SLIVA, V. Brněnské maličkosti. Brno: Seven Pages, 2019.

Brno prošlo různými vývojovými fázemi: v dávné minulosti soupeřilo o prioritu na Moravě s Olomoucí, jako „předměstí Vídně“ bylo už v 19. století centrem strojírenského a textilního průmyslu („moravský Manchester“), nabírá dech po roce 1918 jako hlavní město Země moravskoslezské, zejména po vybudování výstavních ploch k desátému výročí republiky se stalo centrem výstavnictví a to vrcholí v 60. letech minulého století, kdy město prožívalo opravdový vzestup – poté již jenom klesalo, zejména po federalizaci ČSSR v roce 1968, po roce 1989 zmizel průmysl, poklesl počet obyvatel, Brno se stalo po zrušení krajů v 90. letech 20. století tuctovým, skoro okresním městem, nakonec se stalo městem krajským, ale tzv. Jihomoravský kraj jen torzem toho, co byl. Roku 1949 zničili osvědčené zemské zřízení, jeho fungování vidíme v Německu a Rakousku dodnes. Co s tím? Brno se v poslední době stalo proslulým svou neprůjezdností a absencí hlavního nádraží, nekonečnými debatami o jeho přemístění. Dalo by se říci, že Brno nevzkvétá – ale je tu obrovský potenciál, Brno je centrem vysokých škol, je městem univerzitním, sídlem právních institucí včetně Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu, sídlem českého ombudsmana, ale má mnohem více možností, které se – jestli Bůh a politici dají – mohou realizovat tak, aby z města v přestavbě učinil opět město kvetoucí: aspoň Brňané by tomu rádi věřili. Brněnské maličkosti je krásná kniha stručných popisných textů a fotografií různých brněnských zákoutí, která většinou unikají pohledům nejen návštěvníků města, ale i jeho obyvatel. Jsou to místa kouzelná, evokující bohatou historii česko-německo-židovského Brna minulosti. Ty velké a skoro bych řekl světoznámé stavby jsou známé, mezi nimi nejznámější vila Tugendhat, ale jsou tu desítky jiných funkcionalistických staveb z období první republiky. Brno sice nemá tak bohatou stylovou rozvrstvenost jako Praha, ale je tu slabá gotika, silnější baroko, velmi podstatná secese a potom avantgardní funkcionalismus, jenž sem přišel ze Sovětského svazu zásluhou hlavně židovských architektů: připomínat areál Dětské nemocnice v Černých Polích, hotel Avion na České ulici nebo obchodní dům Centrum by asi bylo vožením sov do Athén. A Brno secesní je skvost sám o sobě. A také stýkání a potýkání Čechů a Němců, zejména od konce 19. století, boje o první českou univerzitu, akce Sokola; Brněnské maličkosti tento globální obraz doplňují a je to obrovské množství důležitých a půvabných objektů a míst. Snad právě proto tato publikace nezapadne.

Ivo Pospíšil