STRNADOVÁ, A. Nebeské komando. Brno: MOBA, 2019.

Na počátku umělecké dráhy Anny Strnadové (1950) je knížka veršů s názvem Opožděně. Vydala ji roku 2014 a napsala o několik desítiletí dříve jako studentka. Obvykle se prozaici, k nimž Strnadová právem patří, ke svým juvenilním (a naivním) počátkům nehlásí, autorka sama je však jiného mínění (činí tak v podstatě totéž, co zralý Roman Ráž, který v tomto roce knižně zveřejňuje své prvopočáteční básnické pokusy). V roce veršovaného debutu už Anna Strnadová dávno nebyla básnířkou, již delší dobu psala drobnou prózu. Knižně ji zpřístupnila rok po opožděných verších a sjednotila je pod souhrnným titulem Prohry, tematicky tak protikladným prostému debutu. Hrdinové jednotlivých povídek (někdy jde o pouhé skici) usilují o završení svých snah, když jich však dosáhnou, zjišťují, že jejich výhra má charakter prohry.

Po povídkovém souboru následovaly novely V oknech červené muškáty (2015) a Emigrantka (2018) a roku 2019 rozsáhlý román Nebeské komando. Autorčina poslední próza má něco společného s Prohrami. Tuto sbírku rozvrhla do tří částí, z nichž druhá se tematicky a časově překrývá s námětem Nebeského komanda. V románě Strnadová líčí příběh mladého muže z moravskoslezského pohraničí, kde se stýkal a míchal český a německý živel. Hrdina je Čech, ale jeho opatrovník jej přihlásí za Němce, což se na sklonku třicátých let a za války ukáže jako krajně riskantní. Za války je zařazen do wehrmachtu, navíc k nebezpečným minolovkám. Odtud uteče, přidá se k francouzským odbojářům, a nakonec se stává příslušníkem československé armády v Anglii. Po osvobození na něj jako na západního vojáka doléhají stejné společenské slasti jako na zdrcující většinu z nich. Na rozdíl od svých druhů však přežije.

V podstatě jde o Bildungsroman, vývojový román, který postupně líčí hrdinův vývoj. Předností díla je autorčina schopnost vmyslit se a vcítit do nejrůznějších a značně odlišných prostředí. Vyjmenovaným předchází prostředí vesnické, pak polepšovna a učňovské údobí u německého řeznického mistra. Teprve pak jej německá policejní hlídka lapne a začne válečná odysea. Strnadová má smysl pro vykreslení prostředí, překvapuje znalostí reálií, v tom je největší přínos jejího románu.

Ještě jednu přednost má její románový text – autorka dovede vypointovat příběh. V daném případě to je německý dopis, obsahující příkaz k provedení výkonu trestu smrti nad protagonistou. Po všech nedorozuměních a nepatřičnostech českých poválečných úřadů se objeví a zasáhne činitel bezprostřední a nejkrajnější.

Celý příběh Gustava Lindemanna, jak se hlavní postava jmenuje, vypráví v ich-formě on sám. Zvolená forma je u prozatérky předností i záludností. Volba tohoto způsobu sdělení se totiž ukáže zrádnou v okamžiku, když po výbuchu miny je hrdina považován za mrtvého a jeho tělo je dáno do umrlčího pytle (s. 131-132). V dané chvíli se ich-forma zadrhne a čtenář ztrácí orientaci. Vše v tomto jediném okamžiku přechází do er-formy, Strnadová v tomto pasu projevila neschopnost dodržet zvolenou formu výpovědi. Čtenář se ocitá někde mimo, stejně jako protagonista.

Prozatérčin pravidelný tok děje je založen na realistické metodě a posloupnosti, jež je pouze na několika místech přerušena Gustavovými vzpomínkami na mladistvá léta na vesnici a v ochranovně. V románě se vedle zmíněného finále neobjeví žádný stavebný postup nebo prostředek, jichž Strnadová poměrně často používá v Prohrách. Povídky tohoto souboru jsou daleko zručněji napsány a vybudovány, někdy až překvapivě. Uvedené srovnání napovídá, že kratší prozaický útvar je autorce bližší, cítí se v něm jistější a dovede jeho stavebné struktury plně využít.

doc. PhDr. František Všetička, CSc. (*1932) je literární teoretik, beletrista a překladatel. Jeho teoretické myšlení formoval ve svých počátcích zapomínaný a nedoceňovaný anglista olomoucké univerzity Ladislav Cejp, po něm pak práce ruské formální školy (výbor z těchto prací vydal v roce 1971 pod názvem Kompozice prózy). Všetička se jako teoretik zabývá poetikou literárních děl, zejména jejich kompoziční výstavbou. Svůj zájem věnuje české literatuře v plném jejím rozsahu, od gotické poezie přes barokní lidové drama až po tvorbu současnou. Obdobně se zaměřuje na literaturu slovenskou, ruskou a polskou a na komparace mezi těmito literaturami a literaturou českou.

Kontakt: fvseticka@seznam.cz