ŠTĚPÁNEK, V. Východní otázka II. Od Velké východní krize do počátku 20. století. Brno: Masarykova univerzita, 2020.

Brněnský filolog, historik, slavista a balkanista Václav Štěpánek, který docela nedávno oslavil šedesátiny, vydal nebo editoval v poslední době řadu knih. Ta zatím poslední je vlastně volný soubor textů na stejné téma – Východní otázka; to je především problém Balkánu, Osmanů a Ruska, potažmo celého slovanského světa, ale vůbec hlavních evropských mocností a později dalších zemí. První díl cyklu (po přítomném druhém přijde na řadu i třetí) nese název Východní otázka: od počátků do konce 60. let 19. století a vyšla už roku 2014. I když autor všude uvádí, že jde primárně o učební text, pokládám toto dílo jako celek za vysoce vědecké a kreativní a navíc metodologicky významné, a tak by to mělo být: učební text je vědecké dílo, nikoli jakýsi přehled, soupis nebo „telefonní seznam“ jmen, událostí, děl a roků. Frank Wollman v létě 1928 před svým příchodem z Bratislavy do Brna sepsal skripta Slovesnost Slovanů, aby se měli studenti z čeho učit a aby se vyrovnal svému předchůdci (jímž byl Jiří Horák, 1884-1975, později profesor Karlovy univerzity, literární vědec a etnograf a v letech 1945-48 československý velvyslanec v Moskvě, jehož manželkou byla Anna Gašparíková, 1896-1987, archivářka a knihovnice T. G. Masaryka, oba pohřbení na Národním hřbitově v Martině) – dodnes je to ceněné, novátorské a dosud u nás fakticky svým flexibilním syntetickým pojetím nepřekonané dílo (něm. 2003, česká reedice 2012). Při četbě prvního i druhého dílu Štěpánkovy knihy i laika napadne a asi i trochu překvapí, že se ty popisované události, veřejná i tajná diplomacie, vojenské a politické síly a často ani prostředky od té doby příliš nezměnily. Autor zaujal už dříve řadou příspěvků na podobná témata i edicemi, mimo jiné o první světové válce a účasti českých vojáků v bojích na Balkáně (editoval sborník o Velké válce), mediálně výrazně už knihou o bombardování Bělehradu, kde v té době pracoval jako lektor češtiny; brilantní je jeho rozsáhlá kniha o Kosovu (viz naši recenzi: POSPÍŠIL, 2012). Jeho rukopis poznáme i zde: dokonalá faktografie, schopnost nezávislé interpretace a umění odhalovat detaily, v nichž je často opravdu skryt ďábel. Jeho kniha, v níž se pracuje s prameny ve více jazycích, se zabývá klíčovými momenty balkánských událostí a válek mezi jednotlivými zeměmi, do nichž v tomto „měkkém podbřišku Evropy“ zasahují Osmanská říše, Rusko, Německo, Velká Británie a Francie, později i další; dnes bychom uvedli USA a Čínu a dnešní Turecko, které svou tehdy slábnoucí moc nyní rychle obnovuje. Jako velká východní krize se označuje období 1875-78 zahrnující povstání v Bosně a Hercegovině, dubnové povstání v Bulharsku, revoluce v Osmanské říši a různá mezinárodní jednání včetně cařihradské konference a budapešťské schůzky vrcholící rusko-tureckou válkou a sanstefanským mírem a Berlínským kongresem, jenž pochopitelně měl své geopolitické důsledky, které autor pregnantně charakterizuje, stejně jako pokračování „východní otázky“ v 80. a 90. letech 19. století včetně otázek řeckých, makedonských a arménských s vyústěním v japonsko-ruské válce. Autor uvádí, že už po druhém dílu bude následovat třetí díl jeho „učebnice“. Ano, toto je učebnice, ale také slušný badatelský výkon, neboť autor ani nezapírá, že neopakuje již vyřčené a objevené, ale má svůj vlastní přístup, představy a hypotézy. Literatura předmětu a podrobný poznámkový aparát doplňuje krásná, rozsáhlá a nápaditá, vynikající obrazová příloha, která knihu ještě dále zatraktivňuje. Štěpánkova kniha obsahuje nejen důkladnou faktografii, jak už řečeno, ale také koncepce a závěry vycházející z detailních znalostí historických a politických a také z analýzy diplomacie té doby a přesně ukazuje, jak jsou zahraničně politické strategické cíle některých velmocí velmi stabilní – jak dalece, to se jistě ukáže ještě výrazněji a přesvědčivěji v třetím dílu tohoto historicko-politologického cyklu, jenž běžnou úroveň studijního kompendia samozřejmě vysoce překračuje. Nakonec si text s chutí přečte každý – i mimo okruh historické, politologické, areálové a kulturologické slavistiky a balkanistiky – koho zajímají problémy v patrně nejslabším článku evropské politické stability – snad kromě střední Evropy. Možná by dalším aspektem „východní otázky“ mohla být její „řešeni“ i ve vnitřní politice jednotlivých aktérů: ukazuje se, že Balkán a východ Evropy do značné míry formoval celkovou, nejen zahraniční politiku jednotlivých států a musíme snad i přiznat, že do značné míry dodnes formuje. Kromě toho bude třeba připustit, že východní otázka je dnes také mnohem výrazněji než ještě před časem otázkou náboženskou, a zapojit ji tudíž intenzivně do dnešního výzkumu, možná i v souvislosti s postsekularismem. Štěpánkova kniha a dosavadní dva díly série jsou příkladem důkladné a důsledné, a přitom objektivní a netendenční a nekonjunkturální práce historika s pozadím kulturologa i filologa (to sepětí je myslím největší zárukou její kvality), která ani dnes a možná právě dnes není tak snadno k vidění.

Literatura

POSPÍŠIL, I. Původní kniha o kosovské otázce: otazníky a vykřičníky. Proudy 2012, č. 1, dostupné z: <https://www.phil.muni.cz/journal/proudy/filologie/recenze/2012/1/O-kosovske-otazce.php>.

Ivo Pospíšil