ZAMBOR, J. Personálna bibliografia. Zostavila a edičnú poznámku napísala Mgr. Ľubica Hroncová, PhD. Úvodná štúdia: Doc. PhDr. Igor Hochel, PhD. Revidovanie bibliografie, bibliografická poznámka a fotodokumentácia: Mgr. Marta Zamborová. Fotoportrét: Jozef Ďurík. Odborné posudzovateľky: doc. PhDr. Andrea Bokníková, PhD., prof. PhDr. Anna Valcerová, CSc. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2018.

Těch lidí, kteří se v dobrém smyslu slova „podepsali“ na této knize je ovšem více a je to vidět. Není obvyklé psát recenze o bibliografii, ale zde musíme udělat výjimku. Nejen proto, že jde o osobnost mimořádnou a mnohostrannou: to nám v úvodní studii vystihl Igor Hochel. Ale hlavně pro tu úvodní Zamborovu znamenitou báseň Plné dni: dost mi připomíná Puškinův lyrický cyklus Podzim, kde je brilantně zachycen proces tvorby, kdy za básníkem za blížícího se šera přicházejí múzy a mihotají se obrazy, jež se posléze vtělují do jazykových znaků. V té Zamborově básni je také všechno, i když je především o lásce a vášni: „Tie plné dni,/ keď sa vo vašej záhrade zaväzovali jabĺčka,/ a ja som náhle znežnel pred obrazom tvojich dievčenských pŕs,/ keď kvitnúca lipa opojne voňala,/ premenená na obrovský bzučiaci úľ,/ keď rastliny, stromy, slnko, mesiac a hviezdy trúsili peľ […] Pred hodinou som ťa vyprevadil na vlak,/ Ponáhľam sa do chaty, neotváram oblok,/ aby som zdržal vzduch, ktorý si dýchala,/ láskam sa s lȏžkom, na ktorom si ležala,/ hrúžim sa do tvojich vlasov, tváre, očí, úst, tela/ a psovsky čuchám tvoje vȏne/ a mačaco sa chúlim do tvojho tepla“ (s. 7–8).

Zambor je nejen literární vědec, teoretik verše, překladatel z ruštiny a španělštiny, ale hlavně osobitý básník. Taková bibliografie je průvodcem nejen po básníkově a vědcově díle, ale také panoramatem různých lidí, kteří o jeho věcech psali. Hned na počátku vidím sbírku z roku 1977 Zelený večer a novinovou recenzi ještě jako by vonící po tiskařské černi z pera Viery Žemberové a na konci tohoto oddílu vidím i svoje jméno a recenzi ze Slovenských pohľadů. Takových odkazů jsou tam ovšem stovky a jmenný rejstřík ukazuje, že Zamborovo dílo oslovilo a kolem sebe – chtíc nechtíc – shromáždilo mnoho jmen a často ne ledajakých. Ti všichni se chtěli nějak vyrovnat s jeho sbírkami básní, s jeho překlady a literárněvědnými knihami a studiemi. Nemělo by valného smyslu psát oslavný článek a vypočítávat všechny knihy a důležité stati, z nichž některé byly vskutku klíčové pro vědní obor, pro překladatelství a pro poezii. To už udělali a ještě udělají jiní a kompetentnější. Igor Hochel vnímá Zambora především jako „korektného človeka“, což se podle něho promítá do veškeré jeho činnosti, tedy i do jeho činnosti básnické, překladatelské, literárněkritické a obecně literárněvědné. To je to, co nutno sdílet: při vší kritičnosti hledat všude spíše dobré, nosné věci, to, čím člověk přispěl celku, poznání, průniku do hlubin věcí a kritiku pěstovat seriózní, věcnou, ale i obezřetnou, neubližovat, za vším vidět člověka a jeho snahu. V době všeobecného rozkladu hodnot a rozdělení všeho a všech nutno si vážit právě oněch scelovacích, spojovacích momentů. Možná je právě to tím nejdůležitějším – ovšem kromě těch 2141 položek Zamborovy bibliografie.

Ivo Pospíšil