ZAPLETAL, M. Za zády slavných. Pohled do zákulisí českého showbyznysu. Mladá fronta, 2019.

Informativně hodnotnou knížku, spíše však z hlediska tématu a detailů ze života tzv. celebrit, přináší kniha muže, jenž stál u zrodu řady akcí. Objevil Karla Kryla, zahájil tradici soutěží Miss, měl velké úspěchy, ale prožil také nezdary, poznal řadu slavných lidí a sám se slavným také stal. Miloš Zapletal napsal memoáry, samozřejmě s omezeným záběrem na showbyznys; nejde tedy o memoáry v pravém slova smyslu, jeho vlastní osobnost je tu zachycena vztahově. Celkový pohled na realitu je tu laskavý, nenajdeme tu žádné velké senzace, navíc řada z kapitolek byla už dříve v rámci reklamy publikována, např. partie o Miss a Krylovi. Knihu věnuje své druhé manželce Haně, se kterou spolupracoval, než se oba uchýlili na venkov. O kom a o čem Zapletal vlastně píše? Své kořeny hledá v lásce k slavnostem a show (Jak jsem slavil první máj, Jak jsem měl rád cirkus), ale potom rychle přechází na portréty osobností, např. Petra Jandy, mladičkého Karla Kryla, Marie Rottrové, Hany Hegerové, Boleslava Polívky, Magdaleny Dietlové, popisuje své osobní zkušenosti, líčí počátky manažerské profese, jejímž byl u nás průkopníkem, a vše proplétá politickými událostmi, jimiž musel projít od Pražského jara, přes pokušení emigrací (Jak jsem rozmluvil Jiřímu Adamcovi emigraci), k životu za normalizace; popisuje své dobrodružné podnikání už za socialismu a později za kapitalismu, podrobněji ovšem píše o soutěži Miss. Je toho mnoho: Las Vegas, Michael Kocáb, Jiří Pecha, Pražský výběr, Eva Olmerová, Lucie Bílá, úspěch v Miss World, nakonec život na farmě. Nejsou to memoáry zlobné, i když autor dobře odlišuje světla a stíny a dokáže říci i přísný hodnotový soud o věcech, jevech i lidech: dovede vyjádřit přesně a břitce svoje lásky a nelásky, není těžké odhalit také jeho dnešní politické sympatie.

Nejsilnějšími jsou patrně partie o Miss: přináší zajímavé informace od toho, kdo stál u kořenů této soutěže, píše o některých miskách a je tu sice kritický, občas šlehne ostrým slovem, ale také laskavý a tolerantní, ačkoli to asi nebyla vždy jen pohoda a legrace, jak to mají lidé jeho typu rádi. Jeho vzpomínky jsou ovšem také sondou do mezilidských vztahů, jež nebyly a nejsou idylické.

Přeexponovány se mi zdají častá uvádění blahopřání a názorů jiných na autora, zato fotografická dokumentace je dobrá a užitečná. Člověk se nepřestává divit, co všechno Miloš Zapletal za dosavadní život stihl, co všechno kreativně inicioval, a připouští i to, že titul jeho vzpomínkové prózy má něco do sebe: stál skutečně za zády slavných, staral se o ně, svým způsobem je jako manažer musel řídit, ale přesto zůstat v jejich stínu, i když tahal za více či méně viditelné nitky a to se vědělo; bez něho by řada podniků ztroskotala dřív, než se rozjela, na samém počátku. V autorovi je kus zdravého hedonismu, oslavy narozenin, lidi kolem něho, které má rád, to, čemu se říká pokora: takto působí text i jako didaktická lekce, ale nepůsobí přitom nevěrohodně. To však také znamená, že text nemá větší ambice než být mozaikou zajímavostí, tříští vzpomínek a názorů, není to celistvý obraz, jenž by hlouběji postihl osud tak slavného a dělného člověka v bouřlivé době druhé poloviny 20. a první třetiny 21. století. To, co mi tu dále chybí, je větší míra kontroverze, přesnější pohled na realitu; text někdy sklouzává k oslavě svého autora a k nepříjemné idyle, což se zdá lidsky pochopitelné: v určitém věku je skvělé, že člověk se nemusí chválit sám. I tak stojí Zapletalovy vzpomínky za přečtení už proto, abychom viděli v akci muže, který ovlivňoval poměrně dlouhou dobu podstatnou část československého a českého veřejného života a osudy mnoha lidí. Chápu, že nechce mít ctižádost skutečného memoáristy nebo dokonce romanopisce, ale podle mě má na to, aby popsal svou dobu a její nezbádané hlubiny i takto. Hic Rhodus hic salta.

Ivo Pospíšil