Nicméně neměli bychom na takovou literaturu tváří v tvář razantním, módním dílům s bombastickou reklamou, po jejichž vzplanutí zbude často jen štiplavý kouř, zapomínat.

Ivo Pospíšil